Máme za sebou další Programovou konferenci mládeže, která se uskutečnila 27. – 28. října v Nymburku. Odborným a dominujícím tématem programu byl minivolejbal. S malým odstupem času bych rád reagoval. Před více než rokem jsem publikoval článek na téma minivolejbal na webu ČVS.

Volejbal se hraje míčem a pro každého hráče je tedy nutný (nezbytný) „parametr“, který je trenérům znám pod pojmem (a pro zjednodušení ho můžeme souhrnně nazývat) „cit pro míč“. Všichni tento pojem známe, ale bylo by dobré si ho trošku více specifikovat a posléze zjistit, jestli a jak ho můžeme u začátečníků (ale i později) rozvíjet.

Po několika debatách a zamyšleních se nad problematikou přihrávky mi nakonec zůstalo v hlavě toto: Úkolem přihrávajícího hráče při přihrávce bagrem je vytvoření bagrové plochy. Tato plocha musí být stabilní, ovladatelná, senzitivní (hráč musí vědět, jak se mu od této plochy míč odráží).

Před více než dvěma roky jsem avizoval i na tomto webu příjezd tehdy málo známého argentinského trenéra Enrique Pisaniho na seminář trenérů Čeladná 2011. Po uvedení stručného životopisu jsem přidal, co mi imponovalo (lepší slovo je možná inspiruje) na tomto zkušeném odborníkovi.

Činnost trenéra v tréninkové jednotce

Každá tréninková jednotka musí být předem dobře připravená a nejlépe písemně zpracována v konspektu. Do konspektu se zaznamenávají zvolená cvičení, jejich intenzita, četnost a čas (doba trvání), dále metodické poznámky, používaný materiál apod. Po tréninku by měl trenér do něj doplnit své zhodnocení a postřehy (základ evidence).

Postoje a přesuny ve volejbale - na detailech záleží

Metodický dopis podává informace o postojích a přesunech ve volejbale, jejich významu a ukazuje na možnosti praktických cvičení k jejich nácviku a tréninku. Limitujícím faktorem provádění volejbalových činností je dovednost být včas na správném místě ve správném postoji.

Učíme volejbal - glosa

Od věku věkův. Slovní spojení, či rčení, uvozující báje a mýty nebo jinou prózu zabývající se událostmi, které se udály v dávných hlubinách minulých věků, staletí, ba tisíciletí.

Od věku věkův, přesněji od šerého dávnověku – vlastně od samého počátku volejbalu (ale také ostatních sportovních her) je neustále dodnes vyslovována otázka, jak vlastně volejbal (a potažmo i ostatní sportovní hry) učit.

V minulém metodickém dopise jsem naznačil, že se vrátím k problematice rychlé hry (útoku po rychlé nahrávce).  Od vydání posledního metodického listu ale uběhla delší doba, ve které se událo hodně věcí. Jednou z posledních byl seminář v Brandýse nad Labem, kde se hodnotilo vystoupení družstva kadetů v rámci kvalifikace ME kadetů 2013 v Brně. Delší dobu hledám termín, jak popsat pocit, který jsem měl ze semináře. Nejpřesněji to vyjadřuje slovo – je mi z toho smutno. Smutno z nemohoucnosti se jakýmkoliv způsobem posunout dále, neefektivity práce až po odborné záležitosti.

Metodický dopis obsahuje informace o postupu a základních principech při nácviku volejbalových dovedností. Nácvik je součástí tréninkového procesu, ve kterém se hráč učí novým dovednostem.

V prosinci uplynulého roku jsem se zúčastnil metodicko – vzdělávací akce v Belgii.
Ač znalec tohoto prostředí, uvědomil jsem si opět spoustu zásadních věcí. Potvrdilo se, že je stále se co učit a možnost srovnat si myšlenky je v naší profesi dosti důležitá záležitost!
Jirka Zach napsal v jedné své recenzi, že zásadně nic nového to nebylo. Názor jistě měřen pohledem odborníka, který má přehled o podobně úspěšných projektech práce s mládeží i jinde v Evropě. Dále dodává, že i ví, proč se něco podobného nedá u nás v dohledné době uskutečnit. Docela by mě zajímalo proč. Já mám pochopitelně také svůj názor na tuto věc. Nemluvme o zásadně objevných poznatcích, ale o souboru relativních drobností, které uvádějí práci s talentovanou mládeží efektivní a s kvalitním výstupem! Vstupní podmínky belgického prostředí pro práci s mládeží jsou dosti podobné našim. Například náš severní soused Polsko pracuje v diametrálně odlišných podmínkách (příznivějších) než má Česko a Belgie.