Motorický (generalizovaný) program podle Schmidta

S textem uvedeným v první části souvisí problematika motorických programů. Motorický program je definovaný jako množina svalových příkazů, které jsou strukturované před započetím pohybové sekvence a dovoluje, aby celá sekvence byla provedena bez periferní zpětné vazby (Keele, 1968). Schmidt (1991) hovoří o konceptu generalizovaných motorických programů (GMP), což je centrálně uložená abstraktní reprezentační struktura pro určitou třídu pohybů, která se parametrizuje až těsně před vykonáním pohybu podle daných podmínek. Rychlé a výbušné pohybové úkony (náročné na sílu) jsou kontrolovány pomocí otevřeného systému s malou vědomou kontrolou“ (Schmidt, 1991)...

Pro lepší a snadnější pochopení pohledu na mentální stránku volejbalu pokládám za důležité připomenout funkční anatomii centrálního nervového systému. Centrální nervový systém (CNS) zpracovává veškeré impulsy jdoucí z vnějšího i vnitřního prostředí, analyzuje je a vydává odpověď organismu na informaci. Ta se uskutečňuje v našem případě pohybem ...

introtext

Tréneri chápu, že podstata aktívneho zasiahnutia do hry je v pevnom postavení hráča na ihrisku. Aké je ale pevné postavenie hráča, aby bol stabilný, ale nie nehybný? Ako sa dá zistiť a trénovať táto poloha? A je vôbec potrebné sledovať, akú stabilizovanú polohu zaujímajú hráči pri svojej hre?

Tréneri chápu, že podstata aktívneho zasiahnutia do hry je v pevnom postavení hráča na ihrisku. Aké je ale pevné postavenie hráča, aby bol stabilný, ale nie nehybný? Ako sa dá zistiť a trénovať táto poloha? A je vôbec potrebné sledovať, akú stabilizovanú polohu zaujímajú hráči pri svojej hre?

V sezóně 2006 – 2007 byla poprvé v dějinách českého volejbalu pro extraligová mládežnická družstva stanovena povinnost provádět statistické hodnocení týmového výkonu podle jednotné metodiky sledování. Někteří trenéři vyslovovali nespokojenost s tím, že statistika nezachycuje individuální herní výkon. Pro základní databanku údajů o mládežnických extraligových soutěžích pokládám výsledky ročního sledování za velmi přínosné. Přinášejí jakési standardy parametrů jednotlivých týmových činností, což vidím jako důležité východisko pro trénink. Povinnost sledování mělo vždy domácí družstvo. Porovnáním statistických výsledků z domácích zápasů (vždy vlastní statistik) s výsledků zápasů venku (vždy statistik soupeře) můžeme do určité míry posoudit objektivitu statistické práce v jednotlivých týmech. V seriálu přehledu statistických výsledků začínáme dnes podáním v extralize juniorů.

Dnes bych se chtěl zastavit u jednoho dílčího jevu, který mě už delší dobu trápí. Nejdříve ho trochu osvětlím. Když srovnávám razanci rozsmečování většiny českých celků, ať už klubových tak i reprezentačních, mám vždy dojem, že jsme méně razantní, méně „nám to skáče“.

Vím, že razance a rozsmečování není to, co bezprostředně rozhoduje v zápase. Dokonce existují teorie, že razance vůbec nic neukazuje. Prostě jsou to „ bulhaři“ a my je porazíme svojí chytrostí a vůbec jinými volejbalovými zbraněmi. Všichni ovšem víme, že razance roli hraje a u mládeže velkou. Rozsmečování je už plnohodnotnou součástí zápasu a hraje velkou roli v psychice hráčů. Ať už vlastní – každý se při rozsmečování vnitřně hodnotí jestli mu to jde – nebo cizí hráči se pozorují a když s tím někdo opravdu „praští“ je to velká deviza do utkání .

Biomechanika je vědní obor, který mapuje mechanickou strukturou a mechanické chování živých systémů. Biomechanika volejbalu se zabývá z mechanického hlediska velmi složitým systémem - jedincem provádějícím volejbalové pohyby. Kdo se o tuto problematiku zajímá a nebojí se odborného textu a německého jazyka, vstupte - jedná se o nesmírně zajímavý text, ale není pro každého ...

Píše Dr. Miro Vavák z Bratislavy: pomerne často sa stretávame s pojmom maximálnej rýchlosti vo volejbale. Niektorí tréneri pod tým chápu rýchlosť pohybu po ihrisku, druhí rýchlosť vykonania hernej činnosti hráčom (celý smeč), iní individuálny pohyb – napríklad smečujúcej ruky počas útoku. A pritom tréneri pod tieto a podobné pojmy zahŕňajú aj veci, ktoré patria úplne inam. AKO TO TEDA VLASTNE JE?

Po článcích zabývajících se zdravotní problematikou bych chtěl nyní přeskočit do úplně jiné oblasti. Je to mentální stránka volejbalu, jinými slovy dokonalejší využití mozku a celé centrální nervové soustavy. Publikace, přednášky nebo semináře volejbalu se zabývají hlavně a v převážné míře aspekty tělesné stránky rozvoje hráče (kondice), aspekty techniky a taktiky. To jsou nepopiratelné základy a bez nich se volejbalista neobejde....