Máme za sebou II. Programovou konferenci o mládežnickém volejbalu. První den skončila diskuse ve 24.00 hod. Pluralita názorů byla obrovská. Seriál diskusních příspěvků byl na pozornost a na koordinaci vysilující. Přesto si myslím, že tato diskuse je potřebná. Sice si musím zvyknout, že trenéři v Čechách se zatím nepřetržitě přou spíše o modelech soutěží a věkových kategoriích, ale nepřou se o to, jak lépe hrát a trénovat. Snad k tomu za čas dospějeme …, určitě k tomu dospějeme, ale ještě to chce nějaký čas a hodně práce. Propracovali jsme se ke společnému usnesení, a to pokládám za solidní úspěch. To znamená, že volejbaloví trenéři mládeže v ČR si řekli své, ke dvěma tématům konference …. Programová konference je dobrý instrument … kdo chce něco říct k mládežnickému volejbalu, byl přítomen …

Sympatické signály kultivované odborné diskuse jsem ovšem zaregistroval pod mým úterním článkem z minulého týdne. Diskusní příspěvky byly protichůdné, ale věcné a kultivované. S radostí budu reagovat na dva v dnešním článku reagovat:

Káča Svobodová: „ … na mojí otázku, proč učit děti právě touto technikou odpověděl:"Protože tak hrají nejlepší hráči světa. Stačí se dívat." Já s tím souhlasím a věřím, že vyspělé volejbalové země to mají i změřené a že je to z biomechanického hlediska ten nejefektivnější způsob. Přesto si ale myslím, že většinově CHÁPEME, že to není zákon. Že pohybové řetězce nelze exaktně předepsat a že účelnost předchází "správnosti".

Haník doplňuje: ve sportu, jakým je volejbal, je nezbytně nutné klást důraz na techniku více než ve fotbalu či basketbalu. Proč? Protože jsme „úderový sport“. Dotek míče trvá několik tisícin vteřiny, a pokud má být výsledkem tohoto dotyku úspěšný úder nebo úspěšné odbití, pak se před tímto dotykem musí stát mnoho věcí „účelně“. Účelně znamená: po správném rozhodnutí, biomechanicky optimálně a vše v obrovské rychlosti. Co je optimální technika, například přihrávky nebo útočného úderu, zhruba víme. A proto musíme podle „jakési optimální technické předlohy“ drilovat, pilovat, memorovat a tisícinásobně opakovat. Napřed mechanicky, potom úkolově a následně herně. Ale v tomto režimu „mechanicky – úkolově – herně“ se musíme logicky i vracet, zastavovat korigovat postup, určovat priority a jednotlivé kroky prolínat. Této trenérské zodpovědnosti nás nikdo nezbaví. Na to bohužel není předpis, i když by si mnozí trenéři takový recept někde rádi přečetli, aby se zbavili zodpovědnosti – rozhodovat. Stejně jako není přesný předpis, kde odchylka od požadované techniky omezuje úspěšné provedení a kde naopak odchylka od „správné“ techniky znamená nejúčelnější řešení. Tento můj názor ovšem neznamená benevolenci ke „šlendriánu“ v nácviku techniky. Naopak znamená to ještě důsledněji dbát na správné technické provedení, ale mít trenérský úsudek otevřený a sledovat účelnost řešení, nikoli dogmatické trvání na kamenné podobě základní techniky.

Lubo Petráš: … nie je vhodné sa vo volejbalovej terminológii čo sa týka techniky a hlavne jej nácviku, schovávať za slovíčka ako optimálne, účelné riešenie hernej situácie, alebo hladanie optimálneho situačného riešenia…. V 1. fáze motorického učenia sa mi to zdá troška alibistické! Ako by sme sa báli povedať, že v jednoduchých podmienkach pri nácviku musí byť herná činnosť jednotlivca vykonaná tak a tak a nijak inak a „přez to nejede vlak“!

Haník tvrdí: souhlasím, jsme schopni definovat prvky správné techniky, toho bych se nebál, a taky to tak činím a ve svých knihách jsem to tak popsal, ale na druhé straně i v první fázi motorického učení jde optimální situační řešení, o to jde vždy …, jelikož učíme sportovní hru, nikoliv pouze dovednostní úkony. Že k tomu potřebuji vykonat pohybový řetězec, který musí respektovat biomechanické zadání situace, je jasné, ale jestliže řeknu: „herná činnosť jednotlivca vykonaná tak a tak a nijak inak“ (a taky jsem to občas řekl), dostávám se do pasti. Proč? Lubo Petráš argumentuje: …Som presvedčený, že len so správnou technikou má športovec viacero alternatív k optimálnemu riešeniu hernej situácie, účelne ju riešit... Len zo správnej techniky sa može vytvoriť individuálna technika športovca (štýl) ktorý by mal kompenzovať jeho somatické parametre a optimálne prispievať k jeho individuálnemu športovému výkonu.

 

Haník: Co by tvrdil Lubo a co asi tvrdili zastánci správné tenisové techniky zavřeného postavení („… tato technika a žádná jiná…“) v tenisu, když Agassi začal hrát z otevřeného postavení a stal se nejlepším hráčem světa? Snad ne, že má nesprávnou techniku? Já tvrdím, že přizpůsobil svou techniku tehdejšímu hernímu vývoji tenisu, a tedy vzhledem k rychlosti akcí popřel do té doby jedinou správnou techniku. Určitě ji nepopřel tak fatálně, určité principy samozřejmě zachoval, ale v tomto případě neplatilo: „forhend vypadá jedině takto, a ne jinak …“. Princip – ano, zákon – ne. V zákoně totiž platí „všechno, vždy a bez výjimek …“. K dalším příspěvkům příště …

Praha, 17.11.2011, Zdeněk Haník