V minulém metodickém dopise jsem naznačil, že se vrátím k problematice rychlé hry (útoku po rychlé nahrávce).  Od vydání posledního metodického listu ale uběhla delší doba, ve které se událo hodně věcí. Jednou z posledních byl seminář v Brandýse nad Labem, kde se hodnotilo vystoupení družstva kadetů v rámci kvalifikace ME kadetů 2013 v Brně. Delší dobu hledám termín, jak popsat pocit, který jsem měl ze semináře. Nejpřesněji to vyjadřuje slovo – je mi z toho smutno. Smutno z nemohoucnosti se jakýmkoliv způsobem posunout dále, neefektivity práce až po odborné záležitosti.

Pokusím se plynule navázat na avízovaný „problém“ rychlé hry, ale vezmu to přes obecnější věci, které „visely“ v Brandýse ve vzduchu, ale zůstaly nezodpovězeny... Toho, co nám v práci s mládeží schází, je více, ale podle mého názoru je zásadním problémem ztráta identity (tváře) herního projevu našich mládežnických družstev(měřeno pohledem minimálně na evropské volejbalové scéně). Pokusím se vysvětlit.

V 70. – 80. letech minulého století byli bráni naši hráči za „modely“ volejbalové techniky… Můžeme dnes říci, že naši hráči jsou brilantní „technici“? Co dále lze konstatovat? Že máme propracovaný systém hry? Je dominantním rysem útok, blokování nebo vybírání? Nebo snad preciznost a kreativita nahrávačů?
Můžeme polemizovat, ale dle mého soudu zapadáme ve všem výše uvedeném do šedi průměru v Evropě! Jakou cestou by se měl tedy náš mládežnický volejbal ubírat? Důležitá otázka! Čím chceme uspět a porazit soupeře? Pro zodpovězení této otázky je nutno analyzovat protivníka (to myslím děláme), ale hlavně se musíme zaměřit sami na sebe! Na vlastní koncepci, herní výkon a tréninkový proces. Dlouhodobě se domnívám, že cesta vede přes KOMPLEXNOST NAŠICH HRÁČŮ. Tím je myšlena komplexní způsobilost po stránce motorické i herní. To je nejblíže naší mentalitě i z pohledu historického. Nemůže nám stačit, že hráč vyniká v jedné nebo dvou herních činnostech. Nestačí již být pouze kvalitním útočníkem… Naprostou samozřejmostí by měl být kvalitní motorický základ. Naši hráči mnohdy působí dojmem, že přeskočili celou jednu etapu vývoje, kterou je pohybová průprava (obecná i specifická).

Znovu opakuji, nestačí již být, například pouze dobře útočícím hráčem, ale komplexitu vidím v tom, že hráč je maximálně rozvinut technicky a pohybově i v dalších elementech hry (blokování, vybírání, servis, přihrávka, nahrávka). V porovnání s konkurencí nám schází HERNÍ GRAMOTNOST! Tady nám ujel vlak nejvíce. Čím a jak jsou „naplněny“ tréninkové jednotky mládežnických družstev v ČR? Pro doplnění: http://www.hanikvolleyball.cz.

Prosincová metodická cesta do Belgie opět poodhalila, kde nás tlačí bota. Problém není pouze vyzdvihovaná rychlá hra belgických národních družstev. Řekl bych, že to je pouze prostředek, jak dosáhnout cíle. Na základě vlastní interní analýzy dospěli k závěru, že rychlá a kombinační hra je pro ně ta nejlepší cesta, jak dosáhnout úspěchu. Dále je to otázka důslednosti, schopnosti se držet vytýčené cesty a uvést vše do praxe. Jednoduché a přitom z našeho pohledu těžce realizovatelné…

Belgičané vsadili na „rychlou hru“, což by mohla být i naše cesta. Při diskuzích na toto téma mám někdy pocit, že se vše omezuje pouze na součinnost nahrávače a útočícího hráče. Jde ale o celkové pojetí hry (filozofii)! Akcelerovanou hrou vytváří útočící družstvo tlak na soupeře. Odebírá mu drahocenný čas. Nejde tedy pouze o překonání obrany protivníka, ale bránící družstvo je pod větším tlakem při zakládání vlastního protiútoku. Jinak řečeno, bránící družstvo má méně času pro formaci vlastní obrany a následného pestrého protiútoku. Tím je možno částečně eliminovat útočný potencionál dobře ofenzívně laděných družstev… Tady platí, že nejlepší obrana je útok! Toliko krátce k filozofii rychlé hry.

Zmiňované belgické výběry chlapců ročníků 1997/98 (14 – 15let) měly útok po rychlé nahrávce standardně zabudován do systému hry. Na první pohled nešlo o náhodnou činnost, ale přirozeně prováděnou herní kombinaci. Zjednodušeně řečeno, pokud je míč v útočné zóně, následuje akcelerovaná nahrávka do všech možných útočných pozic (zóny 4, 2, 6 a 1). Nahrávka z hloubky pole je vysoká či polovysoká. Vzhledem k faktu, že bylo možno porovnat dvě věkové kategorie 97/98 a 95/96, které trénovaly vedle sebe, bylo pouhým okem vidět, že u mladší kategorie je útočná kombinace pomalejší. Důvod bych viděl ve fyzických dispozicích. Starší hráči mají podstatně dynamičtější a rychlejší fázi brzdícího kroku smečařského rozběhu.

Kdy a jak začít rozvíjet útok po rychlé nahrávce? Jenom o tomto tématu by šla jistě napsat samostatná kniha! Nutno přiznat, že k úspěšnému rozvoji a zakomponování tohoto prvku do hry družstva je nezbytná jedna věc – pevné přesvědčení a následná důslednost! Další nedílnou součástí je trpělivost a síla nepodlehnout okolním vlivům, které často odvádějí původní přesvědčení na jinou kolej…

Osobní názor ke klíčovým otázkám:

• Pokud je mladý hráč způsobilý realizovat útočný úder ve výskoku, je potřeba rozvíjet souběžně útok po rychlé i vysoké či polovysoké nahrávce. Hovoříme již o žákovském věku. Jde o dvě plnohodnotné činnosti, kdy jedna není nadřazena druhé. Jedině tak získají hráči trvalé pohybové návyky a budou konat později přirozeně.

• Hovoříme o zvládnutí dvou a tří krokového smečařského rozběhu. Další důležitou záležitostí je časování a odhad, kdy zahájit rozběh.

• Je zřejmé, že rozvoj nahrávače by měl předbíhat vývoji útočícího hráče. Specializace nahrávače je vhodná již kolem 11 let. Jsou obecně známé požadavky (fyzické a mentální, které si tento post vyžaduje). Nahrávač by měl být postupně veden k technice nahrávky ve výskoku!

• Chyby a nepřesnost jsou přirozeným jevem v tomto stádiu nácviku! Závislost (součinnost) mezi útočícím hráčem a nahrávajícím hráčem je dosti zásadní. Podstata je ale ve vytvoření pohybových vzorců.

• Rozhodující parametr nahrávky je nutno sledovat v prostoru asi 1m od anténky (hranice hřiště), kde je útok realizován (příklad útoku ze zóny 4). Rychlost nahrávky by neměla být na úkor realizace akce. Ve vrcholném provedení by měla být dráha letu míče téměř rovnoběžná se sítí!

• Jako vše by mělo vycházet z individuálních schopností hráčů. V raném věku platí o to více.

Jde o hrubý souhrn nejčastěji kladených otázek. Bude – li útok po rychlé nahrávce viditelným rysem našich mládežnických družstev, bude záležet pouze na nás trenérech.