Ve dnech 31. 1. až 2. 2. 2014 a 28. 2. až 2. 3. 2014 se v Ústí nad Labem uskutečnilo školení trenérů beachvolejbalu pod hlavičkou Asociace beachvolejbalu (ABV). Organizačně toto školení zastřešil Jaroslav Vlach.

První díl metodického materiálu o útoku prvním sledem měl podle všeho u vás kladnou odezvu. Dnes přidávám zbytek článku a příště se zaměříme na další herní činnost.

Myslím, že „obrana“ je nejlepší barometr pro měření bojovného ducha týmu, jeho mentality, houževnatosti a chuti vítězit. Rozdíl mezi bráněním nebo pouze míčem často spočívá jen v tom, jak silně ho hráč chce mít; tato dispozice nebo mentální predispozice se musí trvale v tréninku rozvíjet.

Popsat stručně problematiku individuálních herních činností je téměř nemožné. Až když se o to pokusíte, pochopíte, že jde o poměrně složitou záležitost. Každý detail má své místo a najednou zjistíte, že se vám nedostává slov. To je ta krása i složitost kolektivní hry, která nejde úplně podmanit. Rozhodl jsem se zařadit k metodickým dopisům materiál, který zpracoval Aleš Novák pro potřebu certifikačních seminářů. Nejde jistě o text stručný, ale jistě potřebný a zajímavý. Ivan Pelikán

SCHÉMA ZÁKLADNÍCH BODŮ

Strategie útoku středových hráčů

Předpoklady součinnosti

• Požadavky na útočníka
• Požadavky na nahrávače
• Požadavky na tým

Schéma součinnosti 

• Odraz
• Časování útoku

Metodické schéma nácviku
Praktické postupy nácviku rychlíku

STRATEGIE ÚTOKU STŘEDOVÝCH HRÁČŮ

1. Vázat blokaře, případně další krajní, bránící hráče soupeře
2. Jednonožka jako základní úder při postaveních s předním nahrávačem
3. Krátká střelba (4) – útok středového hráče v souvislosti se silným útokem ze zóny II, I, VI
4. Útok č. 3 – uvolnění útočících hráčů ze zóny IV, VI
5. Útok středem po nepřesném příjmu – důležitý prvek v narušení schopnosti soupeře postavit kompaktní dvojblok
6. Schopnost útočit údery č. 1, 4, 3 popřípadě další varianty silně znesnadňuje předvídání útoku pro bránící družstvo
7. Klasický rychlík je základním úderem v mužském volejbale  - metodicky prvním, který se mladý hráč učí
8. Družstva se navzájem velmi liší v četnosti jednotlivých středových úderů

POŽADAVKY NA ÚTOČNÍKA

1. Vybrat správné místo odrazu

• Vůči síti
• Vůči nahrávači

1. Správně načasovat odraz a práci paže
2. Práce ruky musí být aktivní vůči pohybu míče
3. Specifika mužského útoku prvním sledem
   1. Větší počet útočných variant (odskoky, zastavené)
   2. Větší rychlost úderů (větší výška)
   3. Hrají se více údery po horším příjmu
4. Zvládnout více variant útočných úderů (1, 4, krátká jednonožka - 3, odskočená jednonožka, dlouhá jednonožka – zastavený rychlík, odskočený rychlík, zastavená čtyřka, odskočená čtyřka)
5. Mít ochotu „vydat se“ nahrávači
6. Limitní pro posouzení kvality středového hráče je včasnost útoku (rychlost nabízení se nahrávači)

Požadavky na útočníka - včasnost

1. Limitní pro posouzení kvality středového hráče je včasnost útoku (rychlost nabízení se nahrávači)
2. Trenér nesmí dopustit, aby včasnost nabízení nebyla ideální
3. Musí se vždy vracet v nácviku tak, aby pořád byl útočník včas u nahrávače
4. Schopnost hrát diagonálu je měřítkem včasnosti útočníka

POŽADAVKY NA NAHRÁVAČE

1. Vybrat správné místo odrazu k provedení nahrávky (místo kontaktu s míčem se nachází přibližně nad místem odrazu)
2. Sladit nahrávku s rozběhem a odrazem útočníka
3. Získat důvěru útočníka pro útok prvním sledem
4. Zvládnout technicky a takticky různé druhy nahrávek pro útok prvním sledem i nahrávku z horšího příjmu (1, 4, 3, varianty útoků z jedné nohy)
5. Schopnost nahrávače časovat nahrávku (zpožďovat odbití)

• Pomocí techniky odbití
• Výdrž v mrtvém bodě – odbití při klesání

6. Schopnost nahrávače skrýt snahu hrát středový úder (naznačení smečování, zalití)

7. Schopnost hrát středové údery i z horšího příjmu

8. Schopnost taktického využití prvosledových úderů

POŽADAVKY NA TÝM
(V počátečních fázích nácviku při začleňování rychlíku do hry)

     1.  Přihrávka umožňující realizaci útoku prvním sledem

     2. Dostatečné fyzické parametry útočníka: dosah ve výskoku

     3. Nahrávač schopný realizovat útoky prvním sledem

     4. Dostatečný objem tréninku pro nácvik (souhru)

     5. Důvěra v potřebu útoku prvním sledem 

     6. Důraz na komunikaci nahrávače a útočníka

     7. Přiměřená tolerance chyb při realizaci útoku 1. sledem

ODRAZ

1. Odraz vůči nahrávači

0,5 – 1,5 m od N, spojnice ramen nahrávače a útočníka jsou přibližně rovnoběžné

1. Odraz vůči síti

• Došlap brzdícího kroku 1,5 – 2 m od sítě
• Došlap levé nohy 1 až 1,5 m od sítě, noha vytočena téměř vodorovně se sítí
• Levé rameno natočeno k síti

1. Hráč sleduje dráhu přihraného míče, reaguje úpravou postavení a následně pohybem k místu odrazu
2. Hráč se odráží vždy směrem proti letu nahrávky (pokud nehraje odskok)
3. Hráč je vždy připraven hrát jako primární úder ostrou diagonálu
4. Schopnost hrát ostrou diagonálu je indikátorem včasnosti

ČASOVÁNÍ ÚTOKU

(Všechny časové údaje jsou orientační)

1. Zahájení prvního kroku tříkrokového rozběhu - míč 5 – 6 m od N 
2. Závěr brzdícího kroku (došlap na patu) - míč je 1-2 m od N
3. V momentu nahrávky - paže útočníka v nápřahu (loket vzadu)
4. Úder je prováděn v kulminačním bodě (resp. těsně před nebo „po“)
5. Hráč se vždy odráží směrem nad N

Pokračování příště.

Když jsme analyzovali hru týmů na Mistrovství Evropy 2013 v Německu, došli jsme k závěru, že hra se v ženském pojetí od posledního šampionátu výrazně nezměnila. Na evropském šampionátu mužů, které se konalo v Dánsku a Polsku, jsme však určité moderní tendence pozorovat mohli.

Stále se vše točí kolem nešťastné přihrávky. Možná už bude někdo tímto tématem přesycen, ale za sebe mohu napsat, že mě stále více provokuje… V uplynulém týdnu jsem se zúčastnil (jako divák) Českého poháru starších žáků (první „osmičky“). Pro úplnost, starší žáci jsou ročníky narození 1998 a mladší (16 let). V průběhu 2 dní jsem se skoro jednoznačně zaměřil na jedinou herní činnost – přihrávku. Dále jsem měl potřebu na tomto turnaji pohovořit o taktice, strategii rozvoje a uplatnění přihrávky s jednotlivými trenéry.

Obrana v poli je v současném volejbale na úrovni reprezentací velmi propracovaný systém, který dává útočníkům velmi málo volného prostoru pro skórování. A jako s většinou systémových činností s tím máme v České Republice velký problém.

Vedle statistických údajů mistrovství Evropy žen, které jsem vám prezentoval v posledním článku, je jistě zajímavá také charakteristika hry jednotlivých týmů. Kde jsou obzvlášť silné stránky mistryň Evropy z Ruska, proč Holanďanky nemohly na šampionátu uspět a v čem tkvěla síla domácího týmu z Německa? Na základě silných stránek se daly také vypozorovat různé filozofie pojetí jednotlivých týmů.

V následujících měsících se členové metodické komise rozhodli blíže specifikovat problematiku přihrávky. Není tajemstvím nejen pro odbornou volejbalovou veřejnost, že dlouhodobě zaostáváme právě v této činnosti. Od doby, kdy bylo zavedeno do hry libero, si celkem dovedeme poradit na tomto postu (Smolka, Habada, Obdržálek nebo Kryštof). Evidentní je ovšem nedostatek přihrávajících smečařů! Jde o náhodu nebo nejsme schopni systematicky a programově hráče na tento post připravovat? Na místě myslím není potřeba vznášet subjektivní názory, ale snahou bude přinést konkrétní poznatky na základě sledování (ostatních vyspělých volejbalových zemí i domácích soutěží).

Příjem podání je absolutním základem dnešního volejbalu, stejně tak podání, bez něhož dnes nelze vyhrávat! Právě tyto dvě činnosti jsou největšími problémy českého volejbalu. U podání je to jeho stabilita, kde nedosahujeme při stejné účinnosti jako soupeř stejné kazivosti (prostě když tlačíme na podání, kazí více než většina srovnatelných týmů). U příjmu to řeknu rovnou, neumíme přihrávat bagrem! A právě z tohoto důvodu se dnes u bagru opět zastavím.