Složité herní řetězce se v problematických rotacích trénovat specificky. Předtím než se trenér začne zamýšlet nad otázkou rotací, měl by analyzovat několik posledních utkání. Pak může zjistit, ve kterých rotacích je jeho tým úspěšný a ve kterých ne a pak se jim může věnovat v tréninkovém procesu. Někdy se problémy objevují u určitého hráče v jedné zóně, jindy je problém komplexní, týmový. Někdy se však stane, že tým má problém v určité rotaci proto, že soupeřící hráč má výborný servis a dostává tým pod tlak na přihrávce a následném útoku. Tomu se však v tréninku dá čelit.

Tři rotace

V tréninku se utvoří dva týmy, přitom se doporučuje, aby na jedné straně hřiště byla základní sestava. V konečném efektu chceme docílit sehranost týmu a najít správná řešení v utkání. Trenér postaví základní sestavu do problematické rotace, kterou zjistil na základě analýzy předchozích utkání. Pak zvolí ještě minimálně jednu nebo dvě rotace, které se co nejméně podobají té problematické, aby byly nároky na hráče u sítě rozloženy rovnoměrně.

Příklad: problematická rotace s nahrávačem v zóně IV, k tomu trenér přidá rotaci s nahrávačem v zóně III a I.

Na začátku cvičení proti sobě hrají týmy v rotaci s nahrávači v zóně IV. Hraje se normálním způsobem, strana A podává a v případě, že se jí podaří break, podává dál. V případě že výměnu pro sebe po přihrávce získá tým B, tým B se přemístí do rotace s nahrávačem v zóně III. Po další výměně se tým B přesouvá do rotace s nahrávačem v zóně I atd. Oba týmy hrají tedy pouze v rotacích s nahrávačem, které trenér v úvodu cvičení zvolil.

Obtížná situace může nastat s nahrávačem v zóně I, kdy je na předního smečaře v zóně II vyvíjen velký tlak jak na přihrávce, tak i v útoku. Nahrávka po přihrávce ze zóny I a útoky přihrávajícího smečaře z pro něho nezvyklé zóny II může být častou příčinou breakových sérií soupeře. Proto bychom se této problematice měli v tréninku velmi často věnovat.

Tip pro trénink: Trénovat izolovaně! Dávat velký pozor při tréninku přihrávky smečařů v zóně I, aby měli při přihrávce po pravé ruce pravé rameno dostatečně vysoko a přihrávali správně mimo osu těla.

Druhým problémem této rotace je, že diagonální hráč, zvyklý útočit z pravé strany v zóně II, je pouze v této rotaci nucen útočit z levé strany ze zóny IV. Jiný úder a jiný směr útoku diagonálního hráče jsou však velmi snadno trénovatelné.  

Tip pro trénink: Kombinovaně může přihrávající smečař přihrávat míč v zóně I. Nahrávač vbíhající ze zóny I může nahrávat do zóny IV na diagonálního hráče, který se musí prosadit proti kompaktnímu dvojbloku. Ten volí buď úder diagonálním směrem, nebo po lajně. Přihrávajícímu smečaři můžeme dát tip, že při útoku ze zóny II musí více zatáhnout loket.

Často se stává, že hráč přihrává míč více do zóny II. Nahrávač má velmi těžkou pozici, z nahrávek prvního sledu může volit pouze nahrávku č. 4, diagonální hráč je velmi daleko, a tak volí zpětnou nahrávku na smečaře v zóně II. Smečař však velmi často útočí proti kompaktnímu dvojbloku, protože soupeři volbu nahrávky čeká.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: Das Volleyballmagazin 10/2012