Dětství je čas pro hry, fantazie a hrdiny. Dětští hrdinové jsou ti, co vždy vítězí. Sportovci se nijak neliší od konstituce hrdiny. Proto nepřekvapuje, že mladí sportovci si často volí hrdiny ze sportovního světa, často z řad sportovců svého sportu. Dětští hrdinové hrají rozličné a významné role v rozvíjení dětí. Zvláště při stanovování svých cílů a norem ve svém dětském životě. Jsou těmi, které mládež napodobuje. Hlavní účel sportovních hrdinů je inspirace. Mladí sportovci projevují nekonečnou zvědavost o osobní životní příběh jejich hrdiny. Znalost osobního života hrdiny, jeho výkonnost umožňuje sportovci ztotožnit se s ním a usilovat o svůj vlastní nejvyšší výkon.(foto: z prvního srazu nové nastupující generace reprezentace ročníku 93: Ondřej Pražák z Českých Budějovic)

Dětství je čas pro hry, fantazie a hrdiny. Dětští hrdinové jsou ti, co vždy vítězí. Sportovci se nijak neliší od konstituce hrdiny. Proto nepřekvapuje, že mladí sportovci si často volí hrdiny ze sportovního světa, často z řad sportovců svého sportu. Dětští hrdinové hrají rozličné a významné role v rozvíjení dětí. Zvláště při stanovování svých cílů a norem ve svém dětském životě. Jsou těmi, které mládež napodobuje. Hlavní účel sportovních hrdinů je inspirace. Mladí sportovci projevují nekonečnou zvědavost o osobní životní příběh jejich hrdiny. Znalost osobního života hrdiny, jeho výkonnost umožňuje sportovci ztotožnit se s ním a usilovat o svůj vlastní nejvyšší výkon. Sportovci fantazírují o smeči, bloku vybírání nebo podání (našroubuji - li tyto obecné úvahy na volejbal). Představují si sebe v roli svého idolu. Používání sportovních hrdinů pro inspiraci představuje přirozenou a účinnou formu tréninku představivosti. Sportovní hrdina dává také smysl životu obdivovatele. Například 14 letý volejbalista má za svůj idol brazilského Gibu. Ztotožnění se s ním přidává na vzrušení při sledování jeho výkonů. Hrdina přispívá k pocitu důležitosti. Pocit spojení s hrdinou vytrhne mladého sportovce z omezené existence své základní školy a okolí svého bydliště a přenese ho na vyšší úroveň, kde vítězové hrají své zápasy, aby překonávali historické rekordy, posunovali hranice lidského potenciálu a možnosti samotné hry. Pro mnohé je tato zkušenost možná jen skrze ztotožnění se sportovním hrdinou. Mimo to, že hrdina přináší mladému sportovci inspiraci a smysl života, pomáhá mu zformovat ideály a normy chování na hřišti i mimo něj. Hrdina má usnadnit rozvíjení osobnostních norem stejně tak jako výkonnostních norem. Proč to píšu tak zeširoka? Ve sportech na nejvyšších úrovních často osobní odvaha, postoj a obětavost rozhodnou o konečném výsledku. Napodobování stylu a charakteristických rysů hrdiny definuje proces, který sportovní psychologové nazývají modelování. Modelování nastává, nastaví-li se sportovci měřítka jako je odvaha, přijímání rizika a odhodlání právě podle hrdinova předvedení. A právě tento proces je velice důležitý ve formování sportovce. Dospěje-li, žije již svůj vlastní život a prožívá své vlastní příběhy a hrdiny a vzory již tak zase moc nepotřebuje. I když, kde je ta hranice vyzrálosti. Je jinde v oblasti vlastní sportovní kariéry a je jinde ve vyzrávání jako trenéra. Já, i když jsem v trenérském životě toho již prožil hodně, stále potřebuji pro sebe samého inspirující vzory a svým způsobem hrdiny. Naštěstí mám na ně štěstí. Ale zpět k začínajícím. Je nemyslitelné, aby například začínající hokejista neměl svého hrdinu v Jágrovi, Eliášovi a jiných. Popularitu zmíněných pomáhají rozšiřovat média. Na druhou stranu je také umí velice úspěšně pohanět. A co český volejbal? Má své hrdiny? Známe je? Samozřejmě i český volejbal má své hrdiny a vzory. Proč však začínající český volejbalista je nemá nebo je ani nezná? Média nám nepomůžou. Ale ani my trenéři o nich moc nemluvíme. Dokonce znám případy, kdy je i úmyslně haníme a kritizujeme. Neznám přesné důvody, protože to nedělám, ale vím, že to tak je. Neuvědomujeme si však při tom, že to nikoho k volejbalu nepřiláká a možná to mnohého i odradí. Začátečník se lépe učí, když jim ukážeme to nejlepší, co náš volejbal vyprodukoval. Potřebuje vzor, potřebuje se vyrovnat se vzorem spolužáka hokejisty nebo fotbalisty. A je mu úplně jedno, že tento volejbalový hrdina má nějaký technický nedostatek, nebo že v nějakém zápase podal nevýrazný výkon. Nebo, že má „dokonce“ milenku, nebo ji opustil atd.. Potřebuje inspiraci. Hodně často slyšíme, že dříve se chodilo nejen na volejbal, ale také na Tomáše, na Stanča, na Koudelku nebo Petláka. Je jasné z jakých důvodů. Abych viděl krásný výkon plný rozhodnosti a odvahy. Z důvodů mé životní inspirace jako volejbalisty, který začíná montovat volejbal do svého života. A aby také jednou namontoval svůj život do volejbalu. A tady my trenéři hodně našim svěřencům dlužíme. Vzorů je hodně, stačí se jen pořádně rozhlédnout a oprostit se od prkotin, které nejsou důležité. Nevím jestli je to zrovna aktuální článek k nedělním volbám, ale volejbal děláme hlavně my trenéři. Na to zapomínáme, hlavně v debatách, kdy kritizujeme, kdo za všechno může a skončíme pouze u jednoho člověka. A kdo má krátkou pamět, tak připomínám, že předtím to byl 12 let Kučera, před ním Šveda, Hronek, Pěnkava, Prieložný a já nevím, kdo ještě. Všem delegátům, kdo budou volit přeji jasnou hlavu.

 

Velké Meziříčí, 13.5.2009 Petr Juda