Jak se pozná dobrý kouč?

Diskuse na téma, co dělá kouče dobrým koučem, bude trvat neustále. Otázka nebude nikdy stoprocentně zodpovězena, protože se každý tým chová jinak a každý tým vyžaduje jiného člověka. Přesto se některé všeobecné výroky o „dobrém“ kouči dají najít. Seznam správných vlastností a používaných metod je dlouhý. Ideální je, pokud sociální kompetence tvoří solidní základ, který jde ruku v ruce s intelektuálními schopnostmi a osobní zralostí. Dobrý kouč by měl rozhodovat na základě svých schopností a vnějších podmínek a neměl by vzbuzovat žádné falešné naděje.

Vytvoření důvěrných vztahů má pro další průběh koučinku velký význam. Protože pouze pokud mám k někomu důvěru, budu také připraven mluvit o mých problémech a svěřím se s mými plány řešení těchto problémů. Kouč by se měl snažit vytvořit si pozitivní vztah se svými svěřenci. Bezpodmínečné akceptování hráče je předpokladem pro úspěšný koučink.

Minivolejbal tři proti třem nabízí základ pro pozdější „opravdový“ šestkový volejbal. Důležité je, abychom maximálně využili možnosti her na menších hřištích a neredukovali náš trénink na hru, jejíž pravidla používáme v mistrovských zápasech. Úkolem a povinností trenéra je žonglovat s pravidly tréninkových her tak, aby byli hráči co nejvíce konfrontováni s jejich náročností. K tomu jsou hráči nuceni k takovému hernímu chování, které je potřebné k jejich perspektivnímu vzdělávání ve hře. Pokud si někdo dává v tréninku za cíl již od raného dětského věku připravit mladé hráče na zápasové utkání, jedná velice krátkozrace a bezohledně vůči svým svěřencům. Dobrý hráč přijme herní situaci za výzvu a podle toho se i k této situaci postaví. Během rozehry provádí pohyby s míčem nebo bez míče, které mu pomáhají rozehru vyhrát. To znamená, že se hráč vždy připravuje na pravděpodobný průběh rozehry a volí rozhodnutí, jejichž akce by měla co nejvíce podpořit tým v zisku rozehry. Tato rozhodnutí musí být co nejrychleji zrealizována, což vede k tomu, že hráč zůstává během celé rozehry neustále aktivní.

Už v minivolejbalové hře 2 proti 2 mohou být trénovány herní situace hráčů po vlastní obraně. Náš tým brání jedním hráčem na síti a jedním hráčem v poli soupeřův útok a po obraně se snaží útočit proti jednobloku soupeře. Hráč v poli se postaví do diagonálního směru a snaží se bránit míče letící přes blok. Tvrdý útočný úder mimo blok není v této kategorii běžnou záležitostí, proto se blokující hráč snaží blokovat přímý směr útočníka. Bránící hráč v poli se snaží reagovat na technické údery směřující do lajny nebo ostré diagonály. Udržet míč ve hře po útočném úderu soupeře je však pouze první část stanoveného úkolu. Dalším úkolem našeho týmu je po úspěšné obraně získat bod. To nemusí být jednoduchá úloha, zvláště když musí blokující hráč během krátké doby doběhnout do místa nahrávky a nahrát. Útočit pod velkým úhlem mezi nahrávkou a rozběhem na útočný úder také není snadnou záležitostí. Existuje několik variant, jak tuto svízelnou situaci vyřešit, které se podobají opravdové hře a které hráče v tréninkovém procesu vzdělávají v úspěšném řešení herních situací. V tomto případě je to úspěšná obrana míčů, které jsou útočníkem vedeny mimo blok a vědomá snaha hráčů přihrát přesně do místa odbití.

Otázku, co udělat před tím, než začne zápas, si pokládá snad každý trenér. Nejde jenom o techniku, taktiku a kondici, ale také o teambuilding. Abychom dobře připravili družstvo pro nadcházející výzvy, navrhuji zaprvé objasnit hodnoty a postoje, zadruhé formulovat cíle, zatřetí umožnit týmu zažít úspěch, začtvrté definovat a rozdělit role a zapáté rozhovory a analýzami výsledků zjistit správnost cesty, po které jdeme. U hodnot a postojů jde o základ, na kterém je celá práce s týmem postavena. Následující otázky j sou jeho součástí:Co žene jednotlivé členy týmu vpřed?  Proč, a s jakou motivací přicházejí do tréninku?Jaké očekávání mají? Co chtějí dokázat? A nejdůležitější věc: Co jsou ochotní proto obětovat? Rozhodující přitom je, aby představy trenéra i hráčů šly stejným směrem. Také klub a jeho vedení by mělo být do těchto záležitostí včleněno. Dům, který leží na špatných základech, za nějakou dobu spadne. Mít různé hodnoty a postoje je legitimní. Ale kapitán motorového člunu bude na plachetnici stejně nešťastný jako kapitán plachetnice na motorovém člunu. Tady doporučuji mít jasno a být transparentní. To umožní všem zúčastněným podílet se na projektu ze stejného přesvědčení.

Kadeti tuto neděli skončili své účinkování v II. NL mužů. Tím zakončili předposlední blok přípravy na kvalifikaci o ME. Zařazení reprezentačních družstev je předmětem pravidelné polemiky, zda hrát či nehrát v těchto soutěžích. K tomu se možná vrátím v některém z dalších článků. Naše družstvo v této soutěži obstálo. Zpočátku se pomalu „rozjíždělo“ a výsledkem byly tři porážky v řadě. Mělo to několik příčin, o kterých víme a které jsme, jak se nakonec ukázalo, s přehledem zdolali. Družstvo se zkonsolidovalo, vytvořila se zhruba základní sestava hráčů, kteří měli jasně dané úkoly a bylo na nich, jak je zrealizují. Navíc jsme se hodně věnovali teoretické přípravě. Spolu s celým realizačním týmem jsme vypracovali v písemné formě „týmovou strategii“.

Drobné volejbalové hry nejen doplňují trénink s dětmi a mládeží, ale také pomáhají rozvíjet mnoho nutných kompetencí pro volejbal samotný. Drobné hry jsou u dětí už od pradávna velmi oblíbené, jejich otevřený konec jim přináší napětí a radost. Organizačně nejsou náročné, není třeba drahého materiálu ani rozsáhle hrací plochy a je možné vymyslet mnoho jejich variant. Pravidla mohou být nastavena podle věkové a výkonnostní kategorie tak, že je můžeme hrát bez dlouhého vysvětlování. Na základě velké motivace jsou děti na drobné hry většinou maximálně koncentrované a intenzita pohybu je také většinou vysoká. Drobné hry proto nabízí pro tréninkový všední den mnoho výhod. Měly by přitom být směrovány k rozvoji volejbalových dovedností, které jsou vykonávány v lehčích podmínkách. Děti jsou nuceny řešit herní situace, drobné hry mohou sloužit k oživení i kompenzaci tvrdého tréninkového všedního dne, ve kterém se zaměřujeme na techniku, kondici nebo taktiku. V tomto příspěvku se zaměříme ne drobné míčové hry, které rozvíjí techniku a taktické myšlení v míčových hrách. Míčové hry vyžadují od hráčů adekvátní herní chování a rozumět strategii jednotlivých her. To znamená hru správně číst a volit správná rozhodnutí.

Dorozumění mezi trenéry a hráči je často složité. Jistě jste už několikrát zažili, že jste svým svěřencům chtěli dát co nejvíce informací, přesto vaše instrukce nenašly adresáta. Vypadá to, že se vaše slova rozplynula ve vzduchu a začínáte pochybovat. Realita však může být jiná. Existují cesty, jak si získat pozornost. Nejdříve jde o zvážení, kdy je zpětná vazba na místě, jak často by měla být dávána (frekvence) a kolik informací by mělo být předáno najednou. Dále se rozlišují informace o výsledku a průběhu jednotlivých činností, které vedou k minimalizaci chyb v procesu učení. Aby vaše zpětná vazba byla přijata a realizována, musí se kromě již nahoře uvedených aspektů dbát také na oblíbené individuální procesy učení vašich sportovců. Teprve poté, co vím, jakým způsobem hráč mé instrukce nejlépe přijímá a zpracovává, můžu na své svěřence správně působit a provádět individuální zpětnou vazbu. To je samozřejmě časově i energeticky náročné, přesto vás mnohému v konečné fázi ušetří. Hráči často nezrealizují vaši zpětnou vazbu tak, jak byste si přáli. Přitom je zajímavé pozorovat, které zpětné vazby dokáže hráč realizovat a které ne. Důležitým aspektem při vnímání informací je ten, že přijímání zpětné vazby je závislé na příjemci, tedy na hráči. Stejná zpětná vazba může mít u jiných hráčů různý efekt.

Hraní a trénování na písku působí motivačně a znamená pro halové hráče změnu a zpestření. V tréninku na písku dochází k speciálním efektům, které haloví volejbalisté mohou využít. Pískový povrch nabízí oproti tvrdé palubovce vlastnosti, které mohou efektně posloužit tréninkovému procesu. Největší zvláštností je, že se jedná o povrch, ve kterém je každý pohyb složitější než v hale a u pohybů je vyžadována silná změna v pohybových charakteristikách. Každý pískový povrch je svou strukturou, vlhkostí, čistotou a hloubkou jiný. K tomu počítejme změnu počasí, slunce, déšť, venkovní teplotu. Kdo se těmto podmínkám dokáže postavit, bude v lehčích halových podmínkách úspěšnější. Na písku by se mělo trénovat na boso, abychom docílili efektu posilování svalových skupin chodidla. Rychlost pohybu a dynamika skoků jsou v písku menší než na palubovce. Přesto se hráči snaží vyvolat stejný pohybový vzorec a tím ještě více nevědomě působí proti odporu. Každý pohyb v písku je těžký a slouží k rozvoji silových vlastností. Po adaptačním procesu dochází ke změně atletických schopností, které hráč zautomatizoval v hale. Při tomto procesu dochází k inervaci svalových tkání a tím k tréninku vnitřní a mezisvalové koordinace.  Sportovci si musí zvyknout provádět každou pohybovou činnost s maximálním startem, švihovou a rychlostní silou a nasazením. Pouze tak lze v písku docílit dynamických pohybů. 

Hraní a trénování na písku působí motivačně a znamená pro halové hráče změnu a zpestření. V tréninku na písku dochází k speciálním efektům, které haloví volejbalisté mohou využít. Pískový povrch nabízí oproti tvrdé palubovce vlastnosti, které mohou efektně posloužit tréninkovému procesu. Největší zvláštností je, že se jedná o povrch, ve kterém je každý pohyb složitější než v hale a u pohybů je vyžadována silná změna v pohybových charakteristikách. Každý pískový povrch je svou strukturou, vlhkostí, čistotou a hloubkou jiný. K tomu počítejme změnu počasí, slunce, déšť, venkovní teplotu. Kdo se těmto podmínkám dokáže postavit, bude v lehčích halových podmínkách úspěšnější. Na písku by se mělo trénovat na boso, abychom docílili efektu posilování svalových skupin chodidla. Rychlost pohybu a dynamika skoků jsou v písku menší než na palubovce. Přesto se hráči snaží vyvolat stejný pohybový vzorec a tím ještě více nevědomě působí proti odporu. Každý pohyb v písku je těžký a slouží k rozvoji silových vlastností. Po adaptačním procesu dochází ke změně atletických schopností, které hráč zautomatizoval v hale. Při tomto procesu dochází k inervaci svalových tkání a tím k tréninku vnitřní a mezisvalové koordinace.  Sportovci si musí zvyknout provádět každou pohybovou činnost s maximálním startem, švihovou a rychlostní silou a nasazením. Pouze tak lze v písku docílit dynamických pohybů. 

Dovolte mi reakci na článek ZH z 29.7. Jednotná metodika, ve kterém se Zdenek vyznává z toho, že nevěří na jednotnou metodiku a vypočítává argumenty pro své tvrzení. Já jim rozumím, přesto se domnívám, že jednotná metodika má v mládežnickém sportu v obecné rovině opodstatnění. Na začátku července jsem byl na semináři s mládežnickým národním trenérem Argentiny. Při této příležitosti jsem se zajel podívat do Českého Krumlova, kde byli otevřené tréninky našeho nároďáku kadetů a právě Argentiny. Mimochodem byli jsme tam dva. Kdyby mi primárně dělal starosti český volejbal, byl bych z toho hodně rozmrzelý, ale mám plnou hlavu ervěnického a litvínovského volejbalového mládí, a tak si dovolím jen poznámku o ignorantství a nechuti učit se novým věcem. V obecné rovině byli vidět dva markantní rozdíly v náš neprospěch. U všech hráčů Argentiny byl stejný pohybový vzorec při provádění HČJ a druhá věc, která mne velmi zaujala, byla snaha hráče dostat se za každou cenu pod balón, aby měl co možná nejideálnější výchozí pozici pro HJČ. Naši hráči si to řeší každý po svém, tak jak se to naučili, nenaučili v klubu.