Začátek tréninku jsme věnovali imitačnim cvičením bez míče. Osobně jsem velkým zastáncem těchto cvičení, mají podle mého názoru své místo v procesu volejbalového učení. Hráči si při provádění imitací osvojují pohybový vzorec,jenž uplatňují při provádění konkrétních herních úkolu. Získávají tedy představu ,, jak to má vypadat,, bez okolních rušivých elementů, které se ve hře samotné nacházejí. Jako příklad těchto cvičení můžeme použít následující:

 

a) hráč sedí na lavičce, nohy má rozkročené na šíři ramen, ruce směřují k podlaze pod mírným úhlem. Hráč opakovaně svírá v zápěstích hadičku(švihadlo, kolík), zápěstí zvrátí směrem k podlaze, lokty svírá pevně mezi kolena. Toto několikrát opakuje. Imituje tak vytvoření ideální prihravačské plochy.

 

b) hráč se postaví čelem ke zdi do vzdálenosti cca 50-75 centimetrů, přenese váhu na přední část chodidel, mírně pokrčí kolena, ruce spojí tak, že opřenmalíkové hrany rukou o sebe , zvrátí zápěstí a vytvoří plochu pro přihrávku. Pod mírným úhlem se hráč opakovaně dotýká dlaněmi zdi(neopírá se). Imituje tím ideální polohu těla pro odbití bagrem v ose těla.

 

c) hráč provádí cvičení viz. bod b), při opěru rukou o zeď dlaně tuto zeď stínují pohybem do stran, imituje správné natočení ramen a přihrávku mimo osu těla. Toto několikrát opakuje do obou stran.

 

d) dva hráči stojí naproti sobě. Hráč A tlačí míč proti hráči B a to do oblasti hrudníku ve výši ramen. Hráč B imituje přihrávku tohoto míče tím, že jej tlumí mimo osu těla a zároveň aktivně ustupuje nohou (na straně, kde tlumí míč mimo osu těla) směrem dozadu. Hráči se pravidelně střídají a provádí toto cvičení na obě dvě strany.

 

Jaká další Imitační cvičení znáte a používáte?

Mají dle vás imitace v tréninku přihrávky své místo ?

Jak často je zařazujete?

Jaké jsou argumenty pro a proti těmto cvičením ?

 

V Chomutově dne 7.12. 2012 Štěpán Javůrek