Tým lékařů VfB Friedrichshafen nasbíral mnoho zkušeností z tréninků a zápasů svého týmu z hlediska prevence a léčby zranění. Sice i u Bodamského jezera se vaří pouze z vody, ale nějaký ten tip z lékařského oddělení německého mistra ukazuje, proč se VfB Friedrichshafen drží tak dlouho na evropské špici. Tým trenérů a lékařů vynakládá obrovskou energii a čas již pro prevenci před různými typy zranění. Aby se minimalizovalo riziko zranění, měli by hráči sami posilovat svalové skupiny, které na první pohled nevypadají z volejbalového hlediska důležité, doporučuje lékař týmu Johan Kees: “Našli jsme obrovské deficity hráčů v síle zádových svalů“. Pokud nejsou dostatečně trénována, hrozí riziko výhřezu meziobratlové ploténky. „Už jsme to dvakrát zažili“, říká Kees. Trénink zádových svalů probíhá pod kontrolou trenérů a fyzioterapeutů. „Ani profesionální hráče u nás nenecháváme posilovat samotné. Asistent trenéra a fyzioterapeut neustále dohlíží na správné provedení jednotlivých cvičení“. Ale nejen silový a kondiční trénink jsou v prevenci zranění důležití. Předtím, než jsou hráči na hřiště, absolvují řadu zahřívacích a protahovacích cvičení. „Hráči nesmí nikdy jít na hřiště nerozcvičení“. Podle ročního období, času tréninku a podle toho, jak intenzivní budou tréninková cvičení, trvá rozcvičení hráčů mezi 10 až 30 minutami.

Tým lékařů VfB Friedrichshafen nasbíral mnoho zkušeností z tréninků a zápasů svého týmu z hlediska prevence a léčby zranění. Sice i u Bodamského jezera se vaří pouze z vody, ale nějaký ten tip z lékařského oddělení německého mistra ukazuje, proč se VfB Friedrichshafen drží tak dlouho na evropské špici. Tým trenérů a lékařů vynakládá obrovskou energii a čas již pro prevenci před různými typy zranění.

Aby se minimalizovalo riziko zranění, měli by hráči sami posilovat svalové skupiny, které na první pohled nevypadají z volejbalového hlediska důležité, doporučuje lékař týmu Johan Kees: “Našli jsme obrovské deficity hráčů v síle zádových svalů“. Pokud nejsou dostatečně trénována, hrozí riziko výhřezu meziobratlové ploténky. „Už jsme to dvakrát zažili“, říká Kees. Trénink zádových svalů probíhá pod kontrolou trenérů a fyzioterapeutů. „Ani profesionální hráče u nás nenecháváme posilovat samotné. Asistent trenéra a fyzioterapeut neustále dohlíží na správné provedení jednotlivých cvičení“. Ale nejen silový a kondiční trénink jsou v prevenci zranění důležití. Předtím, než jsou hráči na hřiště, absolvují řadu zahřívacích a protahovacích cvičení. „Hráči nesmí nikdy jít na hřiště nerozcvičení“. Podle ročního období, času tréninku a podle toho, jak intenzivní budou tréninková cvičení, trvá rozcvičení hráčů mezi 10 až 30 minutami. I v přestávce mezi cvičeními, po tréninku a po zápase se hráči protahují. „To dělá každý hráč individuelně pro sebe“, vysvětluje Kees. Další tip: Aby se zmírnil výskyt mikrozranění, která přes vynikající přípravu mohou nastat, nebo pro jeho brzké vyléčení, berou hráči VfB před každým tréninkem nebo zápasem jeden homeopatický komplexní prostředek: „Tři tablety Traumeelu necháváme hráčům rozpustit pod jazykem, tím docílíme přírodní cestou zmírněný průběh infekce. Zranění se hojí rychleji, regenerace probíhá rychleji a hráči jsou dříve fit“, říká Johann Kees.

K typickým zraněním ve volejbale patří zranění kotníku a ramen. „Máme vždy u sebe fyzioterapeuta nebo lékaře. Někteří hráči, kteří měli v minulosti problémy s kotníky, jsou před každým zápasem u fyzioterapeuta a kotník se jim zatejpuje. Někteří hráči nosí k tomu ortézy na kotník. „To ale nemají rádi všichni“, ví lékař týmu. Dojde přesto ke zranění, probíhá u VfB přesně strukturovaný plán: “Chladíme hned na místě kostkami ledu, nepoužíváme žádné spreje a nebereme ani houbu k ochlazení. Jinak bychom měli hodně vody na palubovce. A to nechceme“. Podobné je to i se zraněním ramene. Ty však hráči pociťují až během zápasu. Zraněný kotník musí bezpodmínečně do klidu a dát ho do výšky. Chlazením a kompresí bandáží bychom měli zabránit výraznému otoku, který brání rychlému léčení, tím získáme delší čas pro léčbu. U bandáže kotníku je třeba projevit správný cit. „Bandáž musí být na pevno, ale ne příliš pevná“, říká Kees. Zraněný kotník je třeba ihned odlehčit. „Často vidíme, že jiné kluby nemají k dispozici ani žádné podpůrné hole“. Ve Friedrichshafenu jsou však výborně připraveni. „Pokud dojde k nějakému zranění, odchází hráč z haly s holemi. Teprve pokud po dvanácti hodinách klidu zjistíme, že se definitivně nestalo něco vážného, smí hráč hole odložit“.

U zranění, která se nemusí operovat, například u jednoduchého natrhnutí, může začít funkční léčení již dříve. „Hráči, kteří mají pouze zraněný kotník, začínají již další den s koordinačními cvičeními v sedu a s nenáročným silovým tréninkem těch svalových partií, které nezatěžují zraněnou část těla“. Jednoduchá cvičení s míčem zajistí, že hráč neztratí cit pro míč. Po jednom až třech dnech je poté postupná zátěž na kotník možná. Kees má s tímto stavem jasnou zkušenost: „Oni chtějí tak jako tak co nejdříve opět hrát“.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 10/2010