Doufám, že mi čtenáři webu Volejbalové akademie prominou, že je ještě v dnešním článku zahltím statistickými údaji. Budu pokračovat v překladu analýzy bundesligových utkání v jednotlivých rotacích.

Breakové série v situacích po vlastním podání

Průměrná šance na zisk breakové situace, byla v analyzovaných setech 34,2 procent. Šance na úspěch při breakových situacích byla s nahrávačem v I 35,2%, ve II 34%, 33,1%, ve IV 32,7%, v V 34,7% a v VI 35,3%. Z toho vyplývá, že největší šance bodovat v breakových situacích je s nahrávačem v zadních zónách. Souvisí to s možností útoku se třemi hráči předních zón a průměrnou výškou diagonálních hráčů (201 cm)a nahrávačů (194 cm). Obrana na síti v zóně II je mnohem úspěšnější s diagonálními hráči než s nahrávači, zatímco nahrávači jsou lepší „obranáři“ v zóně I v zadní části hřiště.

Zajímavostí je poznatek, že breakové situace byly více vítězné, když nebylo libero na hřišti (34,6% oproti 34,1%) – tedy když podávali blokaři. Může to také souviset s dobrým servisem blokařů, ale to se podle statistik nejlépe podávajících hráčů bundesligy nepotvrdilo. V první patnáctce úspěšných podávajících hráčů se objevili pouze dva blokaři.      

Breakové série a oddechové časy

V 580 analyzovaných setech si trenéři vzali 1542 oddechových časů (1,3 na set – 1,8 prohraný tým – 0,9 vítězný tým). V 30 tie breacích byla četnost time outů očekávaně vyšší (1,9 prohrávající a 1,0 vítězný tým). Padesát procent time outů využili trenéři v koncovkách setů. Oddechovým časem se trenér snaží přerušit breakovou bodovou sérii soupeřícího týmu. Celkem v 62,2% byli trenéři úspěšní, jejich tým v následné výměně po přihrávce podání zvítězil.

Tip pro trenéry: Oddechový čas se ukázal jako účinný prostředek pro přerušení bodové série soupeře. Prohrávající týmy využívají prakticky vždy oba time outy, nejčastěji jsou time outy využity v poslední třetině setů – tedy po druhém technickém time outu.

Breakové série a střídání hráčů

Vedle oddechových časů má trenér další možnost, jak zastavit bodovou šňůru soupeře – střídáním. V 580 setech využili trenéři střídání v 2145 případech, což odpovídá 1,86 střídání na set. Střídání hráčů v situacích před přihrávkou z důvodu ukončení breakové bodovové šňůry soupeře se vyskytovala častěji. Cílem střídání je tedy uspět v následující výměně v situaci po přihrávce – to se podařilo v průměru v 63,2 procentech – průměr úspěšné rozehry po přihrávce servisu však činí 65,8 procent.

Střídání před breakovou situací má naopak za cíl nastartovat bodovou šňůru při vlastním podání nebo v ní pokračovat. Střídáním hráčů se úspěšnost zisku breakové série zvýšila o 0,3%, tedy na 34,5%.

Tip pro trenéry: Střídání z důvodu zvýšení efektivity breakových situací se v zápasech vyplatilo, naopak střídání v situacích, kdy tým potřeboval být úspěšný po přihrávce soupeřova podání, se ukázalo jako neefektivní.

V příštím článku uvedu možnost tréninku týmu v jednotlivých rotacích

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Das Volleyballmagazin 10/2012