Ivan Pelikán to napsal minulý čtvrtek výstižně: cituji „… myslím si, že základní problém našeho mládežnického volejbalu je na úrovni klubové a tedy té poctivé mravenčí práce v tréninkovém a organizačním procesu! …“, řeknete si možná nic nového pod sluncem. Souhlasím, ona totiž odpověď na otázku, jak zvyšovat úroveň mládežnického volejbalu je v podstatě jednoduchá: pracovat lépe. Jak lépe? I to je jednoduché: více, důsledněji s většími nároky. Ten Haník začal dnes banálně, řeknete si možná. On je ten problém opravdu banální. Sice řešíme systémy kritérií u SpS a SCM, sice investujeme milióny do „Minivolejbalu v barvách“ a já píšu panu ministrovi Dobešovi, jak je možné, že ve svém novém projektu nechal volejbal stranou, a on mi odpovídá, že příští rok s námi počítá … sice se na konferenci o mládeži hádáme do půlnoci o odstupném, a stále dokolečka chceme znovu a znovu měnit systém soutěží … (zaplať Pánbůh za to), ale jednoduchou a podstatnou pravdu vyslovil ve svém čtvrtečním článku opět Ivan Pelikán, cituji“ … základním kamenem je trenér. … Možná někoho překvapím, ale já si myslím, že to není v chlapeckém volejbale tak špatné, jak se obecně tvrdí, ale schází tomu opravdovost, profesionalita a „tah na bránu“. Skoro bych se nebál říci, že aktuální systém není špatný, ale je zcela jistě málo efektivní a nedostatečně funkční! …“. Přesně tak Ivane, máš naprostou pravdu.

Za první republiky byl vzorem úrovně národa T.G.Masaryk, teď máme v politice zcela jiné předobrazy, které věrně zobrazují současnou úroveň našeho národa. Ukazujeme s despektem prstem na politiky, ale oni jsou takoví, jací jsme my. Pohoršujeme se nad korupcí, ale při prvním vlastním problému, hledáme „boční“ cesty, jak se z něj pomocí známých vysekat. A náš volejbal? Je takový, jací jsme my trenéři. Jsme jako trenéři na sebe málo nároční, a v důsledku toho jsou i hráči na sebe málo nároční, a celý náš volejbal je na sebe málo náročný. Nejsme vůbec špatní, ale JSME NA SEBE MÁLO NÁROČNÍ. Do konkurzu na trenéra juniorek se přihlásil německý trenér Tietböhl, který byl mimochodem s Němkami mládežnickým mistrem Evropy a říkal mi: „ … to mě láká po 18 letech práce v Německu, zkusit to v Čechách… vy máte lepší volejbal, než my, ale jste strašně nedůslední a nedisciplinovaní“. Trefil to přesně „němčour“ jeden. Když jsme přišli s Data Volleyem a s přenosy TV COM, tak se některé kluby se bránily, přestože tu srandu svaz. „Co po nás všechno chcete, za těch pár peněz, co nám dáváte?“, argumentovali někteří. Moje odpověď, je: „chceme jen, aby se pracovalo lépe …“. Ptám se, je to neoprávněný požadavek, pokud chceme být lepší? A já sice nezaručím, že budeme lepší, když budeme používat Data Volley. Ale podepsal bych, že tím zvyšuji šanci, že skutečně lepší budeme. Jako trenér jsem nikdy nevěděl, jestli vyhraju, ale snažil jsem se zvyšovat všemi dostupnými prostředky šanci, že vyhraju. Toť, moje filosofie. A nechám ještě pokračovat Ivana Pelikána z minulého čtvrtka: „ … je tady minivolejbal, Český pohár starších žáků a žákyň, systém KCM, lvíčata, reprezentační výběry. Následují soutěže mládeže – okresní a krajské přebory, liga juniorů, celostátní extraligy mládežnických kategorií… To není vůbec špatné! V Belgii nemají například vůbec systém celostátních lig mládeže, jako je to zvykem u nás! Protože by to nebyli snad schopni ani dát dohromady (tolik mladých hráčů a hráček). Přesto se v posledních letech prosazují v evropské a dokonce i ve světové špičce! …“ proč asi? Ptám se já. No, protože pracují lépe. Ne, odpověď není v systémech a projektech, ale v kvalitě práce. Není to v metodice, protože, kdo se dneska chce dovědět cokoliv, tak si to prostě „vygůgluje“, včetně správné volejbalové metodiky. Dokonce mu hlava bude padat na stranu z nadbytku informací. Uměl bych toto povídání sám zakončit, ale začal jsem Pelikánem, tak jím i skončím, a sice další citací z jeho čtvrtečního podařeného článku: „ … Neberte mě prosím za slovo, nemám jednoznačný recept, ale chci říci, že bychom měli začít pracovat efektivněji, oddaněji věci… Pochopitelně musí začít každý nejdříve u sebe, to si samozřejmě plně uvědomuji …“.

V Nymburce 5.12. 2011, Zdeněk Haník, za vydatné pomoci citací Ivana Pelikána