U vrcholového a také hodně často i u výkonnostního sportu jsou jeho aktéři považováni sami sebou, svými trenéry nebo manažery za cosi vyjímečného. Je tomu hlavně v době, kdy se stane úraz. Sportovec je po úrazu ošetřen a je mu doporučeno nějaké léčení. A pokud není spokojen s délkou léčení, vyhlédává jiné lékaře, aby s nimi svůj stav zkonzultoval a přesvědčil je, že doba léčení se musí zkrátit za každou cenu a že se musí vrátit ke sportu co nejdříve. Chápat se to dá u vrcholových profesionálních sportovců, kteří se tím živí, méně se to chápe u výkonnostních sportovců, kteří mají svůj zdroj příjmů v jiném zaměstnání. Obavy sportovců jsou mnohdy i oprávněné, protože i lékaři jsou často na vině, neboť často nechápou sportovcův stav a nemají žádné pochopení pro jeho sportování.(foto: "neškodný! fotbálek, častá příčina úrazů)

V listopadu 2007 jsem napsal dva články o problematice ramena. Dnes bych na ně navázal a trochu je doplnil a rozšířil. Všechna sportovní odvětví, která zatěžují rameno nad úrovní horizontály (tzv. overhead aktivity), ho vystavují extremnímu zatížení, které může vést k jeho poškození. To se projevuje bolestmi kloubu a nemožnosti vyvinutí dostatečné síly při hodu, vrhu nebo smeči. Podobnými potížemi bývají postiženi volejbalisté , oštěpaři, tenisté apod. K provedení smeče nebo hodu jsou na rameno kladeny zcela protichůdné nároky.(na obr. nestabilní lopatka,kdy celý vnitřní okraj odstává a lopatka je rotována dovnitř-viz článek, foto vlastní archiv)

Budu pokračovat v článcích z medicíny. Naposledy jsem o zdravotních problémech ve sportu psal někdy na jaře. Minulý týden jsem psal o hleznu. Mimochodem uplatnění tzv. růstových faktorů v léčbě poranění vazů hlezna je nová metoda, která se začíná poměrně dost uplatňovat a již se o ní také dost píše v odborné literatuře. Dnes bych chtěl stručně nastínit možnosti léčby při poranění předního zkříženého vazu kolena. O tom jsem již sice psal v dubnu letošního roku, ale ze zkušeností s tímto úrazem chci ještě jednou zdůraznit možnosti léčby. Často se totiž stává, že přijde pacient s poraněním vazu a stěžuje si na předchozí pracoviště, kde byl, že ho nechtěli hned operovat a že vůbec zranění nepoznali.(foto Juda ml.: kadeti 91 blok Vobejda(9) a Štefan)

Poslední dobou, vlastně prakticky od konce loňského školního roku jsem opustil články medicínského charakteru. To nyní napravuji stručným přehledem o léčbě hlezna doplněným o některé novinky. Poranění hlezna je jedním z nečastějších úrazů ve volejbale a ve sportu vůbec. Jeho diagnostice a hlavně potom následujícího léčení se stále nevěnuje tolik pozornosti, jak by se mělo. Má to za následek podcenění úrazu sportovcem i lékařem a banální „výron“ se téměř neléčí. Nebo zase naopak se alibisticky nesmyslně dlouhou dobu fixuje sádrou, aniž by byl rozsah poranění dobře diagnostikován. Především tedy rozsah poškození vazů.(ilustrační foto Juda)

Práve v dnešných dňoch sa zraky všetkých športovcov upierajú na Čínu, kde sa za dva týždne začnú Olympijské hry. Pomerne veľa sa popri rôznych iných problémoch, ktoré môžu nastať v Pekingu píše a diskutuje aj o poveternostných podmienkach, ktoré sú v takom veľkom a industriálnom meste výrazne ovplyvňované ľudskou činnosťou. Jedným s problémov, ktoré čakajú športovcov v Pekingu sú možné vysoké teploty a športovci sa musia s týmto problémom vyrovnať. Nerešpektovanie zásad športovania v tepelnom strese môže viesť nie len k zápornému ovplyvneniu športového výkonu, ale aj k zdravotným problémom, ktoré môžu mať v extrémnych prípadoch až fatálne dôsledky.

Loket je poměrně složitý kloub. Je tvořen třemi kostmi: dolní konec kosti pažní (humeru) a horní části kostí vřetenní (radius) a loketní (ulny). Upínají se zde důležité svalové skupiny – trojhlavý sval pažní (triceps) na olekranon (okovec) a dvouhlavý sval pažní (biceps) na drsnatinu kosti vřetenní. Triceps funkčně způsobuje natažení (extensi) lokte a biceps ohnutí (flexi). Po stranách dolního konce jsou malé vyvýšeniny (epikondyly) a na nich začínají na zevním (radiálním) epikondylu natahovače (extensory) a na vnitřním (ulnárním) ohybače (flexory) zápěstí. Tolik tedy stručně z anatomie. Vše je vidět na obrázcích. Nejčastější příčiny bolestí v oblasti lokte: Bolestivý úpon bicepsu (obr. 1): Téměř při každém volejbalovém úderu (bagr, smeč, podání) dochází k natažení lokte a tedy i k natažení úponu dvouhlavého pažního svalu. Sval končí společnou silnou a ne moc dlouhou šlachu. Zde dochází k zánětu...

Ve svých dvou příspěvcích v lednu letošního roku jsem začal s problematikou bolestí v zádech. Uvedl jsem nejčastější příčinu bolestí a tou byly svalové dysbalance po přetížení. Nastínil jsem i základní postup při léčení a předcházení těmto bolestem. Další skupinou, poměrně závažnou a i hodně rozšířenou je problematika meziobratlových plotének. Ploténka se skládá ze dvou částí-uprostřed je viskosní, polotekuté jádro, které obklopeno vazivovým prstencem (obr.1). Její hlavní význam je ve vyrovnávání tlaků při pohybech páteře. Náhlé šlehnutí a prudká bolest se označuje jako ischias. Ten je zmiňován již v Bibli. Rovněž Hippokrates se o ischiasu zmiňuje a Shakespeare ho popisuje jako „bolest schopnou přivodit si sebevraždu“. Poprvé byla klinicky popsána v roce 1775. To jen pro zajímavost. Poškození ploténky se stává nejčastěji náhle při ohnutí a narovnání... (foto: Jan Vobejda)

Květen je měsíc, kdy drtivá většina volejbalistů má „okurkovou“ sezónu. Soutěže skončily již více jak před měsícem, do dalších je ještě daleko, v klubech se zajišťuje sezóna další. Takže kromě reprezentačních družstev všech kategorií je relativně klid. Každá sezóna se na hráčích zdravotně podepíše. Co nejvíce bolí, co nejvíce dostává zabrat, co se poškozuje a proč? Největší zátěží prochází hlavně tři části volejbalistova těla: rameno dominantní končetiny, kolena a záda. O ramenu jsem již psal. Stručně připomínám, co se v něm děje. Za celé období každý volejbalista provede stovky smečí, podání a bloků. Takže rameno je jedním z nejexponovanějších kloubů... (Foto: útočí Jan Štefan)

Nohou rozumíme tu část dolní končetiny od hlezeného kloubu až po prsty. Díky uspořádání kostí, kloubů, vazů, svalů a šlach můžeme chodit po dvou končetinách, což je v přírodě u savců rarita. Žádný jiný savec nechodí trvale vzpřímeně. Tudíž poměrně malá část těla je schopna unést celou váhu jedince. A z toho také vyplývá mnoho problémů a potíží, které mohou v tomto útvaru nastat. Hlavní příčinou bolestí v oblasti nohy je právě to, že chodíme po dvou  končetinách a že ne vždy to noha vydrží. Pro dokonalé rozložení zátěže hmotnosti těla na nohu, pro pružnost chůze a tlumivý účin je uzpůsobena podélná a příčná klenba nožní. Hlavní opěrné kosti jsou pata a I. a V. metatars (zánártní kost). Zaměřím se hlavně na patní kost, největší v oblasti nohy....

Achillova šlacha je největší šlachou v těle. Tvoří společný úpon trojhlavého lýtkového svalu. Bříška jednotlivých svalů se v dolním úseku lýtka spojují a vytváří společnou šlachu a ta se upíná na hrbol patní kosti (obr. 1 a 2). Je obalena tenkou blánou (peritenoniem), která zabezpečuje výživu. Bolesti v oblasti Achillovy šlachy jsou poměrně časté a vznikají velice často při sportu. Nejčastější příčinou je zánět. Vyvolávající příčinou je přetížení. To může být jednorázové nebo chronické. A na tomto přetížení se mohou podílet dva důležité faktory: běhání po nerovném terénu, hlavně dlouhodobé běhání do kopců, a dále tuhá nepoddajná podrážka bot...