Hraní a trénování na písku působí motivačně a znamená pro halové hráče změnu a zpestření. V tréninku na písku dochází k speciálním efektům, které haloví volejbalisté mohou využít. Pískový povrch nabízí oproti tvrdé palubovce vlastnosti, které mohou efektně posloužit tréninkovému procesu. Největší zvláštností je, že se jedná o povrch, ve kterém je každý pohyb složitější než v hale a u pohybů je vyžadována silná změna v pohybových charakteristikách. Každý pískový povrch je svou strukturou, vlhkostí, čistotou a hloubkou jiný. K tomu počítejme změnu počasí, slunce, déšť, venkovní teplotu. Kdo se těmto podmínkám dokáže postavit, bude v lehčích halových podmínkách úspěšnější. Na písku by se mělo trénovat na boso, abychom docílili efektu posilování svalových skupin chodidla. Rychlost pohybu a dynamika skoků jsou v písku menší než na palubovce. Přesto se hráči snaží vyvolat stejný pohybový vzorec a tím ještě více nevědomě působí proti odporu. Každý pohyb v písku je těžký a slouží k rozvoji silových vlastností. Po adaptačním procesu dochází ke změně atletických schopností, které hráč zautomatizoval v hale. Při tomto procesu dochází k inervaci svalových tkání a tím k tréninku vnitřní a mezisvalové koordinace.  Sportovci si musí zvyknout provádět každou pohybovou činnost s maximálním startem, švihovou a rychlostní silou a nasazením. Pouze tak lze v písku docílit dynamických pohybů. 

Hraní a trénování na písku působí motivačně a znamená pro halové hráče změnu a zpestření. V tréninku na písku dochází k speciálním efektům, které haloví volejbalisté mohou využít. Pískový povrch nabízí oproti tvrdé palubovce vlastnosti, které mohou efektně posloužit tréninkovému procesu. Největší zvláštností je, že se jedná o povrch, ve kterém je každý pohyb složitější než v hale a u pohybů je vyžadována silná změna v pohybových charakteristikách. Každý pískový povrch je svou strukturou, vlhkostí, čistotou a hloubkou jiný. K tomu počítejme změnu počasí, slunce, déšť, venkovní teplotu. Kdo se těmto podmínkám dokáže postavit, bude v lehčích halových podmínkách úspěšnější.

Na písku by se mělo trénovat na boso, abychom docílili efektu posilování svalových skupin chodidla. Rychlost pohybu a dynamika skoků jsou v písku menší než na palubovce. Přesto se hráči snaží vyvolat stejný pohybový vzorec a tím ještě více nevědomě působí proti odporu. Každý pohyb v písku je těžký a slouží k rozvoji silových vlastností. Po adaptačním procesu dochází ke změně atletických schopností, které hráč zautomatizoval v hale. Při tomto procesu dochází k inervaci svalových tkání a tím k tréninku vnitřní a mezisvalové koordinace.  Sportovci si musí zvyknout provádět každou pohybovou činnost s maximálním startem, švihovou a rychlostní silou a nasazením. Pouze tak lze v písku docílit dynamických pohybů. 

Mnoho pohybů v písku lze zařadit do oblasti senzomotorického tréninku. Přitom dochází přes příjem a vedení informací z okolí do nervového systému ke společnému působení na orgány a svaly. Díky pohybům na nerovné ploše je docíleno efektů, které se dají jen stěží docílit v hale. Trénink v písku podmiňuje zlepšení funkčních reflexů a dynamickou stabilitu. V neposlední řadě působí na obratnost a šikovnost, hráč se v písku učí koordinačním schopnostem, nerovný povrch obzvláště působí na schopnost udržení rovnováhy. Ve hře dochází k mnoha situačním rozhodnutím, trénována je tedy diferenční schopnost. Trénink na písku umožňuje rozvoj orientačních schopností, neboť mnoho pevných bodů, které hráč v hale používá, odpadá. Ten, kdo tedy trénuje na písku, by měl rozpoznat zlepšení v oblasti koordinačních schopností celého těla.

Nové pohybové úkoly

Někteří trenéři, především mládežničtí trenéři v hale, upřednostňují diferenční učení. Aby trenér neustále vytvářel nové tréninkové podněty, vytváří neustále nové rámcové podmínky. Také u starších hráčů může být touto metodou docíleno zlepšení. Pískový povrch prověřuje neustále hráče v různých pohybových úkolech. Na písku dochází podle výzkumů k menšímu počtu zranění než v hale. Hlavně zranění šlach, vazů a kloubů se vyskytují méně. Mimo jiné pomáhá trénink v písku vyrovnání svalových dysbalancí.

Učit se atletice    

Trénink v písku nabízí možnost kvalitního posilování muskulatury chodidel. Tím, že se chodidlo v písku zaboří, je získání dobré techniky nebo vyšší frekvence pohybů v písku náročnější než na palubovce. Sprinterská a skokanská cvičení mohou být použity pro rozvoj rychlostní vytrvalosti. Maximální rychlost v písku nezískáte. Cvičení na maximální rychlost je dobré nechat do tělocvičny. Při skocích v písku je třeba využít rychlosti extenze kyčelního a kolenního kloubu. Hráči musí při skocích vyvinout obrovský silový impuls, který se rovná několikanásobku tělesné váhy samotného sportovce. Pouze trénink maximální síly umožní získat sílu pro tyto pohyby. Speciální skokanská cvičení, jako třeba skoky do telemarku nebo klasický skok do dálky, mohou být na písku bez problémů prováděna.

Změnit pohybový vzorec

Pískový povrch vyžaduje změněné pohybové vzorce. V písku je dobré se pohybovat malými kroky a vysokou frekvencí. Dlouhé kroky vedou k zaboření v písku a ztěžují rovnováhu. Běh pozadu by se, až na speciální tréninková cvičení, měl také omezit. I po několika metrech při běhu vzad je lepší se rychle otočit a volit běh vpřed. U výskoků v písku je nutný větší pokles těžiště než v hale. U bloku, útočného úderu a skákaném podání docílíme optimální výšku tím, že při výskoku jsou nohy relativně těsně vedle sebe a k výskoku jsou nasazeny skoro současně. Jen v tomto případě bude plocha písku pevná.

Některé aspekty tréninku na písku by se neměly opomenout. Úkolem trenéra je zajistit tréninkové podmínky, šatnu, sprchy. Je důležité u hráčů počítat s větším množství propocených trik než v hale, nějaké to rezervní triko se jistě bude hodit. Písek se lepí na části těla, proto je dobré mít s sebou i jeden ručník extra k těmto účelům. Sportovci s kontaktními čočkami musí počítat s obtížemi, které způsobí jemný písek nebo prach v očích. Tělo reaguje na venkovní trénink tím, že vyžaduje tekutiny. Přestávky na pití jsou proto doporučeníhodné. Často se podceňuje sluneční úpal, kterému můžeme předcházet pitím tekutin a správnému oblečení. Hlava by měla být před sluncem skryta baseballovou čepicí nebo šátkem. Oči by měly být při slunečním svitu chráněny brýlemi. Při tréninku na písku musíme generelně počítat s menším počtem opakování než v hale, k tomu je zapotřebí počítat s delšími a častějšími přestávkami na pití. Pouze takto lze absolvovat v písku náročný a kvalitní trénink.

Hry pro trénink v písku

Beachathlon

·         družstva vedle sebe, po třech hráčích od základní čáry směrem do hřiště. Jeden hráč družstva je aktivní ostatní odpočívají, za základní čarou jsou pro každé družstvo připraveny tři míče a jeden medicinbal

·         Průběh: jeden hráč z družstva sune na písku míč okolo celého beachvolejbalového hřiště, jakmile je v cíli, musí za koncovou čárou hodit tři míče do sítě. Kolikrát míč mine síť, tolikrát musí hráč sunout medicinbal od základní čáry k síti a zpět. Teprve poté začíná další hráč štafety sunout medicinbal opět kolem hřiště.

·         Variace: jiné pohybové úkoly – běh stranou nebo pozadu se sunem medicinbalu, hod v určité poloze atd.

Reakční hra

•  3 hráči tvoří tým, každý tým má svou polovinu hřiště, jeden z hráčů je za koncovou čárou, druhý je připraven na přihrávku, třetí hráč je v pozici nahrávače pod sítí.
• Jeden z hráčů provádí servis spodem přes síť. Soupeřící hráč na druhé straně nechá míč spadnout a po odraze se ho snaží přihrát nahrávači, ten hraje míč přihrávači zpět, ten obouruč spodem přehrává míč přes síť.
• Prohrává družstvo, které nedodrží pod tlakem hry pravidla nebo zahraje míč do autu.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyball-Magazin 05/2010