Individuální rozdíly v oblasti volejbalových schopností a dovedností

Na rozdíl od předcházejících sub-kapitol hledáme v této kapitole faktory, které odlišují jednoho jedince od druhého.

Schopnost (ability)

Volejbalový výkon je určován (determinován) mnoha schopnostmi[1] v oblastech:

• Percepce
• Rozhodování
• Organizování a plánování činnosti
• Produkce pohybu a zpětnovazebních mechanizmů

Volejbalové schopnosti a dovednosti

Každý volejbalista má genetickou výbavu, která představuje rozdílný vzorec slabých a silných stránek, což má vztah k dovednostem, ve kterých může být úspěšný. Specifický (kriteriální) vzorec schopností pro volejbal pouze hledáme a přesně jej nedokážeme stanovit. Je to specifická soustava schopností, které jsou základem úspěchu ve volejbalu. Volejbalové dovednosti postihují individuální výkonnost v konkrétních úlohách, například v útočném úderu. Jednotlivé dílčí schopnosti lze pak považovat za faktory limitující smečařský výkon a těmi jsou například:

• Akcelerace
• Schopnost predikce dráhy letu míče
• Percepční schopnost
• Rychlost jednotlivého pohybu (švih paže)
• Odrazové schopnosti
• Schopnost časovat pohyb
• Atd.

Nechte to růst …

U začátečníků je správnou skladbu schopností obtížné poznat – proto doporučujeme trpělivost. Neposuzujte příliš rychle individuální diference podle několika pokusů, zejména jedná-li se o začátečníka. Ve volejbalu může například limitovat správné technické odbití nedostatek síly. Je třeba vykonat mnoho pokusů, abychom mohli dělat závěry, na druhé straně nelze čekat do nekonečna a některé limity nelze v technicky vysoce náročné hře jako je volejbal překonat, například neschopnost řešit herní situace.

Nesprávný koncept obecné pohybové schopnosti[2], jako základní způsobilosti vykonávat jakoukoliv sportovní činnost, byl nahrazen konceptem soustava schopností, které leží v základu určitých dovedností, a limitují volejbalový výkon.

Například ve volejbalu: dovednost tvrdě a technicky správně smečovat je něco jiného než dovednost řešit „smečařské situace“ a tyto dovednosti stojí na jiných schopnostech. Podobně u blokování:

• Dovednost provádět blokařské přesuny a technicky správně blokovat
• Vers.
• Dovednost výběru správného místa blokování a načasování bloku
• Vers.
• Dovednost bránit prostor nad sítí

Je velmi důležité hledat a ověřovat, které schopnosti se podílejí na jmenovaných dovednostech. Protože i malá změna úlohy ve volejbalu vyžaduje různé dovednosti, tzn. i jinou skladbu schopností, které leží v základu této dovednosti, plánujte pečlivě metodicko-organizační formy, které mají tyto dovednosti rozvíjet. Jedině tak zajistíte přenos na cílovou dovednost a potažmo úspěch v příslušné činnosti.

Například ve volejbalu: Vezměme výše uvedený příklad tří různých volejbalových dovedností při blokování:

1. Dovednost provádět blokařské přesuny a technicky správně blokovat
2. Dovednost výběru správného místa blokování a načasování bloku
3. Dovednost bránit prostor nad sítí

V základu první dovednosti, jejímž obsahem je prosté biomechanické chování, leží zřejmě především pohybová koordinace a rychlost. Tuto dovednost budeme rozvíjet příslušnými průpravnými cvičeními zaměřenými na rozvoj pohybového zvládnutí úlohy (v našem modelu 1. a 2. učební úkol). V základu druhé dovednosti, jejímž obsahem je „řešit herní situaci“, jsou schopnosti jako anticipace záměru soupeře, predikce dráhy letu míče, vyhodnocení přípravných pohybů hráčů soupeře. Tuto dovednost již musíme nacvičovat v patřičných kontextech, tedy herními cvičeními, zaměřenými na řešení reálných herních situací. A pozor: samozřejmě v nerozlučné jednotě s první dovedností (v našem modelu 3. a 4. učební úkol). V základu třetí dovednosti, jejímž obsahem je rovněž „řešit herní situaci“, ale také chuť ke konfrontaci a především odvaha. Odvaha proto, že „blokování bolí“ a postavit dlaně a prsty úderu soupeře (rychlost letu míče 100 – 120 km/h) znamená vystavit je nebezpečí úrazu. Tuto dovednost již musíme nacvičovat také v patřičných kontextech, tedy herními cvičeními, ale navíc je potřeba použít další prostředky jako například preventivní cvičení, zdravotní ochranu (taping) či psychologickou přípravu.

[1] Zděděný rys, relativně přetrvávající. Schopnosti jsou geneticky definovány a v podstatě nezměnitelné praxí nebo zkušeností (Schmidt).

[2]Koncept obecné pohybové schopnosti a obecné schopnosti „učit se“ (volně podle Schmidta)

Po určitý čas se připouštěl koncept obecné pohybové schopnosti, který tvrdil, že někteří jedinci se zdají být úspěšní v mnoha sportech, jakoby měli základní způsobilost vykonávat jakoukoliv sportovní činnost. Podle tohoto konceptu by dvě pohybové úlohy měly mít společnou jednu pohybovou vlastnost, o níž se předpokládá, že spočívá v základu všech pohybových úlohy. To bylo však vyvráceno a od tohoto konceptu bylo upuštěno. Podobně nebyla prokázána obecná způsobilost učit se novým dovednostem. Literatura o korelacích mezi dovednostmi se shoduje v následujících závěrech:

• Korelace mezi různými dovednostmi (a to i podobnými) jsou obecně velmi nízké.
• Nedostatek korelace mezi dovednostmi vyvrací pojem obecně pohybové schopnosti.