Keď má tréner dostatočný čas na realizáciu plnohodnotného tréningu vo všetkých jeho aspektoch, je to optimálny stav. Vtedy je dostatok času nie len na plnohodnotný tréning ale aj na dobrú kondičnú prípravu. Stále sme totiž ešte v novembri, teda v čase kedy musíme budovať a rozvíjať základné kondičné schopnosti. Nie je ešte možné prerušiť kondičnú prípravu a venovať sa iba hernému tréningu. Takmer určite by sme dospeli začiatkom januára do stavu, kedy by naši zverenci už neboli schopní adekvátne plniť herné úlohy a vtedy by už bolo neskoro začínať kondičnú prípravu odznova. Došla by im – jednoducho povedané – PARA V KOTLI... a to majú hráči ešte pred sebou aspoň tri až štyri mesiace hernej sezóny....

Z diskuse pod posledním úterním článkem je patrné, že si někteří z vás oddechli, když jsme opustili téma mentální převahy. Pokud se chceme o volejbalu dále bavit vážně a seriózně, bohužel (pro některé) se k tomuto tématu musíme znovu vrátit. Důležité bude svázat toto téma s reálnou praxí, aby diskuse nezabředly do planého teoretizování. Diskuse o psychologických souvislostech volejbalu však jasně ukázala, jak neorané je pole psychologie sportovní hry. Diskusních příspěvků bylo mnoho, čtenost byla nebývale vysoká. V jednotlivých vašich příspěvcích jsme byli svědky toho, že má každý z diskutujících poněkud jinou představu o tom, co má být jejím předmětem. Vrátil jsem se tedy v posledním článku k poněkud „hmatatelnějšímu“ tématu: problematice libera. Dnes zůstanu v této rovině a zareaguji na diskusní příspěvky Tomáše Lejska a „Vendy (ho?)“.

Dlouho se zaobírám tématikou zprostředkování pohybových schopností ve volejbale pomocí řeči. Jako trenéři mluvíme pravidelně s hráčkami i hráči, abychom docílili zlepšení schopnosti správně vyřešit herní situaci. Že je to nadmíru těžké, víme všichni moc dobře. Některé moje myšlenky k tomuto tématu bych rád představil. Během mého trenérského vzdělávání na začátku osmdesátých let nám mnou velmi ceněný profesor Julius Schüchner objasnil možnosti rytmizace v praxi a mě tím opravdu nadchnul. Právě díky tomuto, praxi blízkému zprostředkování zjednodušení složitých pohybových forem, jsem začal vyzvídat možnosti tohoto principu. Začal jsem se sám sebe ptát, proč působí např. rytmicky vyslovené slovo Am-ster-dam ve vztahu na rytmus smečařského rozběhu rušivě

„Mentálové" dáme si chvíli pauzu… Rozehráli jsme tady pěkný gejzír nápadů, idejí a názorů v oblasti psychologické souvislosti volejbalu. Spustil to Petr Juda, a protože jste reagovali v masivním způsobem, nechal jsem se rovněž strhnout. Musím se vám přiznat, že jste mi pěkně nahráli. Jelikož je to hlavní téma, kterým se chci (i na těchto stránkách) v budoucnu zabývat. Získal jsem pro trenérské semináře 2. a 3. třídy dr. Petr Hanáka, psychologa z Brna, který zcela paralelně s touto mentální názorovou přestřelkou na našem webu způsobil nebývalý rozruch svými přednáškami v cyklu Úvod do psychologie sportovní hry. Je to teď všechno takový guláš, sice velmi prospěšný, ale guláš je nejlepší odležený, a proto odložíme i ten náš, já se pokusím vaše názory utřídit, a společně s Dr. Hanákem na ně zareagujeme. Pokud se mi podaří nalézt finanční podporu pro nárůst rozpočtu webu, pokusím se otevřít začátkem příštího roku pravidelné webové „Psychologické okénko dr. Hanáka“, aby naše snahy dostaly ucelený směr a hlavně, abychom byli pod odborným vedením graduovaného odborníka (v něhož mám důvěru), i když právě Petr Hanák je zastáncem názoru, že věda především kusem umění. Hlavně se však pokusíme jít směrem k praxi a vyvrcholením by měly být praktické semináře při našich kempech. Dnes však plním slib Tomáši Novotnému a napíšu pár řádek o postu libera (foto: Martin Sidorjak).

V novembri už máme za sebou celú základnú kondičnú prípravu. Začínali sme s rozvojom aeróbnej vytrvalosti a rozvojom „hrubej“, teda kvantitatívnej stránky silových schopností. Používali sme menšie prídavné záťaže a realizovali viac sérií s väčším počtom opakovaní v každej sérii. Takto sme k rozvoju silových schopností pristupovali v dvoch päť až šesť týždňových blokoch. Dosiahli sme tým za základe adaptačných procesov to, že už môžeme „plnohodnotne“ pristupovať k hernému tréningu, ktorý nie je ovplyvňovaný nedostatočnými silovými schopnosťami, či slabou aeróbnou schopnosťou. A na druhej stánke sme si vytvorili dobré podmienky pre stupňovanú kondičnú prípravu práve v rozvoji silových schopností. Až teraz si preto môžeme dovoliť začať zvyšovať prídavné zaťaženia... a to postupne až do jeho maximálnych hodnôt. Na tomto podklade – rádovo s dvoj až troj týždenným odstupom je vhodné sa zamerať na rozvoj akceleračnej a maximálnej rýchlosti.

V novembri už máme za sebou celú základnú kondičnú prípravu. Začínali sme s rozvojom aeróbnej vytrvalosti a rozvojom „hrubej“, teda kvantitatívnej stránky silových schopností. Používali sme menšie prídavné záťaže a realizovali viac sérií s väčším počtom opakovaní v každej sérii. Takto sme k rozvoju silových schopností pristupovali v dvoch päť až šesť týždňových blokoch. Dosiahli sme tým za základe adaptačných procesov to, že už môžeme „plnohodnotne“ pristupovať k hernému tréningu, ktorý nie je ovplyvňovaný nedostatočnými silovými schopnosťami, či slabou aeróbnou schopnosťou. A na druhej stánke sme si vytvorili dobré podmienky pre stupňovanú kondičnú prípravu práve v rozvoji silových schopností. Až teraz si preto môžeme dovoliť začať zvyšovať prídavné zaťaženia... a to postupne až do jeho maximálnych hodnôt. Na tomto podklade – rádovo s dvoj až troj týždenným odstupom je vhodné sa zamerať na rozvoj akceleračnej a maximálnej rýchlosti.

„Milé děti, jakmile vyhrajete rozehru, musíte to společně oslavit, jinak vám nebude přiznán bod, který jste právě získali. Je to jasné …?, tak jedem … Odebírám vám bod, jelikož jste nedostatečně oslavili vyhranou rozehru…“, dí trenér a děti na to: „vždyť jsme slavili …“. To je typická situace na mládežnických kempech Volejbalové akademie. Jeden právě předevčírem skončil v Nymburce. Zdá se vám popisovaná situace násilná a nepřirozená? Ano, na první pohled to tak vypadá a vlastně to tak v počátku je. Ne tak později. Ona základní podmínka zisku bodu ve všech průpravných hrách na volejbalových kempech Volejbalové akademie od svého vzniku v roce 1995, „povinné slavení bodu“ (rozuměj: týmový emocionální projev po zisku bodu) má zásadní pozitivní význam pro rozvoj hráčské osobnosti do budoucna. Uvedu základní argumenty, proč je tomu tak: ... (foto: www.pankiv.cz)

Kdysi jsem slíbil, že z vlastní praxe zkusím dát nějaká doporučení, jak pracovat na mentální stránce volejbalu, na mentální převaze. Na to jak působit na duši mladého (i staršího) volejbalisty neexistuje žádný návod, žádná pravidla. Za předpokladu dobrých základů kondice, volejbalové techniky a taktiky, přichází v pomyslné pyramidě čtvrtá kvalita a tou je mentální odolnost. K jejímu dosažení, nebo k práci na ní, nevede zřejmě pouze jedna cesta. Jsou týmy, jejichž hráči mají přibližně stejné fyzické a somatické parametry, jsou na tom technicky přibližně stejné, vyznávají stejné základy taktiky. A přesto jedny stále nebo většinou vyhrávají a druhé zase prohrávají a počet vítězství je minimální. To je jasný důkaz, že rozdíl je v mentální odolnosti a převaze. (foto:kadeti 91, vl.archiv)

Redakce našeho webu si vynutila od svého fantoma: Big Coache autorská práva na následující článek. A protože se jedná o velmi zajímavý artikl, nasazujeme jej do první pozice. Nyní jednáme s autorem o vydání seriálu „To nejlepší z Big Coache …“ A tady už je jeho článek (pozn. red.)… Nového roku jsem loni popřál Zdeňkovi citátem „Neber se tak vážně“. Pokud si dobře pamatuji reakce byla trochu nazlobená, ať sem nezavádím žádné švejkárny, že vše je potřeba dělat vážně, dokonce snad smrtelně vážně. Dnes ten citát opráším jako reakci na výrok „Měl jsem totiž strach o sebe, o své jméno, ne o výsledek jako dřív.“ a třeba bude nahlížen z jiného úhlu. Třeba, že egoismus je jistou překážkou jakéhokoliv výkonu…

Po rôznych konkrétnych príspevkoch v kondičnej príprave so špecializovaným zameraním na mládež sa dnes trochu vrátime k všeobecným zásadám, na ktoré by žiadny tréner mládeže nemal zabúdať. Čím mladších zverencom ako tréneri máme v "športovej" výchove, tým viac si musíme uvedomovať, že mladí hráči a hráčky – teda deti – vyžadujú úplne iný prístup ako dospelí hráči. Preto si dnes popíšeme niektoré všeobecné zásady v príprave detí a mládeže. Tieto zásady je potrebné uplatňovať v každej tréningovej jednotke. A to tak, aby boli prirodzene zabudované v konkrétnej náplni tréningu a neprejavovali sa násilným tlakom na prejav a myslenie hráčov.