Každý volejbalista sa raz dostane k bodu, keď si musí povedať – A JE TU KONIEC... U niekoho je to pomerne skoro, ak jeho zdravotné, sociálne, alebo akékoľvek iné problémy prerastú do takých hodnôt, že hráč musí skončiť s aktívnou činnosťou. U iných je to pomerne „neskoro“, teda až niekedy okolo štyridsiatky. Takýto jedinci sú tí šťastlivejší, lebo ich telesná schránka a aj ostatné podmienky umožňujú vysoko výkonnú aktívnu činnosť až do takéhoto športovo veteránskeho veku. Ale jedno je isté, u každého raz nastane ten moment, že je koniec. Teraz je práve tá doba, kedy sa takýto jedinci rozhodujú, či si ešte budú vybavovať novú zmluvu u niektorého domáceho, alebo zahraničného klubu, alebo či sa už budú volejbalu venovať už iba rekreačne.

Konflikty jsou nutnou a nevyhnutelnou součástí našeho života. A že nemusí být pouze škodlivé, ale že mohou být naopak užitečné a že jejich nedostatek je dokonce nezdravý a může být i zhoubný… V minulém článku jsem Vás krátce seznámil s managementem konfliktu. Dnes bych rád toto téma rozvedl, neboť trenér v něm může hrát významnou roli. Bernhard Wagner, dlouholetý volejbalový trenér v hale i na písku, vyzývá k odvaze řešit problémové situace před tím, než se z nich stanou konflikty. Tuto šanci je však třeba rozpoznat a využít. Velké konflikty poznáme hned. Ne nadarmo existuje rčení, které praví, že bouřka vyčistí vzduch. Na druhou stranu bouře však nepřichází z jasné oblohy...

Konflikty jsou nutnou a nevyhnutelnou součástí našeho života. A že nemusí být pouze škodlivé, ale že mohou být naopak užitečné a že jejich nedostatek je dokonce nezdravý a může být i zhoubný… V minulém článku jsem Vás krátce seznámil s managementem konfliktu. Dnes bych rád toto téma rozvedl, neboť trenér v něm může hrát významnou roli. Bernhard Wagner, dlouholetý volejbalový trenér v hale i na písku, vyzývá k odvaze řešit problémové situace před tím, než se z nich stanou konflikty. Tuto šanci je však třeba rozpoznat a využít. Velké konflikty poznáme hned. Ne nadarmo existuje rčení, které praví, že bouřka vyčistí vzduch. Na druhou stranu bouře však nepřichází z jasné oblohy...

Noha. Plochou malá část lidského těla, bez které bychom nemohli chodit. Ba co víc. Noha dokazuje úžasnou stavební konstrukci „stavitele“ člověka. Neboť její malá plocha a dokonale vypočítaný systém dvou vzájemně se podporujících kleneb unese celou váhu těla. A že to je někdy váha. (V nemocnici, kde pracuji se místní chirurgické oddělení zabývá léčbou obezity a viděl jsem zde postavu vážící 192 Kg při 185 cm výšce. To se každému nepovede.). O noze se dá psát dlouze. Nejprve něco zajímavostí. Člověk vznikl vývojem z primátů. (Jiná teorie mluví o tom, že člověka vytvořil Bůh šestý den svého snažení, ale asi to nebude pravda). První primáti žili před 70 miliony let. Předchůdci dnešních lidoopů žili před 30 miliony let. Větev vedoucí k vývoji dnešního člověka se odklonila od vývojové větve velkých opic před 15 miliony let. Kdy a jak došlo k tomu, že tento pračlověk začal chodit po dvou se neví. (bipední typ chůze: pes = lat. noha, bi = dva). Tento typ chůze je typický pouze pro člověka. Lidoopi, kteří jsou také schopni vzpřímené chůze, se pohybují na zemi po čtyřech.

Posledně jsem slíbil, že se budu věnovat vztahu mladých lidí k reprezentaci. S mládežnickými reprezentacemi mám zkušenosti již více jak desetileté a pokud budu brát, že mezi jednotlivými reprezentačními družstvy je dvouletý věkový rozdíl, potom se dostávám k sedmé generaci reprezentantů. Poznal jsem všechny, i když jsem u všech nebyl. I za tuto, nevím jestli dlouhou nebo krátkou dobu, jsem zažil již dost velký vývoj. Nejsem staromilec a nesouhlasím s názory, že dnešní mladí jsou horší než jsme byli my. Je to tím, že my jsme již zapomněli na to negativní, které jsme dělali v období dospívání. Na nezodpovědné jednání, na průšvihy s alkoholem, kouřením, záškoláctvím atd. To, co je dnes kritizováno u dnešních adolescentů, jsme dělali také. To, co je jiné, moc nevidíme, ale právě s tím musíme počítat. (foto: Michal Kotek: libero reprezentace ´91)

Už pre nejakým časom sme sa venovali tomu, či klasický „šesťkový“ volejbalista by sa mal, alebo nemal venovať v lete aj plážovému volejbalu. Vychádzali sme z podmienok, pri akých sa obidva – SAMOSTANÉ – športy realizujú. Áno, píšem samostatné, preto že na základe fyziologických predpokladov sa jedná o dve rozdielne zaťaženia. A k tomu by sa mala aj prispôsobiť aj fyzická príprava. Preto je potrebné, aby sme si najprv podrobnejšie ukázali na rozdielnosti v klasickom a plážovom volejbalom z hľadiska fyzického zaťaženia. Na tomto základe si potom popíšeme, akým spôsobom je vhodné postupovať v kondičnej príprave pre plážový volejbal. Častejšie som sa stretol z otázkou, či má plážový volejbalista všetko čo je len možné, trénovať na piesku. NIE ! Najprv musí hráč, či hráčka zvládnuť „perfektne“ herné činnosti na pevnej podložke a až potom sa presúvať na piesok. Na piesku sú podmienky pre vykonávanie nových činností, teda ak sa treba učiť niečo nové výrazne sťažené a až veľmi často sa potom takýto hráči naučia tieto činnosti s chybami, ktoré sa potom iba veľmi ťažko odstraňujú. Až keď svoju činnosť ovládajú, až potom je možné podmienky ich vykonávania sťažovať. Naopak je to LOGICKÝ NEZMYSEL...

Existuje mnoho principů, které je třeba při trenérské práci dodržovat, abychom vytvořili perfektně spolupracující tým. John Wooden, opravdová legenda mezi americkými basketbalovými trenéry, popsal tyto principy ve své knize Practical Modern Basketball a mnoho poznatků se dá převést do práce volejbalových trenérů. Některé z nich uvádíme.

Píle: Neexistuje žádná náhrada za práci. Trenér a jeho hráči musí tvrdě pracovat, neboť všechny cíle se dají splnit pouze pečlivým plánováním a tvrdou prací. Dokonalost nelze docílit, ale musí být cílem, na kterém se musí neustále pracovat. Člověk nemůže nikdy dosáhnout svého cíle tím, že na cestě hledá zkratku nebo zvolí jednodušší cestu.

V posledním článku před 14 dny jsem uvedl jednu závažnou komplikaci po zdánlivě banálních zhmožděních svalů. A to tzv. kompartementu syndromu, tedy útlaku cév a nervů v jednom oddělení (kompartementu) skupiny svalů. To je závažná komplikace mnohdy jen banálních poranění. Útlakem cév dochází k poruše výživy. Útlakem nervů dochází k poruše vedení impulsů a sval chudne, zmenšuje svůj objem (atrofuje) a přestává být funkční. Pokud toto nastane, vzniknou již nezvratné (ireversibilní) změny a sval je trvale nefunkční. Hematom (krevní výron) může vzniknout prakticky po jakékoliv svalovém poranění. Největší vzniká zpravidla při natržení nebo přetržení svalů. Toto poranění vniká zpravidla nepřímým mechanismem. Tedy například špatným doskokem, prudkým vystartováním apod. Kdy se přeneseně (ne tedy přímým kontaktem) sval poraní. Úplně nejméně závažnou formou svalového poranění tohoto typu je natažení svalů. Anatomická kontinuita svalového vlákna zůstává neporušena. U natržení nebo přetržení svalů tomu tak již není. Natažení svalu se projeví křečovitou náhle vniklou bolestí. Poranění může provázet pocit napětí ve svalu a zvýšení tonu (svalového napětí). Natržení nebo úplné přetržení se projeví ostrou bodavou bolestí a bolestivým omezením pohybu. Pro prasknutí svalu je také typická hmatná prohlubeň ve svalu, ovšem jen bezprostředně po úrazu. Hodně rychle se zalévá krví. Samozřejmě, že ihned po úrazu dochází k přerušení sportovní činnosti.

Jasně, jsem ten nejlepší trenér, kterého znám. Vím, jak na to a běda, jestli mě někdo bude kritizovat. Opravdu? Jsi také takový Superman, který má vše odzkoušeno a kterému není radno něco vyčítat? A přesto ti chybí malý kousek k úspěchu? Pak by ses měl ptát sám sebe. Neboť sobě doufám věříš. Předpokladem pro otevřený rozhovor je ovšem otevřenost. Ano, žádné triky a výmluvy. To mě přivádí k dalšímu předpokladu. Upřímnost. Pokud čteš dále, už to je dobrý znak tvého charakteru. Často vychováváme hráče s tím, že není ostudou přiznat chyby. Přitom někdy v auře trenéra zapomeneme otevřeně mluvit také o vlastních chybách. Samozřejmě ne! A už vůbec ne na veřejnosti. Damoklův meč slabosti by mohl kolem nás pěkně rychle zasvištět. Image bezchybného musí zůstat naživu.

Sice se nám školní rok chýlí ke konci, ale člověk by měl stále prověřovat nabité znalosti, proto využíváme odmlky pana doktora Vaváka, z důvodů současného velkého vytížení,  k malému ohlédnutí. Před nedávnou dobou připravil takový malý testík a vy budete mít nyní možnost si vyzkoušet jak na to jste. Správné odpovědi budete moci nalézt ještě dnes v bleskovkách.