Minivolejbal tři proti třem nabízí základ pro pozdější „opravdový“ šestkový volejbal. Důležité je, abychom maximálně využili možnosti her na menších hřištích a neredukovali náš trénink na hru, jejíž pravidla používáme v mistrovských zápasech. Úkolem a povinností trenéra je žonglovat s pravidly tréninkových her tak, aby byli hráči co nejvíce konfrontováni s jejich náročností. K tomu jsou hráči nuceni k takovému hernímu chování, které je potřebné k jejich perspektivnímu vzdělávání ve hře. Pokud si někdo dává v tréninku za cíl již od raného dětského věku připravit mladé hráče na zápasové utkání, jedná velice krátkozrace a bezohledně vůči svým svěřencům. Dobrý hráč přijme herní situaci za výzvu a podle toho se i k této situaci postaví. Během rozehry provádí pohyby s míčem nebo bez míče, které mu pomáhají rozehru vyhrát. To znamená, že se hráč vždy připravuje na pravděpodobný průběh rozehry a volí rozhodnutí, jejichž akce by měla co nejvíce podpořit tým v zisku rozehry. Tato rozhodnutí musí být co nejrychleji zrealizována, což vede k tomu, že hráč zůstává během celé rozehry neustále aktivní.

Minivolejbal tři proti třem nabízí základ pro pozdější „opravdový“ šestkový volejbal. Důležité je, abychom maximálně využili možnosti her na menších hřištích a neredukovali náš trénink na hru, jejíž pravidla používáme v mistrovských zápasech. Úkolem a povinností trenéra je žonglovat s pravidly tréninkových her tak, aby byli hráči co nejvíce konfrontováni s jejich náročností. K tomu jsou hráči nuceni k takovému hernímu chování, které je potřebné k jejich perspektivnímu vzdělávání ve hře. Pokud si někdo dává v tréninku za cíl již od raného dětského věku připravit mladé hráče na zápasové utkání, jedná velice krátkozrace a bezohledně vůči svým svěřencům.

Dobrý hráč přijme herní situaci za výzvu a podle toho se i k této situaci postaví. Během rozehry provádí pohyby s míčem nebo bez míče, které mu pomáhají rozehru vyhrát. To znamená, že se hráč vždy připravuje na pravděpodobný průběh rozehry a volí rozhodnutí, jejichž akce by měla co nejvíce podpořit tým v zisku rozehry. Tato rozhodnutí musí být co nejrychleji zrealizována, což vede k tomu, že hráč zůstává během celé rozehry neustále aktivní.

Hra 3x3 se hraje na hřišti o rozměrech 6x6 metrů nebo se mění podle věku a vyspělosti hráčů. Výška sítě by měla být stanovena tak, aby hráčům umožnila útočit, ale aby nebylo pro hráče snadné získat bod. Všechny tři hráči hrají na všech postech, hráči nejsou rozděleni na přední a zadní hráče. Útok je vždy veden krajními hráči buď v zóně II, nebo v zóně IV. Už v této hře se snažíme přinutit nahrávače, aby nahrával do obou krajů sítě a znemožnil tak blokujícím hráčům úspěšnou obranu na síti.

Varianty herního tréninku 3x3

Základní postavení  - útok po přihrávce – hráč A stojí v zóně V připraven na přihrávku, hráč B stojí v zóně I připraven na přihrávku, hráč C stojí v zóně III připraven na nahrávku

Útok po obraně – Hráč E stojí v zóně II připraven blokovat, hráč F stojí v zóně IV připraven blokovat, hráč D podává a běží do zóny VI.

1.    Přihrávka a nahrávka
Útok po přihrávce - ihned po nahrávce běží hráč C do místa nahrávky a vykrývá vlastního útočníka. Také přihrávající hráč, který neútočí, jde vykrýt svého spoluhráče.
Útok po vlastní obraně – Blokující hráč, který stojí před útočícím hráčem, blokuje, druhý hráč u sítě se přesouvá a brání diagonální směr útočného úderu. Hráč v poli se přesouvá za blokujícího hráče a brání úder po lajně.

2.    Trénink útoku
Útok po přihrávce – hráč A útočí z vlastního nebo trenérova nadhozu proti jednobloku v zóně IV a postaví se do správného blokařského postavení v zóně IV, hráč B se ze zóny I přesouvá do zóny II a je připraven blokovat, hráč C se přesune do zóny VI a je připraven vybírat míče v poli.
Útok po vlastní obraně – hráč v zóně II se po bloku otáčí a nahrává hráči v zóně IV nebo II, ten útočí proti jednobloku

3.    Trénink obrany na síti
Útok po obraně - Hráč D odbije jednoruč nebo obouruč vrchem míč do zóny V a je s hráčem v zóně II připraven blokovat. Po zpracování míče hráči blokují buď v zóně II, nebo v zóně IV, hráč v zóně VI se snaží míče vybrat.

4.    Obrana v zóně IV a následný útok
Útok po přihrávce – nahrávač volí po přihrávce podání nahrávku za hlavu a následně vykrývá útočícího hráče. Hráč v zóně II útočí proti bloku
Útok po obraně – hráč v zóně IV blokuje, hráč v zóně II odstupuje od sítě a brání útočný úder vedený diagonálním směrem, hráč v zóně VI se vysouvá do zóny V a brání útočné údery vedené po lajně

5.    Obrana v zóně IV a nahrávka
Hráč blokuje v zóně IV a ihned po přesunu do zóny III nahrává v zóně III. Hráč v zóně V se ihned přesouvá do prostoru rozběhu na útočný úder a po nahrávce útočí ze zóny IV.   

Z němčiny přeložil Radek Krpač, das Volleyballmagazin 3/2011