Za normálních okolností je tonus svalů na protilehlých stranách kloubů (antagonistů) udržován na takové výši a v takovém vzájemném poměru, aby bylo zajištěno správné a účelné držení příslušného segmentu těla. Pokud tomu tak je, hovoříme o svalové rovnováze. Jenže vždy mezi svaly nepanuje shoda. Pohybový systém se do určité míry adaptuje na vlivy prostředí a na zátěž. U zdatných jedinců se výkonnost pohybového systému může vystupňovat až na samou hranici lidských možností. Nepoměrně víc je však těch, kteří se dostávají spíš na opačný konec fyziologického rozpětí. V žádoucí kondici neudržovaný pohybový systém ztrácí zdatnost a nakonec se mu i běžná denní zátěž zdá neúnosnou...

Za normálních okolností je tonus svalů na protilehlých stranách kloubů (antagonistů) udržován na takové výši a v takovém vzájemném poměru, aby bylo zajištěno správné a účelné držení příslušného segmentu těla. Pokud tomu tak je, hovoříme o svalové rovnováze. Jenže vždy mezi svaly nepanuje shoda. Pohybový systém se do určité míry adaptuje na vlivy prostředí a na zátěž. U zdatných jedinců se výkonnost pohybového systému může vystupňovat až na samou hranici lidských možností. Nepoměrně víc je však těch, kteří se dostávají spíš na opačný konec fyziologického rozpětí. V žádoucí kondici neudržovaný pohybový systém ztrácí zdatnost a nakonec se mu i běžná denní zátěž zdá neúnosnou. Vzniká funkční nedostatečnost. Funkční odchylky jsou daleko častějším nálezem než patologické změny. Nejčastější odchylky jsou svalové dysbalance. Jeden z antagonistů nabude převahy nad druhým. Postižená část těla je logicky přetahována na stranu svalu s větším tonusem. Tyto svaly přebírají stále větší díl práce při zajištění stability segmentu, jsou více zatěžovány a jejich zvýšený tonus přechází až ve spasmus (křeč). Nakonec dochází ve svalu, který se nedokáže uvolnit ke strukturálním změnám. Zkrátí se vazivová složka svalu a vzniká stav, který se odborně nazývá kontraktura. Svalové zkrácení je nejzávažnější změnou, s níž se setkáváme při svalové nerovnováze. Projevuje se především omezeným rozsahem pohybu. A to omezeným pohybem na opačnou stranu, protože zkrácený sval mu brání. Tedy v případě např. bederní páteře se omezuje předklon. K výrazným změnám dochází i na opačné straně. Zde vzniká oslabení a pokles svalového napětí (hypotonus). A i zde vznikají strukturální změny. Sval ochabuje, ztrácí na hmotnosti a snižuje se svalová síla. Proto při svalových dysbalancích hovoříme o svalech ochablých a svalech zkrácených. Za bezprostřední příčinu svalové nerovnováhy se dá obecně označit nevhodné funkční zatížení. Může jít nejen o nadměrné nebo naopak nedostatečné, ale i o zatížení kvalitativně nevhodné jako např. jednostranné přetížení. To je hlavní případ sportovců začínajících i pokročilých. U volejbalistů je to např. při smečování zatížení páteře. Na obr. 1, 2, 3, 4 jsou zhruba jednotlivé fáze útoku. Na bederní páteři je vidět, že nejprve se prohne dozadu (svalstvo se zkrátí) a potom se vyrovná a lehce se předkloní (svalstvo se dostává do původní délky). Na hrudní páteři je patrný hlavní pohyb rotace „za smečující paží“. K hlavním dysbalancím dochází hlavně v bederní oblasti. Bez náležitě pevného břišního svalstva dochází vlivem jednostranného přetěžování ke zkrácení bederních vzpřimovačů. Tímto zkrácením se vyvíjí větší tlak na bederní lordosu (prohnutí bederní páteře směrem dopředu – viz. obr. 5). A pokud není pevné břišní svalstvo nemá tlak na lordosu žádnou „zarážku“. A to se projevuje bolestí. A kolik volejbalistů trpí bolestmi zad převážně z této příčiny. V lidském těle jsou dva druhy svalstva: svalstvo posturální a svalstvo fazické. Posturální svalstvo pracuje převážně svým napětím, tedy staticky. Fazické zase naopak je uzpůsobeno pro dynamickou činnost, tedy pro pohyb. A logicky vyplývá, že posturální svalstvo má spíš tendence ke zkracování a fazické svalstvo k ochabování. A z toho lze rovněž vyvodit, že zkrácené svalstvo zpravidla není ochablé a ochablé svalstvo není zpravidla zkrácené. A z toho nám vychází osnova léčby svalové nerovnováhy: zkrácené svalstvo hlavně protahovat a ochablé svalstvo hlavně posilovat! Jednotlivé skupiny svalů s tendencí ke zkrácení nebo ochabnuté je třeba znát. Jsou u každého jedince stejné. Ke zkrácení inklinují tyto svaly: šíjové svalstvo (krční část vzpřimovačů páteře), horní část trapézového svalu, zdvihač lopatky, zevní rotátory ramena, vzpřimovače bederní páteře, čtyřhranný bederní sval, ohybače kolena (ty začínají na pánvi a mají přímou souvislost s obtíženi v bederní oblasti), lýtkový trojhlavý sval. To byly svaly na zadní straně těla. Vpředu je to velký a malý prsní sval, bedrokyčlostehenní (ileopsoas) a přímá hlava čtyřhlavého svalu (málo se ví). Svaly s tendencí k oslabení jsou vpředu: ohybače krku a hlavy a  břišní svalstvo. Vzadu pak je to dolní část trapézového svalu, mezilopatkové svaly, široký zádový sval, hýžďové svaly a rotátory páteře. Není to složité a pokud se chce úspěšně bojovat s dysbalancemi, jejichž projevem jsou bolesti, je třeba vědět jak a co protahovat a posilovat. A nejsem si jist, že to půjde bez základních anatomických znalostí. A ty moc nejsou, jak jsem se přesvědčil při mnoha trenérských školení a seminářích.

Velké Meziříčí, 29.1.2008               Petr Juda