Úkolem každého hráče a celého týmu je zvládat herní situace. Při učení techniky jednotlivých dovedností je důležitá zpětná vazba. Tu může zprostředkovat trenér, ta je však na základě emocionálních kompetencí hráčů brána spíše jako vyhodnocení momentální situace a může se proto míjet účinku. Mimo jiné je to ztráta času, když se trenér zabývá neustálým opravování a zpětnou vazbou hráčům. Místo toho by měl trenér věnovat svůj čas důležitějším úkolům. Důležitější je zpětná vazba, která je objektivní a kterou vezme hráč sám na sebe.

Lehce proveditelným a stále zajímavým tréninkovým médiem jsou stanoviště s úkolovými kartami. Je třeba hned v úvodu říci, že pokud mají být úkolové karty efektivní, musí být orientovány na výsledek. Hráči musí plnit úkoly a po jejich zvládnutí sami vidí posun v technice jednotlivých dovedností. Pocity štěstí spokojenosti nebo naopak zklamání mohou hráči vyhodnotit sami podle očekávání výsledků.

Program s úkolovými kartami vyžaduje perfektní organizaci. Na každém stanovišti by měli pracovat dva až tři hráči. Trvání provádění cvičení na jednotlivých stanovištích by mělo trvat cca. dvě minuty. Hráči po uplynutí doby pro cvičení sami vyhodnotí úspěšnost cvičení a výsledek zapíší do předem připravené tabulky. Po absolvování všech stanovišť vyhodnotí trenér provádění jednotlivých dovedností a seznámí hráče s výsledky.

Představíme vám dvě stanovišťe s úkolovými kartami, které obsahují popis cvičení a jeho varianty. Náročnost provádění cvičení přenecháme trenérům, kteří podle skladby svého týmu musí vyhodnotit, jestli jsou úkoly dostatečně náročné. Základním předpokladem je, že by každý úkol měl být pro hráče maximálně náročný tak, aby ho mohl provést, ale aby nebyl příliš lehký. Každý hráč by měl zažít pocit úspěchu, ale měl by trénovat na hranici svého maxima. Respektujeme-li tyto dvě zásady, jsou úkolové karty ideálním partnerem při volejbalovém tréninku.

Příklady úkolových karet

Přihrávka míče zadarmo

 

 

Nahrávka z pole

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 10/2012