Pro lepší a snadnější pochopení pohledu na mentální stránku volejbalu pokládám za důležité připomenout funkční anatomii centrálního nervového systému. Centrální nervový systém (CNS) zpracovává veškeré impulsy jdoucí z vnějšího i vnitřního prostředí, analyzuje je a vydává odpověď organismu na informaci. Ta se uskutečňuje v našem případě pohybem ...

CNS člověka se skládá z mozku a míchy. Aferentní vlákna vstupují do míchy, tou postupují směrem do centra a mozku. V něm se zpracovávají a jdou zpět do míchy a eferentními vlákny přivádějí vzruch přímo k svalovému vláknu a provádějí svalový stah a tudíž pohyb. Sám mozek se skládá (od zdola nahoru) z prodloužené míchy, Varolova mostu, středního mozku, mozečku, mezimozku a předního mozku. Každá část má při zpracování podnětů svou úlohu. Vše nakonec se soustřeďuje do předního mozku. Ten je tvořen mozkovou kúrou a podkorovými centry - basálními ganglii a limbickým systémem. Mozek tvoří dvě hemisféry. Levá (u praváků) je pro osvojení řeči a pracovní zručnosti. Pravá zprostředkovává např. chápání a provozování hudby, kreslení apod.

Vše začíná impulsem a jeho detekcí receptory. Jsou to podněty akustické, zrakové, mechanické, chemické a jsou přijímány všemi smyslovými orgány. Každý impuls musí mít svou prahovou intenzitu. Jinak se do centra nedostane. Opakované impulsy zanechávají paměťovou stopu a organismus na ně začne reagovat stejně. Tím se získává automatické

pohybové schéma (např. rozběh, odraz, výskok, úder, dopad). Člověk má vysoce rozvinutý nervový systém. Proto může vědomě ovlivňovat zpracování jednotlivých informací a podnětů. Může je zesilovat, potlačovat, upravovat a zpracovávat k jejich maximálnímu využití. Stav vědomí má u člověka několik stránek. Jako např. schopnost abstrakce, schopnost označovat zážitky slovy, plánování, možnost utvářet na základě poznatků nové souvislosti apod.

Anatomickým pokladem vědomí je mozková kůra a její spojení s retikulární formací (síť neuronů spojující přední mozek s nižšími centry). Jak to souvisí s volejbalem? Jako každá činnost, tak i volejbal a každý pohybový vzorec této hry je v mozku ukládán. Představme si celý centrální nervový systém jako jeden velký počítačový systém. Informace do něj vstupují a po zpracování vycházejí ven podněty, jejichž  projevem je vlastní pohyb. A vyšší nervová soustava umožňuje činnost vědomí. A vědomí umí vyhodnotit např. smeč nebo blok jako úspěšný nebo neúspěšný a umí informaci uložit do paměti, nebo z ní vymazat. Tím pádem můžeme vlastním vědomím úspěšné akce uložit a neúspěšné odstranit. Zjednodušeně řečeno - mozek řídí náš pohyb. Dokonce je schopen při dostatečných nadprahových impulsech a dobrým mentálním zpracováním vytvořit pohybový vzorec úspěšného pohybu (tak jak při chůzi nezakopnu o práh a automaticky zvednu končetinu, tak i při útočném úderu jsem schopen zasmečovat do hřiště). Znovu opakuji – musím mít dostatečný počet nadprahových impulsů (musím dostatečně opakovaně trénovat útočný úder) a musím mít dobré mentální zpracování těchto impulsů, aby se vytvořila paměťová stopa úspěšného úderu. Kybernetický zákon říká: vstup určuje výstup. A tento zákon se týká i vlastní volejbalové hry. Jak umím zpracovat a vyhodnotit informace tak jsem schopen hrát. Žádná paměťová stopa se neudrží dlouho, pokud nebude obnovována. Proto úspěch zrodí úspěch a selhání plodí frustraci. Odpad vstupuje....odpad vyjde ven. Proto je třeba nahromadit do počítače – CNS tolik kladných a vymazat co nejvíce negativních informací. Jak to dělat? Jak využívat mozek k tomu,abych byl úspěšnější? Na to jsou těžké odpovědi a je třeba hodně studovat a ověřovat si jednotlivé techniky. Tak jak se musí studovat samotná hra a neustále trénovat jednotlivé herní situace. Jak se musí trénovat volejbal jako hra a kondice, tak se musí trénovat i mozek …

Vysočina, 30.5.2007                                        Petr Juda