Přinášíme příklady učení jednobloku

1.Skupinové cvičení. Na jednu stranu sítě je přistavěna bedna, na kterou se postaví hráčmíčem. Ten drží míč ve výšce pásky. Hráč na druhé straně sítě se snaží tento míč blokovat. Varianta: hráči v zónách II a IV drží míč na pásce. Výchozí pozice blokujícího hráče je zóna III na druhé straně sítě. Blokující hráč provádí přesuny do zóny IV a II a snaží se dotknout míčů v zónách II a IV.

Vážení kolegové! V prvním dílu jsem deklaroval, že budu pomalu a trpělivě psát na pokračování psát Rukověť volejbalového trenéra II. třídy. V dnešním druhém dílu pokračuji doporučením, jak uspět, pokud by měl uchazeč trenérství za úkol představit metodický výstup na téma „Nácvik útoku prvním sledem“, jak jsem minule naznačoval. Nejprve bych očekával, aby se uchazeč orientoval v zadání …

2. 1.Orientace v zadaném tématu

Nácvik … je součást tréninkového procesu, ve které se hráč učí novým dovednostem. … nebo reorganizuje již naučené pohybové vzorce a zkušenosti … Výsledkem nácviku je nová vyšší úroveň koordinace a nově vybudovaná struktura … (Není tedy výčtem variant útoku prvním sledem, není tréninkem útoku prvním sledem v kontextu předcházející činnosti (čili skupinový herní řetězec), případně tréninkem útoku prvním sledem v kontextu činnosti družstva (tedy týmová činnost). Zjednodušeně řečeno je učebním postupem.

Před dvěma týdny proběhl v Litvínově seminář, na kterém přednášel v České republice již poměrně dobře známý Enrique Pisani. K dnešní diskuzi předkládám část z hodnocení tohoto semináře společně s doplňujícími otázkami.

Ve chvíli, kdy pan Pisani řekl, že u takto mladých dětí je nejdříve důležité rozvinout taktiku a až potom techniku, došlo mezi posluchači k nechápavým pohledům…

Pro všeobecný rozvoj hráče a pro rozvoj jeho sebedůvěry je důležité, aby se již od začátku své sportovní kariéry učil odpovědnosti, aby se učil přijímat a nést vedoucí roli. Je tedy žádoucí, aby mu taková vedoucí role byla trenérem pravidelně svěřována. Trenér musí rozpoznat, pro jakou roli má hráč schopnosti a předpoklady. Vedoucí rolí se nemyslí pouze role hráčská – dítě může uplatňovat vedoucí úlohu při plnění mimosportovních povinností – každý by měl být v rámci možností a svých schopností stavěn do role, která jej učí odpovědnosti, vedoucí úloze při plnění daného úkolu a která upevňuje jeho pozici v hierarchii družstva.

V kolektivních sportech jsou nároky na trenéra enormní. Jeho schopnosti (kompetence) vytváří základ pro úspěšnou práci. Přitom jde hlavně o sebevnímání a autenticitu. Samozřejmě, že jsou trenéři centrální osobou v systému týmu. Ale ani trenér nedokáže vše ovlivnit. Příliš mnoho jiných faktorů ovlivňuje herní děj a tím i schopnost týmu podat optimální výkon – a tím pádem i pravděpodobnost úspěchu. Pokud tedy mluvíme o trenérovi jako garantovi úspěchu, musíme být obezřetní a skromní.

Při nedávné cestě do Belgie jsem byl svědkem názorové pře dvou kolegů, kteří se dohadovali o načasování aplikace střelby do tréninkového procesu. Spor se vedl především o to, zda střelbu trénovat současně s nácvikem útoku po polovysoké nahrávce, nebo zda ji zařadit až po osvojení útoku po polovysoké nahrávce. Jedním ze zmiňovaných kolegů byl svazový trenér chlapců Jiří Zach, poprosil jsem jej tedy o shrnutí svého názoru do několika vět.

Rozhodl jsem se pomalu a trpělivě psát na pokračování Rukověť volejbalového trenéra II. třídy. Proč? Ze dvou důvodů:

• Trenérská kvalifikace II. třídy opravňuje trenéra získat trenérskou živnost.
• Trenérská kvalifikace II. třídy je vlastně nejvyšší trenérské vzdělání, poněvadž Trenérská školení I. třídy by měla být stále víc kurzem pro trenéry profesionály pro nejvyšší soutěže, což jsou dnes více koučové s manažerským přístupem.

Volejbalový svaz proto dlouhodobě pokládá školení II. třídy za svou prioritu. Již sedm let jsem účasten závěrečného zkoušení, mé pocity jsou často smíšené a mám dojem, že si s uchazeči trenérskou živnost ne zcela dobře rozumíme. Úplně odmítám tvrzení, že z toho děláme vědu. A budu je vyvracet právě prostřednictvím tohoto dlouhodobého seriálu, jehož první díl dnes čtete. Uvedu příklad: jestliže chci jako člen zkušební komise od uchazeče, který dostal téma „Nácvik útoku prvním sledem“, v podstatě předvést, jak bude učit žáky rychlík, řekněte mi, co je na tom za vědu?

Hrát úspěšný volejbal znamená mnohem víc než jen správně uspořádat jednotlivé elementy hry. Tajemství úspěchu leží v tom, že hráči dokáží pod velkým tlakem vyhledat správná herní řešení a ty převést také do hry. Olympijské hry v Londýně ukázaly, kam se vrcholový volejbal rozvinul. Kolektivní herní chování, ve kterém všichni hráči zahájí a vyřeší herní výměnu, se stává hlavním aspektem úspěchu ve volejbalu.

Pod pojmem vyhledávání talentů a osobností myšleno vyhledávání tzv. „vítězných typů“ – schopnost prosadit se, cíleně orientované jednání, připravenost jít do rizika a orientace na úspěch. K těmto schopnostem patří také schopnost adaptace na zátěž, stabilní sebevědomí a vysoká schopnost koncentrace. Harre k tomu píše: „Sportovec musí být schopen plně využít nejen své fyzické schopnosti, dovednosti a intelektuální schopnosti, ale také charakterově-volní vlastnosti, morální přesvědčení a zvyky. Boj o nejvyšší sportovní výkony, o vítězství a rekordy podporuje i vytváří celou osobnostní složku sportovce“.

Ale: Výsledky zkoumání nejsou v literatuře zabývající se vývojovou psychologií a osobností sportovce v žádném případě jednotné.

Vyhodnocení statistických čísel logicky prokazuje průběh olympijského turnaje, v některých případech je však může být zavádějící.

Breakové situace – indikátor vítězství

USA, vítěz olypiády v Pekingu a poslední vítěz z Londýna Rusko byli jednoznačně nejlepší v proměňování breakových situací a jasně ukazují, jak důležitý je úspěch týmu v útoku po vlastním podání. Pokud tým promění minimálně o dvě breakové situace více než soupeř (při podání soupeře na začátku setu dokonce pouze o jednu), logicky v setu zvítězí. Znamená to, že k vítězství 3:0 na sety stačí týmu vyhrát o čtyři breakové situace více než soupeř. V Londýně byli v proměňování breakových sitací nejúspěšnější Američané (39,7%), následují Rusové (39,3%), třetí Bulharsko (36,3%) a čtvrtá Brazílie (36,0%) ztrácí na vítěze této statistiky již podstatně více.