Velmi mě to mrzí, ale konstatuji, že závěrečné zkoušky trenérského školení 2. třídy předminulý víkend mi vskutku neudělaly radost. Neuspělo 7 z 19 uchazečů. Byli mezi nimi i volejbalisté a volejbalistky z extraligy. Nemohu si pomoct, ale jestli je trenérský stav vůbec nějakou odborností srovnatelnou s jinými obory lidské činnosti, pak trvám na tom, že reprezentant této odbornosti – tedy kvalifikovaný trenér potřebuje vedle talentu a osobnostního charismatu, rovněž teoretickou přípravu a trenérskou praxi. Trenérský talent, případně charisma posoudí život, na to je zkouška krátká; zkušenosti mohou mít někteří uchazeči minimální, jelikož zpravidla teprve s trenéřinou začínají, ale teoretickou přípravu je nutno podstoupit. Jeden z neúspěšných uchazečů mi sdělil: „… já jsem myslel, že nás tady na školení budete vybavovat poznatky, a vy jste nás nutili přemýšlet …“. Vystihl to přesně. Slyším opakovaně, že trenéři potřebují „kuchařku“, a já opakovaně odpovídám, že trenéři nepotřebují kuchařku, ale kritické a tvůrčí myšlení.

Takové myšlení si totiž poznatky najde, ale kuchařka pouze podpoří ty, kteří nechtějí přemýšlet, klást si otázky a hledat na ně odpovědi. Nejfrekventovanější důvod neúspěchu při zkouškách „dvojkařů“ byl, že vůbec nepochopili zadání tématu. A to připomínám, že každý se své téma vybíral sám !!! Jestliže si někdo vybere například téma „ přihrávka jako individuální a skupinová herní činnost“ nemůže předvádět praktický výstup, který řeší techniku odbití bagrem, ale musí se věnovat druhům přihrávky, různým přihrávačským situacím, organizaci činnosti při přihrávce podání atd. Nebo jestliže si někdo vybere téma „činnost družstva při zakládání útoku po podání soupeře“, nemůže rozebírat pouze přihrávku, která je sice dominantní činností tohoto úseku rozehry, ale musí se věnovat činnosti celého družstva, tedy i nepřihrávajících hráčů.

 

Naopak se při dvojkařských zkouškách vyskytla situace, kdy jedna trenérka vybrala téma: „činnost družstva při zakončování protiútoku“ (neboli útoku B). A ona začala: „mám sice téma zakončování protiútoku, ale ráda bych řekla, že zakončování protiútoku závisí značně na tom, v jakém typu herní situace byl tento útok založen, a to je buď po útoku soupeře proti bloku, po útoku soupeře bez bloku nebo po míči zadarmo. Já jsem si vybrala situaci po útoku bez bloku …“. Tento její výrok trval 15 sekund, a já kdybych si nebyl vědom toho, že musím zachovat i protokolární stránku zkoušek, řekl bych jí „ děkuji, to je na výbornou, zkouška skončila“. Protože v tomto souvětí prokázala jasný vhled, a bylo evidentní, že povede správně i praktický výstup. Přesto, co tady píšu o kritickém myšlení, začnu tímto dílem sestavovat slovník volejbalových pojmů, které pokládám za nejdůležitější. Snad usnadním pochopení příštím uchazečům o trenérskou kvalifikaci. Pokud bych je dokonce donutil klást si otázky, odpovídat si na ně, či dokonce kriticky polemizovat s mými definicemi, je to ještě stupínek výše.

 

Na úvod bych se věnoval pojmu DOVEDNOST. Člověk má pozoruhodné vybavení využívat své zkušenosti, učit se odhalovat důležité rysy prostředí a opomíjet jiné a produkovat chování, které nebylo součástí jeho původní výbavy. Dovednost spočívá ve způsobilosti dosáhnout určitého konečného výsledku s maximální jistotou a minimálním energetickým výdejem nebo v minimálním čase s minimální energií. Schopnost „hrát“ volejbal, znamená dokázat uvolnit svou pozornost pro řešení herních situací. K tomuto uvolnění pozornosti je potřeba minimalizovat energii vynakládanou na realizaci herních dovedností. Pro efektivnost je nutný určitý objem praxe. Výsledkem je s elegancí a lehkostí prováděná činnost i ve složitých herních podmínkách. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. Dovednostní výkon volejbalisty je realizovaný komplexem integrujících mentálních a pohybových procesů. Rozlišujeme tři kritické prvky dovedností:

 

1. a.Percepce významných charakteristik okolí
2. b.Rozhodnutí o tom, co, kde a kdy udělat
3. c.Produkce organizované svalové aktivity potřebné pro vznik pohybu

 

Na rozdíl od dovedností zavřených (dovednosti ve stálém prostředí s předvídatelným okolím) jsou obsahem volejbalu převážně dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Charakteristikou volejbalových dovedností je, že jsou tzv. diskrétní (nespojité, dá se snadno definovat začátek a konec; mají krátké trvání) oproti dovednostem seriálním či kontinuálním. Důležitým znakem volejbalových dovedností je částečná pohybová kontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde je kontrola pohybu maximální. Tento rozdíl se zásadně projevuje do přístupu k učení a tréninku.

 

Zkuste zaměřit pozornost především na tyto sekvence:

 

… produkovat chování, které nebylo součástí původní výbavy …

 

… s maximální jistotou a minimálním energetickým výdejem nebo v minimálním čase s minimální energií …

 

… uvolnit svou pozornost pro řešení herních situací. K tomuto uvolnění pozornosti je potřeba minimalizovat energii vynakládanou na realizaci herních dovedností …

 

… dovednost otevřená … částečná pohybová kontrola …

 

V Praze, v památný den 19.12.2011, Zdeněk Haník