V kolektivních sportech jsou nároky na trenéra enormní. Jeho schopnosti (kompetence) vytváří základ pro úspěšnou práci. Přitom jde hlavně o sebevnímání a autenticitu. Samozřejmě, že jsou trenéři centrální osobou v systému týmu. Ale ani trenér nedokáže vše ovlivnit. Příliš mnoho jiných faktorů ovlivňuje herní děj a tím i schopnost týmu podat optimální výkon – a tím pádem i pravděpodobnost úspěchu. Pokud tedy mluvíme o trenérovi jako garantovi úspěchu, musíme být obezřetní a skromní.

Vezměme to však z druhé strany. Co se od Vás jako trenéra očekává? Zamyslete se krátce a zkuste pojmenovat schopnosti úspěšného trenéra: důvěryplný, silný ve vedení skupiny, pravdivý, motivující, plný porozumění, schopný, odborně kompetentní, přátelský, schopný se prosadit, odvážný, kontrolovatelný, umí vycházet se sportovci, příkladné chování, angažovaný, vždy naslouchající, organizačně schopný, schopný sebereflexe, připravený dělat kompromisy, schopný rozhodovat se, resistentní ke stresu atd. atd. atd…

 

Souhlasíte? Pak se mnou budete jistě souhlasit, že hledáme Supermana. Hezký ideál, trenér však není vymyšlená figurka. Je člověk a my lidé máme silné i slabé stránky. Proto bychom měli nároky na trenéra trochu přizpůsobit lidským vlastnostem.

 

Je důležité, aby trenér měl dobré sebevnímání. Kdo ví, kdo je, co je a jak jedná, může mnohé ovlivnit. Pokud chce trenér hráče v zápase uklidnit, musí být klidný hlavně on. Křičet na chlapce „Kluci, zůstaňte klidní!,“ se mine účinkem, pokud trenér bude nejvíc nejnervóznějším aktérem zápasu. K tomu by měl trenér prokázat schopnosti ve třech oblastech. V oblasti metodické, odborné a sociální. První dvě oblasti musíte ovládat, aby vás hráči akceptovali jako vedoucí osobnost. Schopnost v sociální oblasti vám naopak pomůže k tomu, abyste mohli řídit sociální procesy v týmu. Nemusíte být v každé oblasti vynikající, ale nesmíte být neschopný ani v jedné z těchto oblastí.

 

Často se od trenérů vyžaduje férovost. Hráči a hlavně rodiče často mluví o neférovosti trenéra vůči některým hráčům, či dětem. Co je však férové jednání vůči hráčům? Určitě to není stejné jednání se všemi hráči. Lidé nejsou stejní a často potřebují jiný přístup. Někteří sportovci potřebují komunikaci, jiní naopak klid. Místo stejného přístupu se jedná o to, aby trenér dokázal dát hráčům to, co potřebují.

 

Nejsilnější stránkou trenéra je podle mého názoru autenticita. Jaký je podle Vás rozdíl mezi Berlusconim a Dalai Lamou? Komu byste spíše důvěřovali a koho byste následovali? Být autentický znamená být pravý, jednat tak, jak pravím, mluvit tak, jak myslím, stát si za svým, mít svou pozici a přiznat slabé momenty.

 

Autenticita není něco, co člověk má nebo nemá. Člověk ji může rozvíjet. Tím, že se pozoruje, nejlépe když si pořídí videozáznam svého jednání. Poproste přítele, aby Vás během utkání natáčel, poproste ho o zpětnou vazbu na základě pozorování Vašeho chování. Jak působíte na ostatní? Co Vás napadne, když se sám vidíte? Odpovídá to tomu, co chcete říci, co říkáte a jak jednáte? Nebo byste na sobě měl zapracovat?

 

Neexistuje cesta k úspěšnému trenérovi. Cesta je tak rozmanitá, jako je člověk sám. Některý úspěšný trenér dokáže hráče motivovat, jiný uklidňovat. Některý trenér je úspěšný, přestože se nebojí jít do konfliktu s hráči, jiný naopak je dobrým komunikátorem. Nechceme tedy popisovat cestu k úspěšnému trenérovi. Důležitější je, aby každý trenér hledal svou cestu a také ji našel. To mi opět připomíná slovo autenticita.

 

Nejdůležitějším faktorem úspěšného trenéra je však láska. Láska ke sportu, láska k volejbalu, láska ke svým svěřencům a láska k procesu. Bez lásky nebudete schopen vášeň a nadšení ke svému sportu zprostředkovat. Bez lásky k procesu budete vždy fixován na krátkodobý cíl. Opravdové úspěchy jsou však založeny na dlouhodobé práci.

 

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 1/2013