Achillova šlacha je největší šlachou v těle. Tvoří společný úpon trojhlavého lýtkového svalu. Bříška jednotlivých svalů se v dolním úseku lýtka spojují a vytváří společnou šlachu a ta se upíná na hrbol patní kosti (obr. 1 a 2). Je obalena tenkou blánou (peritenoniem), která zabezpečuje výživu. Bolesti v oblasti Achillovy šlachy jsou poměrně časté a vznikají velice často při sportu. Nejčastější příčinou je zánět. Vyvolávající příčinou je přetížení. To může být jednorázové nebo chronické. A na tomto přetížení se mohou podílet dva důležité faktory: běhání po nerovném terénu, hlavně dlouhodobé běhání do kopců, a dále tuhá nepoddajná podrážka bot...

Achillova šlacha je největší šlachou v těle. Tvoří společný úpon trojhlavého lýtkového svalu. Bříška jednotlivých svalů se v dolním úseku lýtka spojují a vytváří společnou šlachu a ta se upíná na hrbol patní kosti (obr. 1 a 2). Je obalena tenkou blánou (peritenoniem), která zabezpečuje výživu. Bolesti v oblasti Achillovy šlachy jsou poměrně časté a vznikají velice často při sportu. Nejčastější příčinou je zánět. Vyvolávající příčinou je přetížení. To může být jednorázové nebo chronické. A na tomto přetížení se mohou podílet dva důležité faktory: běhání po nerovném terénu, hlavně dlouhodobé běhání do kopců, a dále tuhá nepoddajná podrážka bot. Jako etiologicky nejzávažnější faktor je udávána tzv. funkční hyperpronace nohy, kdy při došlápnutí vyvolá přechod paty z varosity do valgosity (pata je zpočátku zatížená na zevní straně a zátěž přechází na stranu vnitřní) prudký pohyb Achillovy šlachy podobný šlehnutí bičem (Dungl: Ortopedie, Grada 2005). To vede k přetížení, mikrorupturám ve šlaše, překrvení peritenonia a vzniku zánětu a posléze i degenativním změnách šlachy (obr. 4). Zánětlivé změny šlachy a jejích obalů jsou od sebe těžko odlišitelné pro těsné spojení jednotlivých obalů a samotné šlachové tkáně. Příznaky akutního zánětu jsou bolest v průběhu šlachy s maximem asi 4-5 cm od úponu na hrbol patní kosti. Bolest se zatížením a pohybem horší. Dále je to prosáknutí a setření kontury šlachy a mnohdy je i hmatné a slyšitelné třaskání a vrzání (krepitace). Při chronickém zánětu není bolest tak intenzivní a nemusí být přítomen otok. Bolest je ohraničena na jedno místo, ve kterém jde mnohdy vyhmatat uzlovité zduření. Léčení v akutní fázi spočívá v první řadě v úplném přerušení sportovní aktivity. Je potřeba uvést celou končetinu do klidu, zaledovat, lokálně podat masti, gely nebo krémy s protizánětlivým účinkem. Mnohdy se může i krátkodobě fixovat do sádrové dlahy nebo ortezy. Doporučuje se i fyzikální terapie aplikací např. ultrazvuku. Obstřik kortikoidy je účinný, nesmí se však aplikovat do šlachy. Chronická forma je na léčení obtížnější. Zde je výsledek léčby nejistý, proto není žádný nejúčinnější způsob. Často se znehybňuje na delší dobu (3-5 týdnů), doporučuje se podložit patu klínkem v botě, aby při chůzi byla šlacha odlehčena. Dlouhodobá fyzikální léčba (ultrazvuk, laser nebo iontoforesa) a lokální aplikace protizánětlivých léků rovněž může přinést výsledek. A pokud k výsledkům nedochází přistupuje se k operaci. Podstatou operační léčby je rozrušení obalů šlachy a eventuelně i revize šlachy a odstranění degenerativně změněných oblastí. Každopádně zpět ke sportu se může jedinec vrátit až, když potíže vymizí úplně, nebo téměř úplně. Přemáháním bolesti a zatěžování přes pokračující zánět vede k nejzávažnější poruše šlachy a tou je její prasknutí (obr. 3). Potom se šlacha musí sešít (u aktivních lidí se má šít vždy!). Hojení a následné rozcvičení trvá minimálně 3 měsíce. Další závažnou příčinou bolestí Achillovy šlachy hlavně u běžců, nebo po běžecké části sportovní přípravy u jiných sportů, bývá zánět bursy (tíhového váčku) těsně za patní kostí. Ten totiž chrání šlachu, aby nedrhla o kost a nedocházelo k jejímu mechanickému opotřebování (obr.4). Příznakem je místní bolestivost těsně za šlachou nad patní kostí a občas je i otok. Léčba je stejná jak u zánětů (i toto je zánět). Důležité je odlehčení šlachy podložením paty. Poměrně často se i operuje. Principem operace je useknutí ostré horní hrany patní kosti a tím zmenšení tlaku na bursu a šlachu. Závěrem bych chtěl upozornit na mnohdy závažné důsledky akutního nebo chronického přetěžování Achillovy šlachy a nedostatečné léčení v úvodních fázích zánětu. Léčení potom chronických změn je mnohem těžší s výsledkem dost nejistým.

Velké Meziříčí, 16.4.2008                                     Petr Juda