Před více než dvěma roky jsem avizoval i na tomto webu příjezd tehdy málo známého argentinského trenéra Enrique Pisaniho na seminář trenérů Čeladná 2011. Po uvedení stručného životopisu jsem přidal, co mi imponovalo (lepší slovo je možná inspiruje) na tomto zkušeném odborníkovi.

 

Imponovalo, ale hlavně korespondovalo s mým vlastním pohledem na trenérskou práci. Tuto filosofii je možno vměstnat do několika slov – universálnost, komplexnost, snaha a přehled v oborech úzce či zdánlivě souvisejících s řemeslem volejbalového trenéra. Znalostní obsah jde až k samé podstatě trenérské profese (žádné škatulkování), který je stejný od nejmenších hráčů až po dospělé! Ano, okolnosti jsou jiné, ale základ je stejný. Další věcí je souvislost a pochopení jiných sportovních odvětví na úrovni motoriky, filosofie, taktických aspektů a pochopitelně až k následnému transferu těchto poznatků do oblasti volejbalu. Jsem přesvědčen, že tento pohled dává trenérovi určitý nadhled nad věcí a možná i jiný trenérský rozměr.

Přiznávám, že podobný pohled na práci trenéra mi tady v našich luzích a hájích nějak schází. Velice rychle máme tendenci zařadit trenéry do škatulek. Nebo se trenéři zařazují sami. Proč? Ten pracuje pouze s mládeží, ten s muži, další ženy atd. Podobné hlasy jsem slyšel i já v poslední době směrem k mé osobě: „…ten nechce trénovat muže ani ženy, pouze mládež…“. Nevím, kdo to kde „vzal“, protože mne zajímá a přitahuje podstata trénování, a jak jsem již výše napsal, ta je stejná. Vzájemná propojenost jednotlivých trenérských „disciplín“ může být pro trenéra pouze přínosem. Pravdou je, že trenér nemůže být ve všech oborech naprostý odborník, ale přehled a vhled do jednotlivých odborných disciplín mu umožňuje sestavovat dlouhodobé strategie (vlastní trenérskou filosofii, ne tu reprodukovanou), které našemu volejbalu tak trochu schází. Osobním vývojem nejspíše každý trenér pozná, kde je jeho „parketa“ a co je mu blízké, popřípadě kde má úspěchy. Přirozené, to by ale ještě trenérovi nemělo bránit v tom, aby trenérskou profesi vnímal jako multifunkční disciplínu…

Podobnou polemiku jsem již jednou psal, tak proč se vlastně opakuji? Po Enrique Pisanim se mi podařilo přesvědčit dalšího trenérského „univerzála“, aby přijel posedět a prodiskutovat trenérské řemeslo s českými trenéry. Přijede tento víkend na seminář do Českých Budějovic z volejbalově progresivní Belgie a jmenuje se Julien Van de Vyver. Když jsem před asi 20 lety působil ještě jako hráč v Belgii, musím trochu neskromně říci, že mi jako smečaři nedělala obrana soupeře moc velké problémy. Jeden z mála, kteří mi „znepříjemňovali“ smečařský život byl právě tehdy začínající trenér Julien Van de Vyver a to mnohdy s družstvem, od kterého by to málokdo čekal. Již v té době se ukazoval jako přemýšlivý trenér a brilantní stratég. K dnešním dnům má toho Julien ve svém trenérském životopisu požehnaně… Úspěchy na světové scéně (junioři, juniorky a kadeti), vedl extraligová družstva mužů i žen, je trenérem belgického centra talentů (Top volley), přednáší na trenérských školeních atd.

Juliena velice potěšilo, že byl pozván do České republiky. Tento nesmírně sympatický až diskrétní trenér to bere ovšem jako zkušenost, která ho jistě obohatí! Předložil jsem mu osobní záměr, do kterých odborných okruhů bych směroval jeho přednášky. Překvapila mne ovšem jeho iniciativa pohovořit i o obranných systémech a specifických taktických principech belgického volejbalu. Možná detail, který ovšem svědčí o jeho otevřenosti a máme se určitě na co v Českých Budějovicích těšit!