Menu
  • Kategorie: Psychologická oblast
  • Napsal Petr Juda

Chuť mladých reprezentovat.

Posledně jsem slíbil, že se budu věnovat vztahu mladých lidí k reprezentaci. S mládežnickými reprezentacemi mám zkušenosti již více jak desetileté a pokud budu brát, že mezi jednotlivými reprezentačními družstvy je dvouletý věkový rozdíl, potom se dostávám k sedmé generaci reprezentantů. Poznal jsem všechny, i když jsem u všech nebyl. I za tuto, nevím jestli dlouhou nebo krátkou dobu, jsem zažil již dost velký vývoj. Nejsem staromilec a nesouhlasím s názory, že dnešní mladí jsou horší než jsme byli my. Je to tím, že my jsme již zapomněli na to negativní, které jsme dělali v období dospívání. Na nezodpovědné jednání, na průšvihy s alkoholem, kouřením, záškoláctvím atd. To, co je dnes kritizováno u dnešních adolescentů, jsme dělali také. To, co je jiné, moc nevidíme, ale právě s tím musíme počítat. (foto: Michal Kotek: libero reprezentace ´91)

Posledně jsem slíbil, že se budu věnovat vztahu mladých lidí k reprezentaci. S mládežnickými reprezentacemi mám zkušenosti již více jak desetileté a pokud budu brát, že mezi jednotlivými reprezentačními družstvy je dvouletý věkový rozdíl, potom se dostávám k sedmé generaci reprezentantů. Poznal jsem všechny, i když jsem u všech nebyl. I za tuto, nevím jestli dlouhou nebo krátkou dobu, jsem zažil již dost velký vývoj. Nejsem staromilec a nesouhlasím s názory, že dnešní mladí jsou horší než jsme byli my. Je to tím, že my jsme již zapomněli na to negativní, které jsme dělali v období dospívání. Na nezodpovědné jednání, na průšvihy s alkoholem, kouřením, záškoláctvím atd. To, co je dnes kritizováno u dnešních adolescentů, jsme dělali také. To, co je jiné, moc nevidíme, ale právě s tím musíme počítat. Asi před 10 lety jsme mluvil s rakouským trenérem kadetů. Stěžoval si na problémy se svým družstvem. Ne, že by neměl podmínky pro svou práci, že by nebyly peníze. Neměl hráče! Stěžoval si na to, že je nemůže dostat komplet téměř ani na jeden reprezentační sraz. Když mají naplánovanou dovolenou, tak na ni jedou a reprezentace je nezajímá. Když mají v plánu něco jiného, dávají tomu přednost a reprezentaci upozaďují. Čím více jsou z bohatších rodin, tím mají více jiných zájmů a reprezentace jim nic neříká. Sociální podmínky byly hlavním důvodem vztahu k reprezentaci. To mi potvrdil i brazilský trenér (v dubnu zde byl s juniorskou reprezentací v Nymburce). Zde naopak velice kladný vztah mají hráči také pro to, že vycházejí z nuzných poměrů a reprezentace jim dává příležitost se zviditelnit. Nechci to nějak zobecňovat a dávat do přímé úměry jen se sociálními podmínkami. Já se tomu u Rakušanů dost divil. Dnes ty problémy mám také. Dnešní kadeti jsou jiní v chuti reprezentovat než byli kadeti např. ročníku 1981. Jiní jsou hlavně v tom, jakou si vytvářejí hierarchii hodnot. Oni si ji vlastně vůbec nevytvářejí. Mají více příležitostí (když si vzpomenu na naše mládí, mohl bych závidět) a neumějí posoudit, co je důležitější a co ne. K tomu potřebují vzory. K tomu potřebují „Mirky Dušíny“, jak již bylo vzpomenuto ve fotbalových článcích J. Hřebíka a J. Votíka. Dnes se obecně kladní hrdinové zesměšňují. A bagatelizuje se také hrdost být Čechem. (I euroskepticismus má své pozitivní stránky). Pamatuji, kdy jediným spontánním pokřikem hráčů v předzápasových i zápasových rituálech bylo „Čechy“. Nyní jsou to pokřiky chlubící se prvními sexuálními zkušenostmi. To není kritika, to je fakt. Mohu se své pozice to ihned zarazit a zakázat. Ale tohle je nyní přirozenost a jít proti ní, je bojovat s větrnými mlýny. Jak se však má v nedospělém mozku patnáctiletých vytvořit hrdost reprezentovat svou vlast? Musí mu pomoci dospělí. Rodina, trenéři, kantoři. Každý si musí sáhnout do svého svědomí, jestli se tak děje. Mluvím často o rozdílnosti biologického věku proti kalendářnímu u dospívání. Rozdílnost věků je i v dospělosti. Biologické stárnutí se projevuje určitou zkostnatělostí v názorech, činech, jednáních. Proto jsou osmdesátiletí „mladíci“ a třicetiletí „starci“. Trochu se vrátím do obecné roviny, jak všemu pomoci, hlavně z naší pozice trenérů. Základem naší lidské přirozenosti je jednat, nikoliv být manipulován. Platí to pro všechny, tedy i trenéry a i hráče. Umožňuje nám to reagovat na určité okolnosti. V našem případě na ovlivňování vztahu k reprezentaci. Albert Einstein řekl: „Důležité problémy, před kterými stojíme, nelze řešit na stejné úrovni myšlení, na jaké jsme byli, když tyto problémy vznikaly“. Proto musíme začít u sebe. Chopit se iniciativy! Znamená to převzít odpovědnost za to, aby se věci daly do pohybu. Jsou lidé, kteří čekají, až se něco stane nebo až se o ně někdo postará. U mládeže je to téměř pravidlo. Nutností je být aktivní, řešit problémy a ne být problémem. Být iniciativní při každé příležitosti, být důsledný v dodržování správných principů, umět se postavit k práci. A musíme umět odhadnout a najít ten správný okamžik, kdy můžeme naše svěřence ovlivnit a nesmíme přitom udělat zásadní chyby. Vést lidi k zodpovědnosti není ponižující, naopak je to povzbuzující. Aktivita a tvořivost je součástí lidské přirozenosti. A i když může v nás spát, je zde. Jen ji probudit. Samozřejmě, že musíme brát v úvahu úroveň zralosti jednotlivců. Nemůžeme očekávat vysokou tvůrčí spolupráci s nedospělým jedincem, který nemá své vzory. Můžeme ale podpořit jejich základní povahu a vytvořit atmosféru, ve které se budou moci chopit příležitosti a řešit problémy tak, aby se tím zvyšovala jejich samostatnost a jejich sebedůvěra. Potom budeme vědět o chuti reprezentovat a jejich vztahu v národnímu týmu více a potom můžeme také dělat závěry. Ne předtím. Proto nyní u nastupující generace reprezentantů zcela chápu a toleruji omluvy typu dovolených s rodiči, rozlučkové večírky s třídou a oslavy narozenin s kamarády. Za rok touto dobou to bude již jiné a určité závěry již bude možné udělat. Zatím mé dosavadní zkušenosti to potvrzují, že to s mladými generacemi není v tomto ohledu zase tak špatné.

 

Velké Meziříčí, 24.6.2009 Petr Juda