Téma dnešního krátkého příspěvku se zrodilo na základě komentářů pod článkem z minulého úterý. Předně bych se poněkud ohradil proti tomu, že mi Ivan Pelikán přisuzuje černobílé vidění. Věru jsem si vědom toho, že dění světa i dění sportovní má spoustu barev a odstínů. Čas od času je však třeba konstatovat bez okolků, že platí „černá“ a neplatí „bílá“. Tím ovšem nemá být řečeno, že za jistých okolností nemůže platit „zelená“ nebo „modrá“. Kdo se chce odborně a veřejně vyjadřovat, musí formulovat jasný názor a jakmile ho sdělí a jakmile je jednou na papíře nebo na webové straně, stává se jeho autor zranitelným, jelikož ani papír, ani web nemá tu schopnost argumentačně se bránit nebo obhajovat, či vysvětlovat odstíny. Co je psáno, to je dáno. Někdy má autor to štěstí, že někdo zareaguje a dává minimálně šanci autorovi argumentovat. To je ovšem menšinový žánr, takže bych měl Ivanovi nakonec poděkovat, že se vyjádřil. Na tom, co jsem napsal v minulém dílu, trvám, ale zkusme si jeden experiment. Prohlašuji, že obětuji na půl roku své „úterní okénko“ na tvorbu volejbalové kuchařky. Nejprve ale několik faktů:

1. 1.Když jsem se vracel po roce 2000 natrvalo do Česka, znělo ze všech koutů republiky: „schází nám odborná literatura“. Říkal jsem si, to je prostor pro mě. Dlouhodobě jsem se o tuto problematiku zajímal a měl jsem z Rakouska technický i odborný náskok. Těšil jsem se na to.
2. 2.Mezi lety 2000 – 2003 jsem vystoupil na řadě metodických seminářů o individuálních herních činnostech a vyrobil jsem první metodickou videokazetu o přihrávce.
3. 3.Od roku 2003 jsem začal pracovat na knize Volejbal 1, přednášky pokračovaly, moje kempy, které jsem organizoval od roku 1995, se pod hlavičkou Volejbalové akademie staly monotematickou metodickou „nalejvárnou“.
4. 4.roce 2004 vyšla kniha Volejbal 1, v níž je z hlediska základních odbití a individuálních herních činností téměř vše podstatné, ale vyčítalo se jí, že je příliš složitá. Budiž, udělal jsem společně s Alešem Novákem a Richardem Wiesnerem dvě metodická DVD: útočný úder a přihrávka. Ta byla názorná a snad srozumitelná.
5. 5.Roku 2008 jsme dokončili knihu Volejbal – Viděno třemi. Myslím, že jsem vyjadřování výrazně zjednodušil a navíc jsem sitomu přibral tři korektory. Byl jsem přesvědčen, že dělám něco takového jako je požadovaná „kuchařka“
6. 6.Mezitím jsem uspořádal desítky přednášek a moderovaných tréninků, napsal řadu odborných článků, vysvětloval a vysvětloval …

Za jedenáct let jsem skutečně něco hmatatelného vybudoval. Výsledek? Dovídám se, že potřebujeme skutečně jednoduchou kuchařku. Samozřejmě, očekával jsem opozici. Ale ta za jedenáct let nepřišla. A místo toho kuchařka … Máme tři tělovýchovné fakulty (Praha, Brno, Olomouc), dále pedagogické fakulty s oborem tělesná výchova. Volejbal patří mezi sporty s nějvětší základnou. Proč nikdo nevytvořil nějakou kuchařku, proč někdo nevytvořil vůbec nějakou publikaci? Protože jsme pohodlní a neodvážní. Ale budiž, nechci se chovat jako furiant. Ještě jednou vám „zbaštím“, že potřebujeme jednoduchou volejbalovou kuchařku, a řekněme, že mi tento stav jako předsedovi ČVS trochu vadí, a pustím se s vámi do toho. Má to ale podmínku: jestliže doposud nevznikla shora (a dle mého nevznikne, žádného autora nevidím), dejme ji šanci vzniknout zespodu.

Můj návrh zní: začněte posílat fragmenty, já jsem ochoten je třídit, připomínkovat a doplňovat prostřednictvím svých úterních článků, které vy zpětně můžete korigovat až do přijatelné a srozumitelné podoby. Navrhuji dále začít tématem přihrávka, tou rozehra začíná, nechám-li stranou podání (to je zvláštním a specifickým tématem). Budu dokonce trpělivý, když nepřijdou náměty, budu pokračovat ve volejbalovém slovníku a počkám vždy do chvíle, kdy bude na co reagovat. Takže, především zastánci „jednoduché kuchařky“ či jednotné metodiky, jste na tahu, slibuji, že budu konstruktivně spolupracovat, pokud budu schopen konstatovat iniciativu z vaší strany, inu téma PŘIHRÁVKA a vše, co s ní souvisí …

V Nymburce, 26.12.2011, Zdeněk Haník