Olympijské hry jsou minulostí a některé poznatky, které se v Londýně objevily, můžeme vyslovit i bez detailních analýz. Jedním z nich je jistě vysoká úroveň techniky jednotlivých dovedností u hráčů a hráček vyspělých týmů. Nejedná se pouze o zvládnutí jednoduchých herních situací, ale také situací pod časovým i komplexním tlakem, které hráči i hráčky na olympijském turnaji byli nuceni zvládnout. Jedná se například o herní situaci po efektním zákroku v obraně v poli, po nahrávce z pole nebo při útoku při neočekávané situaci. Protože hlavní rozdíl v přechodu z obrany do protiútoku byl hlavně v rychlosti, jsou na hráče i hráčky kladeny ještě vyšší nároky v oblasti techniky než doposud.

Extrémní tlak na čas

Díky zlepšené spolupráce obrany na síti a v poli dochází k delším výměnám a úspěšným obranným akcím. Obranná situace, ve které je míč nadražen blokem a zpracován, znamená pro hráče dvojnásobnou změnu situace během krátkého času. Hráči reagují nejdříve na samotný útočný úder, poté velmi často na změnu dráhy míče po nadražení blokem a poté na samotné zpracování míče. Vše přichází ve velmi krátkém časovém intervalu.

Komplexní pohyby v běhu a pádu

Velmi zřídka existuje situace, ve které se mohou hráči dostat do ideálního výchozího postoje, v ní se správně orientovat a míč odbít v ideální pozici. Místo toho jsou hráči nuceni co možná nejvíce stabilizovat polohu před odbitím a odbít míč v nezvyklé situaci.

Extrémní tlak na přesnost

Hlavně v mužském volejbale se ukázalo, že úspěšnost útoků při breakových situacích velmi klesla a proti velmi vysokému a kompaktnímu bloku ztratily na efektivitě. Proto se i v těžkých situacích nahrávka zrychluje. A to platí nejen pro nahrávače specialisty, ale i libera a dokonce střední blokaře, kteří v sobě objevili „talent“ pro rychlou hru. Přesto se dbá na maximální přesnost, protože jakákoliv odchylka v rychlosti nebo přesnosti nahrávky dostává útočníka proti zformované obraně do nevýhodných situací. Trénink základních technik tedy musí mít nadále dostatečný prostor v tréninkovém procesu. Trenér může využít při tréninku techniky dvou přístupů:

1. 1.Učit se pohybovým základům ve spojení se zpětnou vazbou
2. 2.Hra - Učení zaměřené na výsledek – zpětnou vazbou je výsledek

Jedná se o neustálý vývoj základních technik v pohybově-technické oblasti, u kterých se dají použít různé možnosti zpětné vazby (video, informace od trenéra či spoluhráče, vlastní vnitřní zpětná vazba atd.). Přitom platí, a je jedno o jakou výkonnostní i věkovou kategorii se jedná, že učit se něčemu není nikdy pozdě. Hráči se tedy také neustále učí. Nezajímáním se o kvalitu pohybu podporujeme učení nedostatků a chyb. Proto je správné soustředit se na části pohybu a zlepšováním těchto částí optimalizovat pohyb celý. Trenér by měl vyzývat hráče k tomu, aby zkoušeli i jiné provedení pohybu a sbírali jiné zkušenosti.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: Das Volleyballmagazin 10/2012