Michael Warm, trenér rakouského národního týmu, doporučuje pro každou tréninkovou jednotku motivační závěr. Hráči by měli na konci společné práci v hale prožít pocit úspěchu a s ním také odcházet domů. Obzvlášť dobré je, pokud se volí takový úkol, který se vztahuje k hlavnímu tématu tréninkové jednotky. Hráči dostanou na konci možnost úspěšně zrealizovat naučenou nebo procvičenou činnost.

Varianty

Ideální cvičení by nemělo být příliš snadné, ale ani příliš složité. Hráči by ho neměli překonat na první pokus, neustálé opakování však také není ideální. Trenéři musí v tomto případě prokázat velký cit pro odhad kvalit svých svěřenců, zvolit cvičení, které nebude jednoduché, ale řešitelné, není zdaleka jednoduché.

Téma dnešního krátkého příspěvku se zrodilo na základě komentářů pod článkem z minulého úterý. Předně bych se poněkud ohradil proti tomu, že mi Ivan Pelikán přisuzuje černobílé vidění. Věru jsem si vědom toho, že dění světa i dění sportovní má spoustu barev a odstínů. Čas od času je však třeba konstatovat bez okolků, že platí „černá“ a neplatí „bílá“. Tím ovšem nemá být řečeno, že za jistých okolností nemůže platit „zelená“ nebo „modrá“. Kdo se chce odborně a veřejně vyjadřovat, musí formulovat jasný názor a jakmile ho sdělí a jakmile je jednou na papíře nebo na webové straně, stává se jeho autor zranitelným, jelikož ani papír, ani web nemá tu schopnost argumentačně se bránit nebo obhajovat, či vysvětlovat odstíny. Co je psáno, to je dáno. Někdy má autor to štěstí, že někdo zareaguje a dává minimálně šanci autorovi argumentovat. To je ovšem menšinový žánr, takže bych měl Ivanovi nakonec poděkovat, že se vyjádřil. Na tom, co jsem napsal v minulém dílu, trvám, ale zkusme si jeden experiment. Prohlašuji, že obětuji na půl roku své „úterní okénko“ na tvorbu volejbalové kuchařky. Nejprve ale několik faktů:

Trénink koordinačních schopností je s přibývajícím věkem více specializován na hru. Vytvořením tlaku na vnímání a rychlou reakci hráčů na řešení situace se zvětšuje koordinační potenciál volejbalistů. V těžkých situacích jsou hráči nuceni použít různé technické varianty základních dovedností, které podporují jejich herní kompetenci. Speciální trénink koordinačních schopností s přibývajícím věkem roste, často se na hráče kladou větší nároky, než které se objevují ve hře. Pro smysluplnou realizaci cvičení musí trenér znát měřítko jejich nároků. Jako příklad uvádíme specializovaný trénink libera.

Trénink koordinačních schopností je s přibývajícím věkem více specializován na hru. Vytvořením tlaku na vnímání a rychlou reakci hráčů na řešení situace se zvětšuje koordinační potenciál volejbalistů. V těžkých situacích jsou hráči nuceni použít různé technické varianty základních dovedností, které podporují jejich herní kompetenci. Speciální trénink koordinačních schopností s přibývajícím věkem roste, často se na hráče kladou větší nároky, než které se objevují ve hře. Pro smysluplnou realizaci cvičení musí trenér znát měřítko jejich nároků. Jako příklad uvádíme specializovaný trénink libera.

Velmi mě to mrzí, ale konstatuji, že závěrečné zkoušky trenérského školení 2. třídy předminulý víkend mi vskutku neudělaly radost. Neuspělo 7 z 19 uchazečů. Byli mezi nimi i volejbalisté a volejbalistky z extraligy. Nemohu si pomoct, ale jestli je trenérský stav vůbec nějakou odborností srovnatelnou s jinými obory lidské činnosti, pak trvám na tom, že reprezentant této odbornosti – tedy kvalifikovaný trenér potřebuje vedle talentu a osobnostního charismatu, rovněž teoretickou přípravu a trenérskou praxi. Trenérský talent, případně charisma posoudí život, na to je zkouška krátká; zkušenosti mohou mít někteří uchazeči minimální, jelikož zpravidla teprve s trenéřinou začínají, ale teoretickou přípravu je nutno podstoupit.

Dnes sa budeme opäť zaoberať viac všeobecnými charakteristikami kondičného zaťaženia z hľadiska rozdelenia – distribúcie takéhoto zaťaženia v priebehu ročného makrocyklu. Je to dôležité preto, lebo jednotlivé obdobia prípravy vyžadujú rôzne prístupy v realizácii kondičného zaťaženia. Spojenie kondičného zaťaženia s herným tréningom je základom a najdôležitejším prvkom volejbalového tréningu. V našich súťažiach sa vyskytujú družstvá s rôznymi možnosťami prípravy. Niektoré družstvá môžu trénovať aj dva krát za deň, iné sa stretávajú dva – tri krát v týždni. A všetky, ak chcú dosahovať dobrú až vrcholovú úroveň musia sa venovať aj špecializovanému rozvoju svojej „telesnej schránky“.

My sa budeme v dnešnom príspevku zaoberať tromi možnými variantmi celoročnej distribúcie kondičného zaťaženia vo volejbale.

Periodizácia vychádza z členenia na obdobia, ktoré boli popísané v knihe – VOLEJBAL – Kondiční příprava (GRADA, 2011).

Navazuji na pokus o diskusní téma Aleše Nováka, které uveřejnil předevčírem na tomto webu (vůbec nediskutované, řekl bych samozřejmě). Jeho smyslem byla otázka, jak zacházet s negativními emocemi a myšlenkami. Já jsem kdysi o tom psal v roce 2007, a proto bych toto téma trochu rozvedl.

Pro volejbalový výkon je velice důležité, jak sám jedinec o sobě uvažuje. Právě to, jak se sám vidí, nemusí ještě znamenat pravdivé sdělení o vlastním potenciálu a nadání. Uvažování o sobě je založené hlavně na dojmech z minulých zkušeností. Ty začaly hned při prvním volejbalovém tréninku a pochopitelně zahrnovaly obojí: úspěch i neúspěch. V naší mysli existuje kromě vědomí i podvědomí. Do podvědomí se zapisuje vše, co se kolem každé činnosti děje.

V Prostějově 8.a 9.12. proběhl třetí běh přednášek Trenérské akademie. Přednášejícím byl Americký psycholog Jeff Greenwald. V jeho přednáškách zaznělo mnoho zajímavých myšlenek a dvě z nich dám k dobru do dnešní diskusi.¨  

Při volejbalovém tréninku mládeže je důležitá rozmanitost cvičení zaměřených nejen na volejbalovou techniku,ale také na koordinaci. Jednou z možností je dát dětem do ruky míč, který v rukách mladých sportovců slouží jako pálka. Děti odbíjejí míč míčem, tato varianta umožňuje rychlý vstup do hry, aniž by děti museli zvládnout pro ně tak těžkou techniku volejbalových odbití. Základní otázky zprostředkování volejbalové hry znějí: „Jak se mají začátečníci herně chovat, aby byli schopni hrát?“ A: „Jaké techniky, jaké pohyby a která rozhodování hrají při zprostředkování hry hlavní roli?“ Dosud nám volejbalovou hru zprostředkoval pouze minivolejbal, ten má ovšem také své nevýhody.

Je minivolejbal vždy smysluplný?

Ivan Pelikán to napsal minulý čtvrtek výstižně: cituji „… myslím si, že základní problém našeho mládežnického volejbalu je na úrovni klubové a tedy té poctivé mravenčí práce v tréninkovém a organizačním procesu! …“, řeknete si možná nic nového pod sluncem. Souhlasím, ona totiž odpověď na otázku, jak zvyšovat úroveň mládežnického volejbalu je v podstatě jednoduchá: pracovat lépe. Jak lépe? I to je jednoduché: více, důsledněji s většími nároky. Ten Haník začal dnes banálně, řeknete si možná. On je ten problém opravdu banální. Sice řešíme systémy kritérií u SpS a SCM, sice investujeme milióny do „Minivolejbalu v barvách“ a já píšu panu ministrovi Dobešovi, jak je možné, že ve svém novém projektu nechal volejbal stranou, a on mi odpovídá, že příští rok s námi počítá … sice se na konferenci o mládeži hádáme do půlnoci o odstupném, a stále dokolečka chceme znovu a znovu měnit systém soutěží … (zaplať Pánbůh za to), ale jednoduchou a podstatnou pravdu vyslovil ve svém čtvrtečním článku opět Ivan Pelikán, cituji“ … základním kamenem je trenér. … Možná někoho překvapím, ale já si myslím, že to není v chlapeckém volejbale tak špatné, jak se obecně tvrdí, ale schází tomu opravdovost, profesionalita a „tah na bránu“. Skoro bych se nebál říci, že aktuální systém není špatný, ale je zcela jistě málo efektivní a nedostatečně funkční! …“. Přesně tak Ivane, máš naprostou pravdu.