Květen je měsíc, kdy drtivá většina volejbalistů má „okurkovou“ sezónu. Soutěže skončily již více jak před měsícem, do dalších je ještě daleko, v klubech se zajišťuje sezóna další. Takže kromě reprezentačních družstev všech kategorií je relativně klid. Každá sezóna se na hráčích zdravotně podepíše. Co nejvíce bolí, co nejvíce dostává zabrat, co se poškozuje a proč? Největší zátěží prochází hlavně tři části volejbalistova těla: rameno dominantní končetiny, kolena a záda. O ramenu jsem již psal. Stručně připomínám, co se v něm děje. Za celé období každý volejbalista provede stovky smečí, podání a bloků. Takže rameno je jedním z nejexponovanějších kloubů... (Foto: útočí Jan Štefan)

Květen je měsíc, kdy drtivá většina volejbalistů má „okurkovou“ sezónu. Soutěže skončily již více jak před měsícem, do dalších je ještě daleko, v klubech se zajišťuje sezóna další. Takže kromě reprezentačních družstev všech kategorií je relativně klid. Každá sezóna se na hráčích zdravotně podepíše. Co nejvíce bolí, co nejvíce dostává zabrat, co se poškozuje a proč? Největší zátěží prochází hlavně tři části volejbalistova těla: rameno dominantní končetiny, kolena a záda. O ramenu jsem již psal. Stručně připomínám, co se v něm děje. Za celé období každý volejbalista provede stovky smečí, podání a bloků. Takže rameno je jedním z nejexponovanějších kloubů. Nápřah znamená zevní rotaci v kloubu. Tím se hlavice pažní kosti dostává lehce dopředu a napne kloubní pouzdro a šlachu dlouhé hlavy bicepsu. Potom provádí vnitřní rotaci a v okamžiku úderu do míče se na chvilku rameno a celá horní končetina zastaví o míč. Je to vlastně na malý okamžik zevní rotace proti odporu. Odpor je tak velký, že vlastně k žádnému pohybu nedojde. Ale napínají ze se zevní rotátory a zároveň se provádí náraz zepředu opět do šlachy bicepsu a přední části pouzdra. Potom následuje vnitřní rotace a dokončení pohybu. Tedy malý úsek nárazu do míče může udělat nejvíce potíží a problémů. Při každém úderu následuje náraz do šlachy bicepsu, přední části pouzdra a k napnutí rotátorové manžety. A čím je volejbalista starší, tím se počet úderů dostává do neskutečných čísel. A rameno to ví. Pouzdro se časem vytáhne, šlacha bicepsu ho neudrží (je to jediný stabilizátor přední části ramena),  znestabilní se a mohou vznikat i mikroruptury. A postupně se rozvíjí nestabilita celého ramena. Navíc se poškozuje i rotátorová manžeta mikrotrhlinami při neustálém napínání hlavně při vnitřní rotaci, kdy se vede úder do míče co největší silou. Nakonec vše může skončit tím, že se na přední straně pouzdra u úponu k jamce vytvoří  trhlina . To vše samozřejmě bolí a omezuje sportovce při smečování. Razance úderu se snižuje, bolest se zvyšuje. A právě toto období je nejlepší pro léčbu i prevenci. Nejúčinnější prevence a léčba je v posilovně. Ovšem pokud stav již není tak pokročilý, že každý pohyb dělá potíže a že naprostý klid a případná operace je jediným řešením stavu. Již jsem jednou psal, jak bojovat proti nestabilitě. Jednoduše řečeno: posilovat ty svalové skupiny, které hlavici pažní kosti „tlačí dovnitř ramena“. Tedy např. vnitřní rotátory ramena jako jsou velký prsní a široký zádový sval. Dále svaly, které stabilizují lopatku (ta tvoří kloubní jamku a nahoře akromionem jakoby střechu ramena). Samozřejmě biceps. Dále byl v jiných článcích zmíněn pojem tonizace. Ten se týká jak svalů, tak i šlach. Je známo, že šlachy se nijak posílit nedají, ale dají se tonizovat. A tím se stávají odolnější na náraz, na zátěž. Takže i zde pojem tonizace má velice důležitou roli. Dalšími postiženými skupinami jsou kolena a záda. U kolen je to hlavně postižení chrupavek čéšek a postižení začátku vazu mezi čéškou a drsnatinou holenní kosti (tzv. skokanské koleno). Zde kromě léčby, např. fyzikální na rehabilitačních odděleních, platí to samé: posilovat a tonizovat. Obecně platí, že natahovače kolena (během sezóny maximálně zatěžované) musí být vyvážené ohybači (hamstringy). Pozor: každá skupina chce něco jiného: natahovače spíš posilovat, ohybače více protahovat! Záda v bederní oblasti se při volejbalových činnostech lehce ohýbají nebo prohýbají. Extremní pohyb sice nedělají, ale, vzhledem k tomu, že drží celé tělo a vzpřímený postoj, i to stačí. Pro prevenci a léčbu platí to samé: posilovat, protahovat a tonizovat. Nesmí se samozřejmě zapomenout vpředu na břišní svaly, které zabraňují většímu prohýbání bederní páteře dopředu (do lordosy). Musí se posílit rotátory páteře a musí se protáhnout a tonizovat vzpřimovače páteře. Jinak se může se zády stát cokoliv. Přetížení je veliké. Takže žádná okurková sezóna. Již nyní se rozhoduje, jak se člověk vypořádá s nadcházejícím obdobím. A také dnes při léčení neduhů z proběhlé sezóny se každý může sám sebe zeptat: „ co jsi dělal touto dobou vloni?“. Blíží se venkovní antukové turnaje a ramena, záda i koleno zde dostávají stejně zabrat jako při halovém volejbale. Bez systematického odpovědnému přístupu ke svému tělu to nepůjde a také nikdy nešlo. Proto rčení jako např.: sportem k trvalé invaliditě „ byla tak populární, ale vlastně hodně hloupá. Jak dlouho bude kdo hrát si rozhoduje především sám.      

Plzeň, 28.5.2008             Petr Juda