V posledním článku před 14 dny jsem uvedl jednu závažnou komplikaci po zdánlivě banálních zhmožděních svalů. A to tzv. kompartementu syndromu, tedy útlaku cév a nervů v jednom oddělení (kompartementu) skupiny svalů. To je závažná komplikace mnohdy jen banálních poranění. Útlakem cév dochází k poruše výživy. Útlakem nervů dochází k poruše vedení impulsů a sval chudne, zmenšuje svůj objem (atrofuje) a přestává být funkční. Pokud toto nastane, vzniknou již nezvratné (ireversibilní) změny a sval je trvale nefunkční. Hematom (krevní výron) může vzniknout prakticky po jakékoliv svalovém poranění. Největší vzniká zpravidla při natržení nebo přetržení svalů. Toto poranění vniká zpravidla nepřímým mechanismem. Tedy například špatným doskokem, prudkým vystartováním apod. Kdy se přeneseně (ne tedy přímým kontaktem) sval poraní. Úplně nejméně závažnou formou svalového poranění tohoto typu je natažení svalů. Anatomická kontinuita svalového vlákna zůstává neporušena. U natržení nebo přetržení svalů tomu tak již není. Natažení svalu se projeví křečovitou náhle vniklou bolestí. Poranění může provázet pocit napětí ve svalu a zvýšení tonu (svalového napětí). Natržení nebo úplné přetržení se projeví ostrou bodavou bolestí a bolestivým omezením pohybu. Pro prasknutí svalu je také typická hmatná prohlubeň ve svalu, ovšem jen bezprostředně po úrazu. Hodně rychle se zalévá krví. Samozřejmě, že ihned po úrazu dochází k přerušení sportovní činnosti.

 

V posledním článku před 14 dny jsem uvedl jednu závažnou komplikaci po zdánlivě banálních zhmožděních svalů. A to tzv. kompartementu syndromu, tedy útlaku cév a nervů v jednom oddělení (kompartementu) skupiny svalů. To je závažná komplikace mnohdy jen banálních poranění. Útlakem cév dochází k poruše výživy. Útlakem nervů dochází k poruše vedení impulsů a sval chudne, zmenšuje svůj objem (atrofuje) a přestává být funkční. Pokud toto nastane, vzniknou již nezvratné (ireversibilní) změny a sval je trvale nefunkční. Hematom (krevní výron) může vzniknout prakticky po jakékoliv svalovém poranění. Největší vzniká zpravidla při natržení nebo přetržení svalů. Toto poranění vniká zpravidla nepřímým mechanismem. Tedy například špatným doskokem, prudkým vystartováním apod. Kdy se přeneseně (ne tedy přímým kontaktem) sval poraní. Úplně nejméně závažnou formou svalového poranění tohoto typu je natažení svalů. Anatomická kontinuita svalového vlákna zůstává neporušena. U natržení nebo přetržení svalů tomu tak již není. Natažení svalu se projeví křečovitou náhle vniklou bolestí. Poranění může provázet pocit napětí ve svalu a zvýšení tonu (svalového napětí). Natržení nebo úplné přetržení se projeví ostrou bodavou bolestí a bolestivým omezením pohybu. Pro prasknutí svalu je také typická hmatná prohlubeň ve svalu, ovšem jen bezprostředně po úrazu. Hodně rychle se zalévá krví. Samozřejmě, že ihned po úrazu dochází k přerušení sportovní činnosti. A okamžitě započatá léčba je nejúčinnější a pro celkovou prognosu má zásadní význam. Je to hlavně aplikace chladu (ledových obkladů) po dobu asi 15-20 min. Ne déle. Dále uvedení končetiny do zvýšené polohy. Vhodná je též komprese, např. elastickým obinadlem. Na lýtku však nezatahovat jen poraněnu část, ale vyvazovat od prstů až po poraněné místo. Na stehnu již můžeme stáhnout jen poraněné místo. V těchto dvou lokalizacích také k ruptuře nejčastěji dochází. Z léků se vyplatí aplikovat protizánětlivé léky (antiflogistika: ibuprofen, diclofenac, indomethacin apod.) Pozor: nedoporučuje se v prvních dnech po úrazu hluboká masáž. Může mít totiž vliv na vznik osifikací ve svalu (viz dále). Podle rozsahu poranění není tento druh masáže vhodný po dobu asi 1 až 3 týdnů. Naopak jemná povrchová masáž s chladivou emulzí má dobrý vliv na podporu žilní (venosní) drenáže. Úplný klid poraněné oblasti je nutný opět podle závažnosti poranění, zpravidla to nebývá déle jak týden. Potom můžeme začít s izometrickým (aniž by se sval zkrátil nebo protáhl) posilováním, aplikací fyzikální terapie a postupně i aplikací tepla. S protahováním svalů se začíná ne dříve jak za týden až 10 dnů. Tedy vše se děje poměrně brzy. Znovu opakuji: hodně záleží na tom, jak poranění bolí. Čím méně bolesti, tím více druhů léčby si můžeme dovolit. Plná zátěž a návrat do sportu jsou hodně závislé na druhu a rozsahu poranění. Od několika dnů při svalovém natažení až po několik měsíců při kompletních rupturách. Operační řešení připadá v úvahu u velkých a kompletních ruptur svalů, a to ještě v důležitých svalech. Sval je schopen se zhojit bez výraznějších následků. Na druhé straně nevhodné léčení má za následek vznik tzv.osifikací. Tzn., že se hematom přetvoří na kost. To mohou způsobit právě hluboké masáže poraněného svalu, nedostatečný klid nebo předčasná zátěž. Osifikace vznikají vzácně, podílí se na tom hodně dědičné disposice. Nejde každopádně předvídat, že k osifikacím dojde. Vznik osifikací provází bolestivé zduření v místě předchozího poranění svalů ať již zhmožděním, natažením nebo trhlinou.

Léčení je zpravidla operační, ale až nejdříve za půl roku od jejich objevení až osifikace náležitě „uzrají“. K dalším postižením svalů patří svalové myogelosy. To jsou bolestivé zatvrdliny. Vznikají zpravidla při nevhodné zátěži svalu nebo při degenerativních onemocnění páteře a kloubů. Ve svalech kolem páteře se také nejčastěji objevují. Vyjímkou nejsou lokalizace ve svalech stehna. Léčba spočívá v aplikaci protizánětlivých léků lokálně nebo celkově, fyzikální léčba nebo enzymatické prostředky (např. Wobenzym). K dalším postižením svalů patří i samotná svalová křeč. Ta vzniká při nepřiměřené ztrátě tekutin během sportovního výkonu. V léčbě stačí okamžité přerušení činnosti a podání iontových nápojů.

 

Velké Meziříčí, 10.6.2009 Petr Juda (můj 100. článek na tomto webu)