Vážení volejbaloví přátelé z Česka a Slovenska, aby naše spolupráce mohla být ještě zdařilejší a pro vaši praxi účinnější, potřeboval bych, abyste mi odpověděli na několik otázek:

     1)     Která odvětví psychologie vás zajímají? (seřaďte podle vlastní míry zájmu)

      a.      Psychologie osobnosti (pohlíží na člověka jako na celek)

      b.      Sociální psychologie (zabývá se malými a velkými skupinami, včetně rodiny)

      c.      Sportovní psychologie (zaměřuje se na chování sportovce a trenéra)

d.      Klinická psychologie (obsahem je psychické zdraví a psychické poruchy člověka)

e.      Vývojová psychologie (zajímá ji vývoj člověka od plodu až po vysoké stáří) ...

Predvianočné zamyslenie sa nad pohybovou aktivitou našej opulácie. Dnešná populácia je výrazne stresovaná tým spôsobom života, ktorý nám prináša naša hektická doba. Nie je čas, a priznajme si ani chuť sa venovať pravidelnej fyzickej aktivite. Pred pár rokmi mali ľudia aspoň záhradky a mali aspoň trochu pohybu, ale toto „minisúkromníčenie“ v podstate zaniklo a nájsť v bežnej domácnosti bycikel, na ktoroch chodia aj dospelí, nie len deti je takmer zázrak. Ľuďom sa nechce chodiť po horách, alebo robiť pešie túry okolo riek a rôznych vodných plôch. Všeobecná telesná zdatnosť populácie je veľmi zlá. Na tom sa zhodujú všetky posledné štúdie a aj ja to vidím na študentoch, ktorí prichádzajú študovať na Fakultu telesnej výchovy a športu. Celkovo sa mení výškovo – hmotnostný index, lebo rastie telesná hmotnosť populácie. V Európe na tom ešte nie sme tak zle, ako v Amerike, ako hovoria štúdie, ale v rýchlom tempe ju dobiehame...

Budu pokračovat v článcích z medicíny. Naposledy jsem o zdravotních problémech ve sportu psal někdy na jaře. Minulý týden jsem psal o hleznu. Mimochodem uplatnění tzv. růstových faktorů v léčbě poranění vazů hlezna je nová metoda, která se začíná poměrně dost uplatňovat a již se o ní také dost píše v odborné literatuře. Dnes bych chtěl stručně nastínit možnosti léčby při poranění předního zkříženého vazu kolena. O tom jsem již sice psal v dubnu letošního roku, ale ze zkušeností s tímto úrazem chci ještě jednou zdůraznit možnosti léčby. Často se totiž stává, že přijde pacient s poraněním vazu a stěžuje si na předchozí pracoviště, kde byl, že ho nechtěli hned operovat a že vůbec zranění nepoznali.(foto Juda ml.: kadeti 91 blok Vobejda(9) a Štefan)

Dnes budu psát ve svém článku o dvou tématech. V druhé polovině článku se vrátím k diskutovanému tématu z minulého týdne: „místo odrazu při smečování“. Začnu však čerstvým dojmem ze závěrečných zkoušek trenérského školení 2. třídy, které proběhly uplynulý víkend v Brně. S kolegy Šamšulou a Vlachem (tříčlenná zkušební komise) jsme museli konstatovat jasný nárůst kvality, který v jistých případech způsobil moje nadšení nad vystoupeními některých adeptů trenérské licence. Jak známo, úspěšný absolvent školení 2. třídy má právo získat živnostenský list pro trenérskou činnost. Na začátek musím konstatovat, že dva účastníci, kteří letos u zkoušek neuspěli a musí opakovat svůj metodický výstup, by podle loňských kritérií „prošli“. Ovšem na začátku svého působení v metodického úseku ČVS (2005) jsem si vytýčil zvýšit úroveň trenérských školení, a právě především školení 2. třídy. Proto se rok od roku zvyšují nároky a i proto jsem pozdržel dokončení knihy Volejbal 3 a přednostně s mnoha kolegy sestavil učební texty pro trenérská školení, vydané jako Volejbal 2. Z vystoupení mladých frekventantů při zkouškách jsem měl vysloveně dobrou náladu, kterou jsem proměnil ve výborný výkon ve večerní čtyřhře s Jardou Hřebíkem. Naši soupeři několikrát házeli raketou a z toho máme s Jardou vždy škodolibou radost. Čím mi „mladí“ adepti trenérského cechu udělali radost? (Foto: Roman Kolařík)

Střídající hráč? Náhradník? Hráč na lavičce? Image hráčů, kteří nejsou na hřišti od začátku utkání, je spíše špatný. Každý chce hrát, každý chce v den zápasu na hřišti ukázat, co se během týdne naučil a nacvičil. Zápas je představení, na které všichni hráči pracují. A kdo by rád v tento moment stál za oponou? Přitom má trenér volejbalu v setu šest šancí střídáním ovlivnit hru družstva. Tedy i šest šancí pro hráče dostat se do zápasu. Tím má střídající hráč příležitost mít velký podíl na celkovém „představení“ v zápase. Ale proč by měl trenér vůbec střídat, když se rozhodl pro (údajně) nejlepší hráče, slibující největší možnost úspěchu v utkání? Jak dosáhne střídající hráč optimální připravenosti vstoupit do hry v momentu střídání?

Poslední dobou, vlastně prakticky od konce loňského školního roku jsem opustil články medicínského charakteru. To nyní napravuji stručným přehledem o léčbě hlezna doplněným o některé novinky. Poranění hlezna je jedním z nečastějších úrazů ve volejbale a ve sportu vůbec. Jeho diagnostice a hlavně potom následujícího léčení se stále nevěnuje tolik pozornosti, jak by se mělo. Má to za následek podcenění úrazu sportovcem i lékařem a banální „výron“ se téměř neléčí. Nebo zase naopak se alibisticky nesmyslně dlouhou dobu fixuje sádrou, aniž by byl rozsah poranění dobře diagnostikován. Především tedy rozsah poškození vazů.(ilustrační foto Juda)

Prihrávka je jednou zo základných herných činností jednotlivca. Každá rozohra po podaní sa následne realizuje príjmom. Prijmajúci hráč musí splniť niektoré pre jeho činnosť limitujúce zákonitosti, ktoré sa nedajú obísť ani eliminovať. V prvom rade je potrebné si vysvetliť niektoré fyzikálne zákonitosti, ktoré priamo či nepriamo ovplyvňujú správne postavenie hráča na prijme a limitujú možnosti jeho aktívneho zasiahnutia do hry. Biomechanika určuje, ako živý organizmus môže vykonávať pohyb a aké sú rozdiely medzi klasickou fyzikou, mechanikou a biomechanikou. Niektoré bežne akceptované názory v pohľade na volejbal sa môžu na prvý pohľad zdať že neakceptujú mechaniku, ale je to iba zdanie a mechanika v určitých hraniciach. V praxi ju aplikujeme v konkrétnych limitných podmienkach. Respektíve dopredu sú určené základné podmienky pre vykonanie daného pohybu.

Prihrávka je jednou zo základných herných činností jednotlivca. Každá rozohra po podaní sa následne realizuje príjmom. Prijmajúci hráč musí splniť niektoré pre jeho činnosť limitujúce zákonitosti, ktoré sa nedajú obísť ani eliminovať. V prvom rade je potrebné si vysvetliť niektoré fyzikálne zákonitosti, ktoré priamo či nepriamo ovplyvňujú správne postavenie hráča na prijme a limitujú možnosti jeho aktívneho zasiahnutia do hry. Biomechanika určuje, ako živý organizmus môže vykonávať pohyb a aké sú rozdiely medzi klasickou fyzikou, mechanikou a biomechanikou. Niektoré bežne akceptované názory v pohľade na volejbal sa môžu na prvý pohľad zdať že neakceptujú mechaniku, ale je to iba zdanie a mechanika v určitých hraniciach. V praxi ju aplikujeme v konkrétnych limitných podmienkach. Respektíve dopredu sú určené základné podmienky pre vykonanie daného pohybu.

Titulek a základní myšlenky jsem si vypůjčil z knihy basketbalového trenéra Pata Rileyho Cesta k vítězství, kterou vydalo u nás nakladatelství Alpress v roce 1996. Trenér americké NBA Pat Riley (dnes prezident a trenér celku Miami) v ní popisuje, jak vytvářel basketbalové družstvo Los Angeles Lakers a jakými peripetiemi musel projít, než se dostal až na vrchol k mistrovským titulům. Na cestě k vrcholu musel s týmem zdolat mnohdy i nečekané překážky, jejichž obecné charakteristiky se dají uplatnit při budování i volejbalového týmu.(foto Juda ml.:z extraligy juniorů SCM ČVS - H.Králové, útočí Matějka)

Potkal jsem po delším času svého bývalého spoluhráče Milana Hadravu. Býval to dobrý smečař a o volejbalu hodně přemýšlel. Na hráče se až nečekaně zajímal o širší souvislosti volejbalového výkonu. Byl samouk (maturitu si dodělával až v pozdní dospělosti) ale četl a díval se … Často mě inspiroval … a tak tedy tento laický vzdělanec mě potkal na Stahově, pochválil mi ze zdvořilosti novou knihu, pak jsme si řekli pár obligátních vět a když jsme se loučili, dodává ještě (nevím, jak jsme se k tomu dostali): „ … víš, co je velmi důležité u blokování?“, „co?“, zeptal jsem se. „Aby byl pevnej trup“. Pokynul jsem mu na pozdrav a v uších mi znělo „svatá pravda“. Ne, že bych to nevěděl, ale pochybuji, zda jsem to někdy jasně napsal do nějaké pasáže o blokování. Přitom je to důležitá informace. A hned mi běžely hlavou další souvislosti: důležitost rozvoje posturálního svalstva, pravidelné posilování břišních a zádových svalů, nutnost provádět dřepy a podřepy s volnou činkou a nikoliv ve stojanech či na posilovacích strojích atd.