Každá tréninková jednotka, příprava na utkání by měla být zahájena kvalitním rozcvičením. Jeho hlavním cílem je připravit organismus hráče na následující zatížení a zároveň slouží jako prevence vzniku úrazu.

Intenzita a trvání rozcvičení musí být přizpůsobeny tělesným schopnostem hráče. Obecně je možno říci, že by mělo být dostatečně intenzivní, aby došlo ke zvýšení tělesné teploty a vedlo k mírnému pocení, ale ne tak intenzivní, aby vedlo k únavě. V chladném prostředí by rozcvičování mělo být intenzivnější.

 

Nedostatečné a nesprávné rozcvičení má vliv na kvalitu provádění dalších činností na ní navazujících (např. špatný výkon na začátku utkání, tréninku). V praxi jsou častým jevem rozcvičky typu: proběhneme se dvě kolečka a provádíme několik protahovacích cvičení bez ohledu na jejich vhodnost, kvalitu provedení, či dobu výdrže. Dále pak v řadě případů bývá u volejbalistů rozcvičení prováděno jen za pomoci protahovacích (strečinkových) cvičení. To však není pro přípravu hráče dostačující. Strečinku by mělo předcházet cvičení, vedoucí ke zvýšení teploty tkání, podporující funkčnost vazivové a svalové tkáně. Po něm pak cvičení, působící na kloubní činnost.

Postup při rozcvičení.

Více se dozvíte v příloze.