Loket je poměrně složitý kloub. Je tvořen třemi kostmi: dolní konec kosti pažní (humeru) a horní části kostí vřetenní (radius) a loketní (ulny). Upínají se zde důležité svalové skupiny – trojhlavý sval pažní (triceps) na olekranon (okovec) a dvouhlavý sval pažní (biceps) na drsnatinu kosti vřetenní. Triceps funkčně způsobuje natažení (extensi) lokte a biceps ohnutí (flexi). Po stranách dolního konce jsou malé vyvýšeniny (epikondyly) a na nich začínají na zevním (radiálním) epikondylu natahovače (extensory) a na vnitřním (ulnárním) ohybače (flexory) zápěstí. Tolik tedy stručně z anatomie. Vše je vidět na obrázcích. Nejčastější příčiny bolestí v oblasti lokte: Bolestivý úpon bicepsu (obr. 1): Téměř při každém volejbalovém úderu (bagr, smeč, podání) dochází k natažení lokte a tedy i k natažení úponu dvouhlavého pažního svalu. Sval končí společnou silnou a ne moc dlouhou šlachu. Zde dochází k zánětu...

Loket je poměrně složitý kloub. Je tvořen třemi kostmi: dolní konec kosti pažní (humeru) a horní části kostí vřetenní (radius) a loketní (ulny). Upínají se zde důležité svalové skupiny – trojhlavý sval pažní (triceps) na olekranon (okovec) a dvouhlavý sval pažní (biceps) na drsnatinu kosti vřetenní. Triceps funkčně způsobuje natažení (extensi) lokte a biceps ohnutí (flexi). Po stranách dolního konce jsou malé vyvýšeniny (epikondyly) a na nich začínají na zevním (radiálním) epikondylu natahovače (extensory) a na vnitřním (ulnárním) ohybače (flexory) zápěstí. Tolik tedy stručně z anatomie. Vše je vidět na obrázcích. Nejčastější příčiny bolestí v oblasti lokte: Bolestivý úpon bicepsu (obr. 1): Téměř při každém volejbalovém úderu (bagr, smeč, podání) dochází k natažení lokte a tedy i k natažení úponu dvouhlavého pažního svalu. Sval končí společnou silnou a ne moc dlouhou šlachu. Zde dochází k zánětu. Ten se projevuje bolestivostí na pohmat na přední straně loketního kloubu někde v hloubce. Nejde přímo pořádně nahmatat a bolesti je to tupá, neurčitá a nepříjemná. Dále bolí ohýbání lokte zvláště proti odporu a při sevření ruky do pěsti. Občas bývá přítomen i otok. Natažení tricepsu: Příčinou je natažení loktu, např. při úderu do míče. Ozve se typická bolest těsně nad loktem. I zde je příčinou zánět úponu společné šlachy. Málokdy je příčinou natržení svalu při jeho přechodu ve šlachu. Bursitida olekranonu (obr. 2): Nad úponem tricepsu pod kůží je bursa (tíhový váček, který chrání úpon svalu před přímým střetem s úrazovým násilím vedeném na loket). Zánět, projevující se zduřením bursy má příčinu nejčastěji v mechanickém dráždění. Bursitida (zánět bursy) vzniká též opírám se o loket. Hodně často tento zánět přechází v infekční zánět. Ten se projevuje zarudnutím kůže, zvýšením kožní i celkové teploty a narůstající bolestí. Radiální a ulnární epikondylitida (tenisový a oštěpařský loket, obr. 3): dvě nejčastější postižení v oblasti lokte. Častější je tenisový loket. Název má logicky odvozený od tenisu, kdy při úderu backhandem dochází k napnutí úponu a vytrháváním jednotlivých vláken z kosti. Tím vzniká mechanicko-iritační zánět, který pochopitelně bolí. Samozřejmě, že k přetížení nedochází jen při tenisovém úderu, ale při jakémkoliv zatnutí pěsti ruky (při zvedání těžkých břemen nadhmatem, při cvičení na hrazdě , při opakovaných hodech a u volejbalu při úderu do míče, kdy dochází k násilnému ohnutí v zápěstí. Rovněž u kanoistů, hráčů badmintonu, squashe Zde je také zatěžován druhý úpon, a to ohybačů zápěstí na vnitřní epikondyl pažní kosti. A protože bolestivý zánět postihoval nejčastěji atlety při hodu oštěpem, dostal název oštěpařský loket. Poslední dobou se přidává i golfový loket. Jde o podobné postižení jak při tenisovém loktu. Pohyb při hodu oštěpu se více podobá volejbalovému zatížení, hlavně při úderu, proto teoreticky by měl vnitřní konsul být u hráčů volejbalu postižen více. Co se týká léčení. Obecně  platí, že základem léčby je klid. Převedení končetiny do klidu znamená, že zánět není více mechanicky drážděn a že organismus má čas na to, aby si pomohl. Samozřejmě, že fixace kloubu, např. sádrová dlaha, zvyšuje účinnost léčby. My můžeme léčení ještě urychlit přikládáním tišících a protizánětlivých prostředků. Nejrozšířenější je led a různé protizánětlivé masti. Dále je možné k úponu šlach a svalů aplikovat injekčně kortikoidy. (Zde pozor: během oficiálních zápasů nebo závodů je kortikoid nedovolený prostředek a je považován za doping. Během tréninků mimo oficiální akce, se může podávat). Z fyzikální léčby bývají dobré zkušenosti s aplikací ultrazvuku, laseru a nyní se rozšiřuje i užití rázových vln. Preventivně se u tenisového lokte doporučuje používat epikondylární pásky, která odlehčuje vlastní úpon svalu. U bursitidy olekranonu je vhodné náplň z bursy vypustit injekční stříkačkou, loket uvést rovněž do klidu a při infekčním zánětu zafixovat do sádrového obvazu a podávat antibiotika. V léčbě tenisového a oštěpařského loktu musí být hlavně trpělivost a spolupráce ze strany postiženého. Tyto záněty se léčí velice obtížně a pomalu. Pokud selže léčba konzervativní, nastupuje léčba operační. Ta spočívá ve snesení úponu (odříznutí) svalu a odstranění okolní, zánětem postižené, tkáně. Operace bursy olekranonu spočívá v jejím odstranění. Závěrem. Loket není u volejbalistů tak postiženým kloubem jako např. rameno, prsty rukou, nebo koleno s hleznem. Přesto pokud k postižení dojde, je léčení vždy na dlouho, všichni se musí obrnit trpělivostí, protože léčení není nikdy jednoznačné a žádná jasná taktika, aby loket byl co nejdříve schopen plné zátěže, neexistuje. I když jsou případy, kdy se loket vyléčí rychle a poměrně snadno.

Velké Meziříčí, 25.6.2008              Petr Juda