- Napsal Petr Juda
- Kategorie: Medicínská oblast
„Pane doktore, kdy mě pošlete na rehabilitaci?“
Při léčení úrazů se často setkávám s otázkou, podle které jsem nazval dnešní článek.Tento dotaz je velice častý. Většinou dochází k zužování problému rehabilitace až vlastně na dobu po zhojení tkání poškozené úrazem. Proto bych chtěl trochu vysvětlit vlastní filosofii rehabilitace při léčení úrazů. Lékařský obor rehabilitace je velice široký a zahrnuje mnoho faktorů. Hlavním cílem je co nejlepší obnova funkce postižené oblasti. Rehabilitační lékařství je v medicíně oborem jedním z nejstarších. Starostem o obnovení funkce pohybového aparátu buď po úrazu, nebo po nějaké chorobě, byla a je přisuzována rozhodující role. U zrodu velkých objevů a nositeli pokroku v lékařských oborech jako je interna, chirurgie apod. stáli učenci, vědci, profesoři. Nositeli pokroku v rehabilitaci byly často rehabilitační sestry, fyzioterapeuti nebo lékaři, kteří měli soucit se svými pacienty a chtěli jim alespoň částečně ulehčit život, když už jim nemohli pomoci se vyléčit. To platí například u poliomyelitidy, dětské mozkové obrny anebo po těžkých úrazech s rozsáhlými následky.
V dnešnom článku sa budeme trochu venovať látke, ktorá je verejne známa a často v našich krajinách používaná. V niektorých okolitých krajinách (ako viem napríklad Francúzko) je táto látka zakázaná, alebo sledovaná, ale v podstate podľa reglementu MOV a antidopingových výborov jednotlivých štátov je za doping už dnes považovaná každá látka ktorá "umelo" zvyšuje športový výkon. Takže dnes je už pomerne ťažké určiť na čo vlastne naši hráči môžu byť kontrolovaní. Mám s tým vlastné skúsenosti z atletiky. KREATIN – hlavne vo forme monohydrátu sa na trhu objavil už pomerne dávno. Pomerne dlho sa objavoval práve v tejto forme a pripisovala sa mu až nadprirodzená schopnosť zvyšovať silové schopnosti na báze zvyšovania svalovej hmoty. Ale ak sa pozrieme bližšie na tento problém zistíme, že to s touto látkou, a to hlavne dnes, keď sa objavujú nové spojenia kreatínu s inými látkami ktoré majú zlepšovať jeho suplementáciu nie je všetko v poriadku. Často sa objavujú články v "odborných" časopisoch (hlavne komerčne kulturistického charakteru), kde sa objavujú inzeráty na nové formy kreatínu, ktoré údajne až 40 krát zvýšia jeho účinok...
Bolest je základní příznak onemocnění, poranění nebo poškození všech orgánů těla, v našem případě pohybového aparátu. Bolest je však zároveň velice subjektivní příznak a práh bolesti často bývá nastaven u různých jedinců jinak. Znamená to, že dva lidé reagují na stejný druh poranění jinak. Jinými slovy: každý vnímá bolest jinak při stejném charakteru onemocnění. Bolest je příznak zásadní. Její přítomnost vždy poukazuje na to, že je něco v nepořádku a že se něco děje. Velmi častou stížností je bolest zad, nebo bolesti v jednom nebo více kloubech. Mohou být jediným steskem, mohou ale také doprovázet nebo doplňovat potíže jiné. Vždy se však musí brát vážně. Jejich příčina je sice poměrně často banální, např.: přetížení, špatná statika, banální úraz nebo jako příznak opotřebování kloubů. Podkladem však může být také zánětlivý proces (nejhorší je infekční zánět), systémové onemocnění (revmatismus) nebo nádor. Rozpoznání příčin bolestí zpočátku vyžaduje hlavně správné hodnocení lékařem i pacientem.
Každý volejbalista sa raz dostane k bodu, keď si musí povedať – A JE TU KONIEC... U niekoho je to pomerne skoro, ak jeho zdravotné, sociálne, alebo akékoľvek iné problémy prerastú do takých hodnôt, že hráč musí skončiť s aktívnou činnosťou. U iných je to pomerne „neskoro“, teda až niekedy okolo štyridsiatky. Takýto jedinci sú tí šťastlivejší, lebo ich telesná schránka a aj ostatné podmienky umožňujú vysoko výkonnú aktívnu činnosť až do takéhoto športovo veteránskeho veku. Ale jedno je isté, u každého raz nastane ten moment, že je koniec. Teraz je práve tá doba, kedy sa takýto jedinci rozhodujú, či si ešte budú vybavovať novú zmluvu u niektorého domáceho, alebo zahraničného klubu, alebo či sa už budú volejbalu venovať už iba rekreačne.
Noha. Plochou malá část lidského těla, bez které bychom nemohli chodit. Ba co víc. Noha dokazuje úžasnou stavební konstrukci „stavitele“ člověka. Neboť její malá plocha a dokonale vypočítaný systém dvou vzájemně se podporujících kleneb unese celou váhu těla. A že to je někdy váha. (V nemocnici, kde pracuji se místní chirurgické oddělení zabývá léčbou obezity a viděl jsem zde postavu vážící 192 Kg při 185 cm výšce. To se každému nepovede.). O noze se dá psát dlouze. Nejprve něco zajímavostí. Člověk vznikl vývojem z primátů. (Jiná teorie mluví o tom, že člověka vytvořil Bůh šestý den svého snažení, ale asi to nebude pravda). První primáti žili před 70 miliony let. Předchůdci dnešních lidoopů žili před 30 miliony let. Větev vedoucí k vývoji dnešního člověka se odklonila od vývojové větve velkých opic před 15 miliony let. Kdy a jak došlo k tomu, že tento pračlověk začal chodit po dvou se neví. (bipední typ chůze: pes = lat. noha, bi = dva). Tento typ chůze je typický pouze pro člověka. Lidoopi, kteří jsou také schopni vzpřímené chůze, se pohybují na zemi po čtyřech.
V posledním článku před týdnem jsem se zabýval filozofií léčení úrazů. Uvedl jsem tzv. úrazový cyklus tkání a význam jednotlivých fází. Tedy, kdy je na tom sportovec stejně jako ostatní populace a kdy potřebuje intenzivnější pozornost. Tak, jak zaznělo ve dvou diskusních příspěvcích, nastává věčné dilema: kdy zpět do hry? Je to poškozování zdraví nebo ne, když se hráč zapojuje do tréninkového procesu v době, kdy není ještě úplně vyléčen? Vždy a za každé příležitosti bude nastolována tato otázka a vždy z tohoto problému bude odcházet jako poražený trenér, který nutí hráče k tréninku i přes bolest. Je to však pravda? Je např. Čada, jak bylo uvedeno v diskusi, skutečně takový nelida a poškozuje zdraví svým hráčkám?(ilustrační foto: juniorský tým Brazílie v Nitre v roce 2005, nyní jsou jeho nástupci na soustředění v Nymburce)