V několika článcích bych se chtěl zabývat problematikou jednoho z nejsložitějších kloubů v těle člověka a tím je koleno. Velice stručně zopakuji anatomické souvislosti. Koleno je tvořeno kloubními plochami dolního konce stehenní kosti, horního konce holenní kosti a čéškou. Nerovnosti mezi stehenní a holenní kostí vyrovnávají dvě vazivově-chrupavčité ploténky-menisky. Ty jsou rovněž i významnými stabilizátory. Dále stabilitu zajišťuje kloubní pouzdro, oba postranní vazy a oba zkřížené vazy (viz obr. 1 i 2). Dynamickou stabilitu (tzn. stabilitu při zátěži, při pohybu) zajišťují svalové skupiny, z nichž nejvýznamnější je čtyřhlavý sval stehenní (quadriceps) na přední straně a ohybače kolena (hamstringy) na straně zadní...

V několika článcích bych se chtěl zabývat problematikou jednoho z nejsložitějších kloubů v těle člověka a tím je koleno. Velice stručně zopakuji anatomické souvislosti. Koleno je tvořeno kloubními plochami dolního konce stehenní kosti, horního konce holenní kosti a čéškou. Nerovnosti mezi stehenní a holenní kostí vyrovnávají dvě vazivově-chrupavčité ploténky-menisky. Ty jsou rovněž i významnými stabilizátory. Dále stabilitu zajišťuje kloubní pouzdro, oba postranní vazy a oba zkřížené vazy (viz obr. 1 i 2). Dynamickou stabilitu (tzn. stabilitu při zátěži, při pohybu) zajišťují svalové skupiny, z nichž nejvýznamnější je čtyřhlavý sval stehenní (quadriceps) na přední straně a ohybače kolena (hamstringy) na straně zadní. Při zátěži (chůzi, běhu apod.) mají hlavní úlohu tyto dynamické stabilizátory. Pokud však vznikne pohyb, který není očekáván a svalstvo na něj není připraveno, přebírají roli statické stabilizátory (hlavně vazy). Ty ovšem nevydrží tolik, co svalstvo a dochází k poranění. Pokud je násilí tak velké a takovým směrem, že stabilitu kloubu neudrží dynamické a ani statické stabilizátory dohromady, dochází rovněž k poranění. Nejčastějším mechanismem je násilná rotace, ohnutí,  nebo působení síly na zevní nebo vnitřní stranu kolena. Např. po dopadu z výskoku a následná rotace v koleně při otočení. Nebo dosednutí na zkroucenou končetinu v koleně. Anebo vyvrácení kolena při fixované končetině. Poraněno může být více útvarů. Vedle postranních a zkřížených vazů to mohou být i oba menisky. Závažným a velice častým je poranění předního zkříženého vazu. Postižený popisuje lupnutí nebo křupnutí v koleni, prudkou bolest, zpočátku i nemožnost došlápnutí na postiženou končetinu. Koleno nejde narovnat, vzniká reflexní blokáda (pravá blokáda vzniká při uskřinutí menisku, nejčastěji vnitřního). Blok může po čase povolit. Často se objevuje otok a náplň v kloubu. Po vyšetření u odborného lékaře (u ortopeda nebo chirurga), punkci (může být i 100 ml krve), eventuelní fixaci ke zklidnění, dochází poměrně rychle k zmírnění bolesti. Pokud nejsou přidružená poranění (menisky, postranní vazy), může poraněný poměrně bez problémů brzy plně zatěžovat a vrací se do běžného denního života. Postupně však dochází k rozvoji chronické nestability. Ta se dynamicky vyvíjí v závislosti na požadavcích jedince na koleno. Tedy u sportovců rychleji než nesportovců. Pocity nestability, intermitentní (někdy ano, jindy ne) bolesti, nemožnost spolehnutí se na koleno (koleno občas podklesne, tzv. giving way fenomén), bolest při chůzi ze schodů, z kopce, to jsou nejčastější příznaky chronické poruchy předního zkříženého vazu. Chudne i svalstvo, hlavně čtyřhlavý sval. Konzervativní řešení této nestability např. ortezou je jen dočasné. I přes dobrou ortezu při stálých nárocích na zátěž kolena se nestabilita stále prohlubuje. Navíc jsou ohroženy i zdravé menisky. Je tedy třeba operačně provést plastiku předního zkříženého vazu. Proč tedy nedělat plastiku ihned při úrazu zvláště, když arthroskopie je zcela běžnou metodou? Jaký je tedy postup? Samozřejmě, že lze plastiku dělat a někde se i dělá akutně ihned při prvním ošetření úrazu. Lepší postup je však nejprve koleno zklidnit a plastiku dělat odloženě (a může se udělat i arthroskopické akutní vyšetření). Za jak dlouho po úrazu záleží na stavu svalového aparátu. Svalstvo by mělo být připraveno a nemělo by být enormě vychudlé. Dnes se všechny plastiky dělají arthroskopicky a užívá se zpravidla vlastního štěpu buď ze šlach hamstringů, nebo patelárního vazu. Štěp bývá pevně utěsněn v předem vyvrtaných kánálcích ve stehenní a holenní kosti vstřebatelnými nebo titanovými šrouby. Doba sportovní zátěže po dobře provedené a zahojené plastice je asi ¾ roku. Musí totiž dojít k tzv. revaskularizaci plastiky (do nového vazu musí prorůst cévy a vaz se stává živou součástí kolena). Samozřejmě, že používání ortezy po plastice na sport není nevhodné, protože orteza sice úrazu sama o sobě nezabrání, ale jeho následky může významně zmírnit.

<!--[if !supportEmptyParas]--><!--[endif]--> Velké Meziříčí, 2.4.2008                  Petr Juda