Dva dny s německým trenérem volejbalu v Drážďanech aneb umíme to také tak, ale ...

Rudolf Kučera: volejbal se naučil v Československu (Ústí nad Labem – svého času dorostenecký mistr republiky a v reprezentačním výběru).
V roce 1969 emigroval do NSR, kde při zaměstnání úspěšně hrál i trénoval regionální ligu, od roku 2001 je profesionální trenér volejbalu s německou licencí A, nyní působí v Drážďanech.
S mládežnickou reprezentací se vždy zúčastňoval německých mistrovství se střídavými úspěchy (např. 4. místo U16). Oba jeho synové hráli a jeden ještě hraje bundesligu. Na český volejbal nikdy nezapoměl a často se kontaktoval i s českými hráči (Barborka, Černoušek, Bláha, Svoboda, Fortuník, Šlambor, Mosser, Perušič a jiní).

Buďme individualisté!

Právě skončil letní antukový turnaj. Místo zaujímají kytary a i to nějaké pivíčko se prolije… Idylka, pro kterou hodně hráčů volejbal hraje. Pocit kolektivního sportu je v tuto chvíli umocněn. Vybrali jsme si přeci volejbal právě pro  kolektivní sounáležitost.

Obsahem metodického dopisu jsou informace o rozvoji pohybových schopností a dovedností u dětí, doplněné o praktická cvičení. Volejbal můžeme charakterizovat jako hru, při které jsou kladeny vysoké nároky jak na technickou, tak i na psychickou a fyzickou úroveň hráče. K jeho zvládnutí je nutný dlouhodobý, systematický tréninkový proces.

Každá tréninková jednotka, příprava na utkání by měla být zahájena kvalitním rozcvičením. Jeho hlavním cílem je připravit organismus hráče na následující zatížení a zároveň slouží jako prevence vzniku úrazu.

Intenzita a trvání rozcvičení musí být přizpůsobeny tělesným schopnostem hráče. Obecně je možno říci, že by mělo být dostatečně intenzivní, aby došlo ke zvýšení tělesné teploty a vedlo k mírnému pocení, ale ne tak intenzivní, aby vedlo k únavě. V chladném prostředí by rozcvičování mělo být intenzivnější.

Metodický list č. 2 vyvolal velkou vlnu reakcí, které přišly na moji soukromou adresu (ZDE). Na webu Volejbalové akademie se pod článkem Luboše Bednáře rozpoutala taktéž velice zajímavá diskuse na stejné téma (ZDE). Osobně, šlo o plodné podněty, které mi opět naznačily, že je potřeba určitého myšlenkového sjednocení (vysvětlení). Přiznám se, že jsem byl překvapen množstvím reflexí od trenérů, kteří se veřejně moc nebo vůbec neprezentují. Pozitivní je, že jim výchova mládeže není lhostejná!

Výchova mladých hráčů (již od nejnižších věkových kategorií) je rozdělena do několika úrovní. Rozvinout (optimalizovat) technickou úroveň mladých hráčů a hráček volejbalu v návaznosti na individuální schopnosti jedince je první úkol trenéra. Naučit „hrát“ je další stupeň, který především u míčových kolektivních her je zásadní předpoklad. Zatím co naučit správně techniku by mělo být pro trenéra relativní samozřejmostí (jde o přesně popsanou technologii), tak naučit hru v proměnlivých situacích je úkol poměrně složitější.  Další faktor je výchova jako taková, ale to bych nechal dnes trochu stranou.

Vážení  sportovní přátelé,

počínaje dnešním dnem budou na stránkách ČVS s jistou pravidelností uveřejňovány metodické materiály týkající se mládežnického volejbalu. Tyto metodické materiály budou obsahovat názory, které zastávám ohledně různých důležitých metodických otázek.