Svalová poranění jsou asi vůbec nejčastější poranění, co existují. Mnohdy se jim nevěnuje žádná pozornost. Svalové naraženiny se přecházejí téměř bez povšimnutí. Mnohdy, speciálně u sportovců, zcela odůvodněně. Nejde přeci každý hematom, každou zhmožděninu léčit, dokud se nevstřebá, nebo dokud sval nezregeneruje. To by se hlavně profesionální sportovci vůbec neuživili a měli by stále vystavenou pracovní neschopnost a jejich zaměstnavatel by pochopitelně o ně přestal mít zájem. Na druhé straně jsou svalová poranění, která klid vyžadují. Ani ne tak kvůli vlastnímu úrazu, ale kvůli následkům, která by zanechala.

 

Svalová poranění jsou asi vůbec nejčastější poranění, co existují. Mnohdy se jim nevěnuje žádná pozornost. Svalové naraženiny se přecházejí téměř bez povšimnutí. Mnohdy, speciálně u sportovců, zcela odůvodněně. Nejde přeci každý hematom, každou zhmožděninu léčit, dokud se nevstřebá, nebo dokud sval nezregeneruje. To by se hlavně profesionální sportovci vůbec neuživili a měli by stále vystavenou pracovní neschopnost a jejich zaměstnavatel by pochopitelně o ně přestal mít zájem. Na druhé straně jsou svalová poranění, která klid vyžadují. Ani ne tak kvůli vlastnímu úrazu, ale kvůli následkům, která by zanechala. Stručně bych připomenul vlastní strukturu svalů. Jak se všeobecně ví, rozdělujeme svalstvo na příčně pruhované a hladké. Hladké svalstvo tvoří svalovinu orgánů a zpravidla jejich funkce je na naší vůli nezávislá. Příčně pruhované svalstvo (jinak se mu také říká kosterní svalstvo), kterým se budu hlavně zabývat, tvoří zhruba 35% hmotnosti našeho těla. Je ovlivňovatelné naším vědomím, což mnohdy ani nevíme a neumíme používat. Je až neuvěřitelné, kolik lidí i z řad sportovců neumí aktivně zatnout např. čtyřhlavý sval stehenní. V našem těle je asi 600 svalů. Jejich funkce jsou hlavně: uvedení našeho těla do pohybu, udržení se ve vzpřímeném postoji a vyvinutí určité síly. Sval se skládá z jednotlivých vláken, která tvoří svalové snopce a ty vlastní svalové bříško. Povrch celého svalu kryje pevná a do určité míry i pružná vazivová blána (fascie). Její pevnost je někdy možnou příčinou následků svalového poranění. Viz dále. Každý sval má začátek a konec. Zpravidla konce svalů (úpony) tvoří šlachy, jimiž jsou připojeny ke kostem. Mnohdy šlachy tvoří i jejich začátky. Jsou však svaly, které se vnořují do kostí svými vlákny a žádnou šlachu nemají. (Např. příčinou tzv. tenisového lokte jsou zánětlivé změny jednotlivých svalových snopců natahovače zápěstí. Tento začátek je plošný, nejde pouze z jednoho bodu, a proto se tak obtížně léčí). Hlavní funkcí svalů je jeho kontrakce, čímž se vykovává pohyb. Svalová kontrakce se děje tím, že se zasouvají slabé světlé úseky (fibrily) mezi silné tmavé. Zdrojem energie svalové činnosti je ve svalu uložený glykogen a živiny spolu s kyslíkem přiváděné krví. Signálem pro zahájení činnosti je zvýšení koncentrace vápenatých iontů v cytoplazmě svalového vlákna. Dojde k němu, když je svalové vlákno nervově podrážděno. I při uvolnění má sval určité napětí i v klidu = tonus svalu - zabezpečuje držení těla a jeho částí. Svaly dělíme podle tvaru na dlouhé, krátké, ploché a kruhové. Podle funkce na ohybače, natahovače, přitahovače a odtahovače. Pochopitelně se také dělí podle krajiny kde leží (hrudní, hlavové, hýžďové apod.). V neposlední řadě se dělí podle fylogenetického vývoje na posturální (starší) a fazické (mladší). Dělení je hodně, ještě bych připomenul jedno podle spolupráce: antagonistické (pracují proti sobě) např. biceps, triceps, a synergické (spolupracují) např. svaly dlaně. Nyní zpět k úrazům. Nejčastější svalové poranění je jeho zhmoždění (kontuse). Jedná se poranění, kdy tupý náraz zhmoždí sval. Sval se mnohdy ani neporuší, ale poraní se četné kapiláry vedoucí krev do svalu. Vylitá krev vytvoří hematom. Ten tlačí na nervová zakončení ve svalu a v okolních tkáních (objem svalu se pochopitelně při tvorbě hematomu zvětšuje) a to bolí. Čím větší hematom, tím větší bolest. Dost často se stává hlavně u fotbalistů, že dostanou „koňara“ do stehna a nemohou se pro bolest na končetinu postavit. Bolest je mnohdy tak velká, že až rtg snímek vyloučí předpokládanou zlomeninu stehenní kosti. A jsem u toho, co jsem vlastně chtěl říci. Pokud se vyloučí zlomenina, mohlo by jít  banální úraz. Již částečné vstřebání hematomu (čemuž se dá i trochu pomoci medikamentozně, klidem a ledem) způsobí prudké ustoupení bolestí a sportovce to nutí (nebo je nucen) zapojit se, co nejdříve zpět do tréninku. Ovšem zde je problém. Samozřejmě, že se zpravidla nic nestane a postižený jedinec se vrátí zpět do zátěže. Ovšem hematom se ještě nevstřebal. Naopak. Předčasným zatěžováním se zacelené kapiláry opět poruší a hematom se plíživě začíná zvetšovat. Uvedl jsem, že jednotlivé svaly jsou obaleny pevnými blánami. Ty způsobí zvětšení objemu do určité míry. Potom již nic „nepustí“. Tlak se tedy zvětšuje ve vlastním svalu a to má za následek utlačování cév i nervových vláken, která svalem procházejí. Mohou vzniknou nezvratné (ireversibilní) změny ve svalu poškozením výživy (cévy) a dráždivosti (nervy). Odborně se to nazývá: kompartement syndrom (syndrom: soubor příznaků provázející postižení jednoho oddělení: kompartementu). Příznaky jsou zpočátku neurčité. Nevelké brnění, mravenčení v postižené oblasti, omezení citlivosti na dotek. Pocit plnosti postižené oblasti zvětšující se přibývající námahou. V této době se dá kompartement syndrom ještě dobře léčit. A také se léčí. Pozdější následky jsou již nezvratné a zpravidla jsou i velice závažné. Tento soubor příznaků postihuje více než oblast stehna oblast lýtkového svalstva, kde je přeci jen prostor nepoměrně menší. Tudíž nemusí být nutně vyvolávajícím momentem vytvořený hematom (i když ten je nejčastěji, hlavně po svalových trhlinách), ale i časté trénování a přetěžování. Tréninkem se svalstvo více prokrví a zvětší se objem, ovšem ještě mezích kompenzačních mechanismů organismu. Při odpovídajícím odpočinku se sval opět „odkrví“ a je připraven na novou zátěž. Pokud však odpočinek není dostatečný a zátěž přichází na ještě objemově zvětšený sval, nastává další zvětšování. A jak jsem již uvedl, svalové obaly jsou sice pružné, ale ne do nekonečna, a tím pádem vniká útlak. O svalech se dá psát dále, ale přesahovalo by to rozsah jednoho článku. Nezmínil jsem se o osifikacích, která mohou vznikat ve svalech, jako následek hematomu. Nezmínil jsem se o svalových trhlinách a prasklinách a jejich závažnosti a důsledcích. O tom snad někdy příště.

 

Jablonec nad Nisou, 27.5.2009 Petr Juda