Příjem podání je absolutním základem dnešního volejbalu, stejně tak podání, bez něhož dnes nelze vyhrávat! Právě tyto dvě činnosti jsou největšími problémy českého volejbalu. U podání je to jeho stabilita, kde nedosahujeme při stejné účinnosti jako soupeř stejné kazivosti (prostě když tlačíme na podání, kazí více než většina srovnatelných týmů). U příjmu to řeknu rovnou, neumíme přihrávat bagrem! A právě z tohoto důvodu se dnes u bagru opět zastavím.

 

Bagr a příjem bagrem má dva kritické elementy:

1. Práce nohou (přesouvání se do pozice a vytvoření stabilní pozice)
2. Práce rukou (vhodné nastavení plochy bagru)

Práce nohou: 

Nohy mají za úkol dostat hráče do co nejvýhodnější pozice, která umožňuje co nejideálnější přihrávku (v naší hantýrce za jedna).

1. V první fázi jde o velký pohyb, přesun do pravděpodobné pozice přihrávky.

Velký pohyb k míči zodpovídá otázku: Bude to eso nebo míč „jenom přihraji“ (což znamená, že nedostanu eso)?

Problémem je, že velký pohyb se jakž takž hráči naučí, neboť rozdíl mezi esem a přihrávkou někam je jednoznačný a všem hráčům vadí, když dostanou eso.

1. V druhé fázi jde o drobné korekce, které určují, jestli bude přihrávka 0,5 metru od sítě nebo 1,5 metru od sítě.

Drobné korekce naopak zodpovídají otázku: Přijmu za jedna nebo někam, ale právě drobné korekce jsou problémem, protože málokdo z mladých hráčů vnímá rozdíl mezi "za jedna" (20 centimetrů od sítě) a 1 metr od sítě. Musíme si uvědomit, že družstvo žáků s kvalitním příjmem si volejbal užije a bude ho bavit, i když třeba prohraje, protože například nemá fyzický potenciál na to, aby usmečovalo zápas. Družstvo bude mít minimálně šanci, bez příjmu nemá šanci ani nejvíce skákající družstvo na světě.  Drobné korekce jsou o pečlivosti, hráč nesmí být spokojen, pokud není přihráno ideálně! Bohužel, to je dnes rozdíl mezi námi a zbytkem světa, toto je rozdíl mezi kvalitní hrou a mezi plácanou. Není to patrné jen ve světovém volejbale, ale je to patrné v každé soutěži v Čechách od KP2 po Extraligu mužů. Teprve s kvalitním příjmem (a vybíráním) začíná hra volejbalu. 

Práce rukou (paží):

Ruce mají za úkol nastavit co největší a nejstabilnější plochu proti míči tak, aby se míč odrazil od plochy rukou (předloktí) do ideální pozice pro nahrávače.

1. Prvotní nasazení plochy (velký pohyb)

Prvotní nasazení plochy bagru musí být vysoké (vytvoření prostoru mezi tělem a pažemi), k tomu musí být zachováno nastavení plochy proti míči, ohnutím trupu v zádech. Toto prvotní nasazení musí být velmi časné -  ještě před příletem podání do aktivní zóny přihrávajícího hráče.

Rotování rukou při příjmu bagrem do stran je jedním ze znaků špatné techniky a špatného návyku. Tato chyba se tvoří zcela přirozeně, špatným návykem v rané fázi učení bagru. Jde o již tolik omílané nízké nasazení rukou, které přímo definuje další vnímání a přístup k činnosti bagr a příjem.

1. Naklopení plochy a dotvoření příjmu (mikro - pohyb)

Hráč musí nastavit plochu bagru tak, aby úhel odrazu míče a následný směr letu míče, byl do směru, kde je smluvené místo ideální přihrávky. Docílit tohoto lze právě naklopením plochy rukou (což se děje hlavně v ramenou). Těsně před kontaktem míče s předloktím musí docházet k drobným korekcím v nastavení rukou.

Závěrečné resumé:

Zdá se mi, že právě v herní činnosti přihrávky se dnes u mladých hráčů více než kde jinde odráží jejich povaha, jejímž častým adominantním znakem je lenost, nezájem a pohodlnost.

Dvě oblasti, ve kterých propadáme v každém srovnání se zahraničím, dle mého názoru (jak v mládežnických kategoriích, tak u mužů):

1. Absence mikro korekčních pohybů nohou a rukou v závěrečné fázi přihrávky (lenost, těžko se ovlivňuje)
2. Nízké nasazení rukou jako první akt při přípravě na příjem (špatně naučeno, můžeme ovlivnit)