V následujícím příspěvku přinášíme překlad kapitoly "Biomechanika přihrávky" z vynikající (byť staré, 1984) knihy Biomechanik und Methodik autora Iwoilova. V textu je i odkaz na původní německý text (přeci jenom je nutné mé překlady kontrolovat) ...

Základním typem herních řetězců jsou individuální herní řetězce (IHŘ). Jedná se o sekvenci dvou a více individuálních herních činností se zjevnou vzájemnou souvislostí. Dle typu herních činností a jejich pořadí můžeme IHŘ rozdělit na čtyři skupiny (u každého řetězce jsou uvedeny dva příklady).

Popisujeme volejbalovou rozehru z hlediska činnosti týmu, skupiny (herní kombinace, do nichž jsou zapojeni alespoň dva hráči) a jednotlivce (individuální herní činnosti), a to nám dává dostatek prostředků na to, abychom z těchto stavebních celků začali sestavovat a syntetizovat určité řetězce činností, které jsou základem volejbalové rozehry. Dle hlediska zapojení počtu hráčů do takového řetězce herních činností, které na sebe ve hře logicky navazují, rozlišujeme týmové herní řetězce, skupinové herní řetězce a individuální herní řetězce ...

Poslední článek série zabývající se korekcemi špatných návyků při útočném úderu se věnuje timingu smečování. Jedná se o zlepšení koordinace celého pohybu po nahrávce nahrávače.

Koch pracoval na zlepšení timingu v rámci rozcvičení nebo na závěr tréninkové jednotky. Hráči měli převážně problémy se smečařským rozběhem, který je řízen výškou a rychlostí nahrávky. Jako velmi efektivní metoda učení se timingu smečování od jeho rozběhu až po útočný úder se prokázala rytmizace, kterou ovšem Koch z důvodu její náročnosti převzal do rukou sám. Většina hráčů se rytmus i průběh smečařského pohybu naučila velmi rychle. Podstatné pro zdárné vyřešení tohoto problému je však relativně stálá nahrávka, nahrávač tedy musí plnit správně roli asistenta cvičení.

K nápravným opatřením pohybu paže při samotném úderu patřila u Kocha dvě cvičení. Prvním z nich bylo tlesknutí dlaně úderové paže do ruky neúderové paže, která směřovala šikmo vzhůru. Tím Koch docílil toho, že hráči po zatáhnutí lokte natáhli úderovou paži co nejvýše. Trenéři však musí být důslední v tom, aby neúderová paže nebyla příliš nízko. Děti – jak se ukázalo – sami nedokázaly vyhodnotit správnost výšky dlaně neúderové paže. Ve druhém cvičení hráči drželi míč v ruce nebo byl míč zavěšen v síti a pokoušeli se do míče udeřit v optimální výšce. Tato cvičení se v nácviku úderu do míče ukázaly jako nejefektivnější. Nejlepším cvičením pro správný pohyb zápěstí se ukázalo cvičení s následným odhodem tenisového míčku.

Nejčastějšími chybami, které se vyskytují při práci paže při útočném úderu, jsou nedostatečné nebo příliš brzké zatažení lokte při odrazu, nedostatečné vytažení ruky při vlastním úderu a příliš brzké zastavení ruky po úderu (před tělem). Vysoká četnost těchto chyb se objevila i při analýze útočného úderu Kocha. Ukázalo se, že korekce těchto chyb je rychlejší, když hráči dostali od trenéra jasnou instrukci o ideálním provedení pohybu, než když se snažili chybu odstranit sami. Z toho vyplývá, že zpětná vazba videorozborem pomáhá ke zlepšení technického provedení pohybu paží při útočném úderu.

Ke zlepšení techniky tedy přispívá cílená korekce a jasné pohybové úkoly. Hráči zlepšili pohyb paže při zatažení lokte tím, že za nimi stál další hráč, který přesně vedl pohyb této smečařské paže. Při příliš brzkém otevření do polohy „lukostřelce“, které podle biomechanických principů znemožní ideální přenos impulsu na míč, pomohla instrukce ve stoje. 

Torsten Koch se také zabýval nápravou nedostatků práce paží při rozběhu i odrazu. První možností nápravy je předání tenisového míčku ve fázi provedení brzdícího kroku smečařského rozběhu, abychom dosáhli co největšího zášvihu paží. Zadruhé je to instrukce dostat při odrazu obě paže maximálním švihem vzhůru. Tyto dva nedostatky se objevují u hráčů a hráček nejčastěji, přitom je třeba říci, že jak zášvih, tak i švihový pohyb obou paží se u hráčů vyskytují, ale nejsou provedené důsledně.

I tady využil Koch u vizuálně vnímavých jedinců videorozbor, který vedl ke zlepšení techniky. Ten se osvědčil hlavně u hráčů, kteří neměli smečařský rozběh zažitý a byli teprve v úvodní fázi učení. Druhou variantou demonstrace byl rozfázovaný pohyb smečařského rozběhu na snímcích.

Metodicky nejúčinnější formou byl individuální přístup trenéra k hráčům mimo tréninkovou skupinu, kdy trenér doprovázel hráče pohybem a individuálně se mu věnoval. (např. hráč stojí uprostřed trojice, dvojice trenérů vykročí pravou nohou a přitom se pohybují jejich paže do zákmihu, a dokročí levou nohou a švihnou pažemi směrem vzhůru).

Německý trenér Torsten Koch se zabýval korekcí chyb při útočném úderu. Vyzkoušel několik variant nápravy a došel k zajímavým zkušenostem.

První problematickou oblastí útočného úderu, kde se vyskytuje řada chyb, je rozběh.
Koch popisuje tři druhy možností korekece.

Zdravím rekreující se volejbalisty,
nejdříve položím diskusní otázku:"Jaké parametry, vlastnosti či schopnosti jsou pro vás důležité (nejdůležitější) při výběru hráče na post nahravače?

Dnes vám tu predkladám malú teoretickú pomôcku pre študentov – frekventantov trénerských kvalifikácií, ktorí spracovávajú aj záverečné práce. Je tu základné rozdelenie pohybových schopností, ktoré je možné zapracovať do teoretického rozboru. Je to taká malý prehľad a potom každý si musí rozpracovať tú svoju oblasť. Nie je to na prebratie v celku (okopírovanie), ale ako návod, na čo sa viac pozrieť, keď si prečítate aké sú mopžnosti.