Po několika debatách a zamyšleních se nad problematikou přihrávky mi nakonec zůstalo v hlavě toto: Úkolem přihrávajícího hráče při přihrávce bagrem je vytvoření bagrové plochy. Tato plocha musí být stabilní, ovladatelná, senzitivní (hráč musí vědět, jak se mu od této plochy míč odráží).

 

Základem přihrávky je bagr, který je používán jak na přihrávku plachtícího podání, tak skákaného podání, tudíž základním pilířem přihrávky je technika bagru. Tato technika přímo definuje a vytváří spektrum možností, které můžeme použít při samotné přihrávce. Při špatné technice má na výběr mozek jednu vynikající možnost a tři špatné, u správné techniky vybírá mozek z tří dobrých pozitivních možností a z jedné špatné. Vyplývá z toho, že zautomatizovaná správná technika, umožňuje hráči řešit přihrávačské situace mnohem efektivněji. Správná technika, která je, jak říkají tenisté, jen jedna (i když s Nadalem jako jedničkou se o tom dá polemizovat), je dle mého vnímání bagru a přihrávky tato:

1.      Dlaně a paže

1. Spojení rukou – vkládání pravé ruky do levé, palce k sobě, malíkové hrany k sobě
2. Ramena se tlačí k sobě
3. Lokty se tlačí k sobě a protlačujeme je nahoru
4. Zápěstí zaklápíme dolů, jakoby se snažíme vytlačit co nejvýše předloktí
5. Vytvoření co nejvíce souměrné plochy
6. Paže v aktivní pozici před tělem

2.      Nohy a tru

1. Pokrčené nohy v kolenou
2. Širší stoj rozkročný – více než šíře ramen
3. Předkloněný trup
4. Váha na předních částech chodidel
5. Střehový postoj – kontrolní dotek podlahy

 

  

Jako naprosto zásadní pro bagrovou techniku je zautomatizovat vysoké nasazení bagrové plochy. Musí to být pro hráče standard, o kterém nepřemýšlí, stejně jako je nápřah u tenistů.

Klíčové prvky nácviku bagru:

1. Správné spojení rukou a následné vytvoření plochy
2. Vysoké nasazení plochy jako standard (cílem je takový stupeň automatizace, aby hráč vysoké nasazení prováděl nevědomě, automaticky)
3. Širší a stabilní postoj, předklon (váha na špičkách)
4. Práce s těžištěm – přenášení váhy

Zásady přihrávky:

1. Přípravný pohyb před podáním
2. Včasné a vysoké nasazení plochy bagru
3. Vybrání správné pozice pro příjem

• Vytvoření manévrovacího prostoru pro příjem plachtícího podání
• Vytvoření prostoru pro tlumení skákaného rotovaného podání

• Přihrávka je neustálé hledání výhodné pozice pro příjem, proto je důležitý aktivní přístup před aktem přihrávky!

Největšími problémy, které jsem v mládežnické kategorii zaznamenal, jsou spojeny s těmito technickými nedostatky:

• Nízké nasazení a z toho vyplývající chybný výběr řešení přihravačské situace. Také tato chybná technika vybízí k máchání paží, které je častým nešvarem mladých volejbalistů.
• Pozdní nasazení plochy, při kterém hráč pozdě vytvoří plochu a míč zasáhne paže ve chvíli spojování, což vede k neovladatelnosti celé situace.
• Neaktivita přihrávajícího hráče, která často vede k tzv. ústřelům, které jsou téměř vždy fatální a znamenají přímý bod.

 

Přihrávka je velmi složitá činnost, při které se hráč musí zorientovat a rozhodnout se ve velmi krátkém čase a reagovat na proměnlivou dráhu letu míče. Pokud k tomuto přidáme následnou činnost (útok), jde o velmi složitý akt, který vyžaduje tisíce opakování a techniku blížící se, pokud možno, dokonalosti.

 

PS: Potvrzuji již zmíněnou pravdu a reaguji na již proběhlé mistrovství Evropy, přihrávající smečař je dnes velmi těžká figura, která v podstatě definuje úroveň týmu.