Strach je největším nepřítelem sportovce. Snad největší destruktivní sílu mají myšlenky naplněné strachem. Strach se objevuje v nejrůznějších formách.  Strach podkopává pocit jistoty, ze strachu se rodí spousta negativních emocí. Strach způsobuje, že se organismus rychleji unaví. Tělo je v tensi, zvyšuje se srdeční frekvence, zvyšuje se krevní tlak. Působením adrenalinu se rychleji vyčerpává zásoba energie, kterou máme k disposici. Znám to ze své praxe. Kdo má strach negativně působí na sebe i na své okolí. Čím více hráčů má v týmu strach, tím více je „zaděláno“ na porážku. Strach bývá ze soupeře. Tomu se dá čelit. Čemu se dá hůře odporovat je strach z vlastní chyby. „Jen abych nezkazil“ užírá bázlivé hráče.

 

Strach je největším nepřítelem sportovce. Snad největší destruktivní sílu mají myšlenky naplněné strachem. Strach se objevuje v nejrůznějších formách.  Strach podkopává pocit jistoty, ze strachu se rodí spousta negativních emocí. Strach způsobuje, že se organismus rychleji unaví. Tělo je v tensi, zvyšuje se srdeční frekvence, zvyšuje se krevní tlak. Působením adrenalinu se rychleji vyčerpává zásoba energie, kterou máme k disposici. Znám to ze své praxe. Kdo má strach negativně působí na sebe i na své okolí. Čím více hráčů má v týmu strach, tím více je „zaděláno“ na porážku. Strach bývá ze soupeře. Tomu se dá čelit. Čemu se dá hůře odporovat je strach z vlastní chyby. „Jen abych nezkazil“ užírá bázlivé hráče. Opakované emocionální reakce pod vlivem strachu vedou až k fyziologickým změnám, často až do nemoci nebo do zranění. Znám hráče, kteří pod vlivem těchto negativních emocí se na rovné palubovce, kde široko daleko nikdo nebyl, zranili. Podvrtli si třeba hlezno. Nejsou to ojedinělé případy. Dalším projevem strachu je, že hráč uteče do zranění sám. Zveličí své problémy, s kterými by jiný normálně hrál, a prakticky si vsugeruje, že jeho problémy jsou neslučitelné s tím, aby nastoupil. Pokud se to opakuje vícekrát, sám dobrovolně končí se svou kariérou. Myslím, že to nejsou jediné případy a každý trenér takové hráče zná. Jak se zbavit strachu? Strach je zakořeněn hluboko v nás. Původ je v dětství. Různé chorobné projevy strachu, fobie, mají svůj původ již v dětství nebo dokonce v prenatálním vývoji. Dítě velice vnímavě reaguje na všechny podněty a podvědomí je zapisuje jako modely. Zde se rodí strach a vybavuje se při různých zátěžových testech nebo podnětech. Prvním projevem strachu je pochybnost. Pochybnost zrcadlící nejistotu bez zjevných příčin. Pocity nejistoty, pochybnosti mohou do nás zasévat lidé z okolí neuváženými výroky. V případě mládežnického kolektivu to může být trenér nebo rodiče hráčů. Rovněž média mají svou významnou roli, výrazně zde vyniká bulvár. Ze strachem se dá bojovat. Tréninkem, rozvážnou analýzou svých schopností. Více v úrovni filozofické, než fyzické nebo fyziologické. Protipólem strachu je odvaha. P. Riley ve svém bestselleru Cesta k vítězství uvádí definici odvahy M. Twaina: „ Odvaha je odolávání strachu, zvládnutí strachu -  a ne nepřítomnost strachu.“ A Riley pokračuje: podmínkou přežití u ponorkového vojska ve 2. světové válce bylo „být k smrti vyděšen“. Mít strach je v pořádku, pokud se bojíte důstojně. Strach se ve větší či menší míře podílí na zdolávání každé překážky.To je prakticky návod, jak se strachem bojovat. Jak jsem již uvedl, v útlém dětství se zapisují do mozku informace, kde je již strach přítomen. Proto se ho těžko zbavujeme, neboť „zápis“ je skoro trvalý. Tudíž musíme tuto negativní emoci usměrnit do předem vymezených kolejí. Určitě jinak zní a jinak se přistupuje např. k podání, když mě ovládá myšlenka: „jdu do esa“ místo: „nesmím dát aut“.

 

Velké Meziříčí, 15.9.2010 Petr Juda