Volal mi po vítězství české reprezentace v Evropské lize Ondra Vetchý, který se s neuvěřitelnou důsledností ozývá vždy, když se v českém volejbalu něco podaří … už od roku 1993. Je zvláštním druhem vlastence, a vlastně každý „český úspěch“ s až naivní poctivostí prožívá. „Zdendo, ty tvoje holčičky zpívaly hymnu, a jak moc pěkně zpívaly …“. Samozřejmě to nejsou moje holčičky, jsou především svoje, a tak trošku trenéra Carla Parisiho. Protože jsme byli všichni v Karlových Varech, kde jak známo souběžně probíhal filmový festival, byl Ondra za půl hodiny za mnou v hotelu Imperiál a pokračoval v projevech nadšení“ „…já jsem takovej vůl, že jsem nedorazil, byl jsem pár metrů od vás, to byla paráda, viděl jsem to v televizi … vyřiď holkám, že jim moc držím palečky … a jak byly sebevědomý, to je přeci úžasný …“. Gratulaci touto cestou vyřizuji, stejně jako gratulaci od první dámy českého filmu Aňy Geislerové (odkaz video), která byla tak laskava a natočila s Helenou Havelkovou, Julií Jášovou a Pavlou Vincourovou moc pěkný volejbalový klip.

Trenérský deník je prvním z projektů, které bych Vám rád na těchto stránkách představil v letních měsících. Využiji této platformy k tomu, abych Vás seznámil s tím, co Vám bude metodický úsek Českého volejbalového svazu v následující sezoně 2012 – 2013 pravidelně servírovat a nabízet.

Trenérský deník je primárně určen pro trenéry elementárního mládežnického volejbalu, využijí jej především ti, kteří s trénováním nemají letité zkušenosti a ti, kteří volají po audiovizuální zásobárně cvičení, s doprovodným slovem a vysvětlením.

Vážení čtenáři webu Volejbalové akademie, tak jako každý rok o letních prázdninách, dáme odpočinout našim víkendovým autorům a budeme vám zpestřovat letní dny pouze od pondělí do pátku. V pondělí bude události předchozího týdne nadále glosovat Luboš Bednář, předseda ČVS Zdeněk Haník vám přednese své pocity a názory v úterý, ve středu přijde na řadu trocha metodiky ze zahraničních pramenů od Radka Krpače, o čtvrteční rubriku se podělí Štěpán Javůrek a Miro Vavák a v pátek vás budeme rozmazlovat rozhovorem s Osobností týdne nebo zajímavým podnětem k diskusi. Takže, zůstaňte nám věrni i o prázdninách! Redakce webu VA.

Arie Brokking se v roce 2007 stal trenérem reprezentačního týmu Velké Británie. Velmi těžký úkol, neboť volejbal byl na ostrovech málo populární. V poslední fázi přípravy sehráli Britové v Belgii tři přípravné zápasy, všechny tři prohráli. Arie Brokking nám přiblíží situaci domácího týmu před začátkem olympijských her.

Byl jsem dvakrát na výběru Lvíčat dívčí kategorie. Ve Svitavách a v Brandýse. Alešovi se skutečně podařilo dostat se k výběru potencionálních reprezentantek České republiky časově dříve, než tomu bylo u minulých výběrů. Holkám je třináct nebo čtrnáct let, některé měly na sobě ještě trička z minivolejbalu a už je tu cítit závan státní reprezentace..

Ve třetí části zaměřené na čtení hry se budeme zabývat nahrávkou a informacemi, které se dají vyčíst z útočného území soupeře. Půjde především o dráhu letu míče při nahrávce, abychom co nejdříve zjistili, kam nahrávka směřuje a odkud bude útočící hráč útočit. Cílem hráče je rozeznat odchylku od ideální nahrávky. Jedná se hlavně o odchylku místa útoku, ale i výška nahrávky může být pro čtení hry důležitá. Vyhodnocení nahrávky znamená možnost pro blokaře a bránící hráče rychleji reagovat. Takže útočník, blokař i bránící hráč v poli by měli umět číst hru, jenom tak mohou rychle reagovat a volit správné řešení. Jednoduše řečeno můžeme počítat s těmito odchylkami nahrávky: příliš krátká, příliš dlouhá nahrávka, „nalepená“ na síť, příliš daleko od sítě a příliš plochá nahrávka.

SILA

 Vytvorenie vzťahu k silovej príprave nie je vždy samozrejmosťou. Sú hráči, ktorí plne a bez problémov akceptujú silovú prípravu a sú ochotný aj mimo klasického tréningového procesu sa jej venovať samostatne v tomto období. Organizmus nie každého sa rýchlo adaptuje na zaťaženie silového charakteru, ale táto schopnosť sa dá dobre rozvíjať. Sú hráči, ktorí už boli sklamaní výsledkom svojho predchádzajúceho snaženia alebo nesprávnym spôsobom realizácie silového zaťaženia v predchádzajúcom období nedospeli k želateľnému výsledku, alebo na druhej strane dospeli k preťaženiu až k zraneniu. Hlavne vo vyššom „hráčskom“ veku sa objavujú zdravotné problémy, ktoré obmedzujú práve tréningovú činnosť v silovej oblasti. Sú to napríklad problémy s kolenami, členkami, ramenami či krížovou oblasťou a to až artrotického charakteru. U týchto hráčov pristupujeme k zaťaženiu väčšími prídavnými záťažami zvlášť opatrne. Niekedy je potrebné pre týchto hráčov vypracovať zvláštne tréningové programy, aspoň v prvých dvoch prípravných obdobiach.

Trénink přihrávky v herním řetězci se velmi často opomíjí. Příliš často se techniky přihrávky učí ve dvojici proti sobě stojících hráčů. V takovém případě letí míč na hráče vždy frontálně a míč hráč přihrává také pouze před sebe. Učit techniku v nejjednodušších podmínkách vypadá na první pohled smysluplné. Kvalita přihrávky se často měří podle přesnosti. Kritérium dobré přihrávky by však nemělo být v tom, jestli hráč na síti může míč chytit, nýbrž jestli může v ideální pozici provést nahrávku. Když se tedy trénuje přihrávka, patří k ní také nahrávka. Tím mohu kontrolovat kvalitu přihrávky. V takovém případě přecházíme velmi rychle od cvičení dvojice k cvičení trojice nebo čtveřice. Pokud rozfázujeme volejbalovou rozehru, vzniknou herní řetězce, při kterých všichni hráči přímo nebo nepřímo ovlivňují výsledek dané výměny. Hráčům musíme v tréninku objasnit, že nejen ti, kteří přichází do kontaktu s míčem, ale i ostatní se podílí určitým způsobem na úspěchu rozehry. Charakter rozehry ovlivňují nezúčastnění hráči především plněním podporujících a klamavých úkolů.

Trénink přihrávky v herním řetězci se velmi často opomíjí. Příliš často se techniky přihrávky učí ve dvojici proti sobě stojících hráčů. V takovém případě letí míč na hráče vždy frontálně a míč hráč přihrává také pouze před sebe. Učit techniku v nejjednodušších podmínkách vypadá na první pohled smysluplné. Kvalita přihrávky se často měří podle přesnosti. Kritérium dobré přihrávky by však nemělo být v tom, jestli hráč na síti může míč chytit, nýbrž jestli může v ideální pozici provést nahrávku. Když se tedy trénuje přihrávka, patří k ní také nahrávka. Tím mohu kontrolovat kvalitu přihrávky. V takovém případě přecházíme velmi rychle od cvičení dvojice k cvičení trojice nebo čtveřice. Pokud rozfázujeme volejbalovou rozehru, vzniknou herní řetězce, při kterých všichni hráči přímo nebo nepřímo ovlivňují výsledek dané výměny. Hráčům musíme v tréninku objasnit, že nejen ti, kteří přichází do kontaktu s míčem, ale i ostatní se podílí určitým způsobem na úspěchu rozehry. Charakter rozehry ovlivňují nezúčastnění hráči především plněním podporujících a klamavých úkolů.

Vážení čtenáři webu Volejbalové akademie, omlouváme se vám, že z komunikačních důvodů jsme vám nemohli přinést článek Zdeňka Haníka dříve. Činíme tak nyní.

Děkuji za příspěvky pod článkem „učíme bagr“, budu v této problematice pokračovat poté, co vyfotíme na kempu Lvíčat některé záběry, abych mohl znázornit některé postupy či techniky. Tentokrát bych rád věnoval dva úterky jiným tématům. Dnes certifikaci, příští úterý beachvolejbalu. Takže začínám ožehavým tématem certifikace mládežnických trenérů pro SCM a SpS. Ono vlastně možná tak ožehavé není, ale jsou s ním spojeny některé zcela mylné obavy nebo naopak mylná očekávání.

Certifikace trenérů mládežnického volejbalu není obvyklou formou zkoušky, ale dialogem na patřičné úrovni teoretické erudice a praktických zkušeností v týmové hře volejbal. Každý, kdo si promyslí okruhy vydané ČVS a seznámí se s doporučenou literaturou, by s velkou pravděpodobností měl zkoušku zdárně vykonat! To je podpořeno tím, že uchazeči předkládají k certifikačnímu řízení po dostatečně dlouhé přípravě vlastní text, který pak při vlastní certifikaci sami interpretují. To vylučuje obavu z přehnaného teoretizování nebo lpění certifikační komise na nějaké vlastní teorii. Jde tedy o to, jak kvalitně promyslel uchazeč vlastní text a jak dokáže naznačit využití ve vlastní praxi.

V minulém článku, psaném ve čtvrtek, jsem definoval a popsal výstupy, které by dle mého názoru měly vznikat metodickou činností realizovanou ČVS. Zároveň jsem slíbil, že popíši cestu, jejíž prostřednictvím bych těchto výstupů chtěl dosáhnout. Dřív než se však začneme zabývat jednotlivými projekty, činností, nápady a plány, je třeba definovat několik OBECNÝCH PRINCIPŮ. Tyto principy by se měly jako červená nit vynout veškerou metodickou činností a aktivitou. Tyto principy bych nyní rád definoval a vysvětlil.

VÍCEÚROVŇOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ: Chceme – li zvyšovat obecnou úroveň vzdělanosti trenérů, je třeba přijmout a respektovat fakt, že úroveň vzdělání trenérů mládeže u nás je diferencovaná a nerovnoměrná. Chceme – li tedy trenéry vzdělávat musíme tento fakt respektovat a cílit na různé trenérské skupiny různým způsobem a v jiné úrovni. Je tedy třeba uspořádat vzdělávací systém hierarchicky a umožnit efektivní vzdělávání všem – jak amatérským trenérům malých oddílů, tak trenérům SpS a SCM. V rámci tohoto víceúrovňového vzdělávání je pak na místě zapojit trenéry – profesionály do vzdělávání trenérů – amatérů.