FUNKCE A ÚLOHA 

Činnost blokujících hráčů má v zásadě dvě základní funkce, k jejichž naplnění je cílen nácvik a trénink: bodovat blokem (přímý bod) a vyhrát „souboj o úhly“ pro obranu v poli (získat kontrolu nad míčem). Zde máme na mysli seskupit blok tak, aby útočník byl donucen chybovat úderem do bloku či do autu nebo útočit do „výhodných“ míst, kde je dobře zorganizována vlastní obrana v poli a kde je z hlediska vzdálenosti a úhlu větší šance útočný úder soupeře zpracovat. Tím se sice nezískává přímý bod, ale kontrola nad míčem a šance bod dosáhnout. Jinými slovy: blok je první obranná linie, která má dvě funkce: zachytit míč a zakrýt určitou část pole. Bez účinného vykrytí části pole by bylo vybírání v poli pouze náhodnou činností. Blokování je z hlediska nácviku pravděpodobně nejnáročnější herní činností družstva. Provedení bloku je sice relativně jednoduché, ale jeho nácvik je komplikován mnoha okolnostmi.

Poloha paží ve výchozím postavení

Hráči nemají mít ruce příliš vysoko zvednuté. Někteří hráči je zvedají příliš vysoko, mají je prakticky propnuté, což je nepohodlné postavení vzhledem k mírně pokrčeným nohám. Na začátku pohybu pak hráč spouští ruce dolů, čímž ztrácí čas. Správná poloha paží umožňuje hráčům šetřit drahocenné sekundy.

Individuální rozdíly v oblasti volejbalových schopností a dovedností

Na rozdíl od předcházejících sub-kapitol hledáme v této kapitole faktory, které odlišují jednoho jedince od druhého.

Mistrovství světa ve volejbalu je tak velká událost, a přináší tolik podnětů, že jsou zdrojem inspirací minimálně následující dva roky. Na naší straně to tak dlouho trvat nebude, ale vraťme se v seriálu reminiscencí na základě překladů z německého volejbalového Magazinu ještě jednou k MS. Tentokrát (a to je mě vždy vzácné) i s pohledem na ženský světový volejbal. Článek „Tak vypadají vítězové“ přeložila jako tradičně Svatava Haníková ml. Volleyball Magazin (2007, 3, příloha Training)

To nejdůležitější, což je výběr místa v návaznosti na činnost spoluhráčů a charakter herní situace, se děje ve fázi, kdy vlastní družstvo nemá míč pod kontrolou. Vlastní vybírání je tedy až posledním článkem složitého řetězce úkonů, čili dovednost (činnost) jednotlivce, která korunuje jeho činnost v obranné kombinaci.

Hráč se po nahrávce začne z tohoto postoje pohybovat do střehového postoje (viz dále). Paže jsou pokrčeny v loktech a jsou přirozeně vedle těla. Trup: postoj je zcela přirozený, trup je nepatrně předkloněn. Nohy jsou mírně pokrčené, váha je na přední časti chodidel, hráč někdy překračuje na špičkách.

Někdy hráč využije techniky, kterou nazýváme v žargonu „kladivo“ nebo „sekyra“. Při této technice hráč spojí ruce, obrátí je malíkovou hranou proti přilétajícímu míče a touto částí i míč odbije. Někdy je vidět při vybírání i odbití obouruč vrchem vedle těla nebo odbití jednoruč.

introtext

Řízení pohybu ve volejbalu

Noční můra trenérské práce: časování pohybu

Asi není třeba nadpis příliš komentovat. Jak dosáhnout změny časování pohybu hráče při útočném úderu. Trenérskou optikou je to vcelku jasné, ale hráč…Základní otázka tedy je: které rysy flexibilních pohybových vzorců zůstávají invariantní (konstantní), dochází-li ke změnám povrchnějších rysů? Tedy v praxi, kam zacílit trenérskou radu, co je ovlivnitelné a co ne?

Pro volejbal od kategorie žáků k vyšším kategoriím ztrácí spodní podání význam. Je to úder velmi jednoduchý a motivace žáků k nácviku je snadná. Ve fázi vrcholového volejbalu by se mohl zdát tento prvek jako zbytečný. Pro vlastní činnost podání ve vyspělé formě volejbalu relativně zbytečný je, ale v určité fázi vývoje má svůj význam, a to jako: prostředek nácviku odbití jednoruč spodem pro vybírání a vhodné zahájení hry u průpravných her začátečníků, kde chceme zdokonalovat mezihru a držet míč ve hře.