Po článcích zabývajících se zdravotní problematikou bych chtěl nyní přeskočit do úplně jiné oblasti. Je to mentální stránka volejbalu, jinými slovy dokonalejší využití mozku a celé centrální nervové soustavy. Publikace, přednášky nebo semináře volejbalu se zabývají hlavně a v převážné míře aspekty tělesné stránky rozvoje hráče (kondice), aspekty techniky a taktiky. To jsou nepopiratelné základy a bez nich se volejbalista neobejde....

 

Po článcích zabývajících se zdravotní problematikou bych chtěl nyní přeskočit do úplně jiné oblasti. Je to mentální stránka volejbalu, jinými slovy dokonalejší využití mozku a celé centrální nervové soustavy. Publikace, přednášky nebo semináře volejbalu se zabývají hlavně a v převážné míře aspekty tělesné stránky rozvoje hráče (kondice), aspekty techniky a taktiky. To jsou nepopiratelné základy a bez nich se volejbalista neobejde.

V praxi se setkáváme s tím, že rozdíly mezi vítězstvím a prohrou jsou měřeny ve zlomcích sekundy, v centimetrech. O vítězství rozhodne jeden dobře uhraný míč v pravou chvíli. Technické rozdíly mezi vyspělými družstvy a hráči jsou minimální. Tudíž psychické vlastnosti mohou být (a často jsou) pro vítězství rozhodující. Tuto širokou oblast bych chtěl rozebrat ve více pokračováních.

Každý trenér se setkává s hráči, kteří myslí příliš mnoho, namísto, aby hráli. Nebo jsou hráči, kteří jsou na tréninku ohromní umělci a v samotném zápase nejsou schopni plně využít toho, co umí. Mají strach hrát těžký zápas. Jsou hráči, kteří mají ve své hře výrazné výkonnostní rozdíly. Jednou zahrají výtečně, podruhé se na jejich hru nedá dívat …

Ve sportovním světě je hodně sportovců (amatérů nebo profesionálů), kteří hledají, jak se zlepšit, jak vyhrávat. Někteří zůstanou přesvědčeni, že jediná cesta k lepšímu výkonu je prodloužit si trénink a zvýšit tréninkové parametry. Jiní mění své stravovací režimy. Někdo se dokonce uchýlí k anabolickým steroidům, či jinému typu nezákonných prostředků. Ve skutečnosti je však nejmocnějším zesilovačem výkonu lepší využití vlastní hlavy a centrálního nervového systému v ní uloženém. Tak, jak se musí kromě praxe studovat i teorie kondiční přípravy, volejbalové techniky a taktiky, tak se musí studovat i jaký může být stav mysli sportovce a jak ji ovlivňovat v praxi. Existují cvičení pro přihrávku, pro zvýšení výskoku a samozřejmě existují cvičení a návody pro zvýšení sebevědomí, pro zlepšení koncentrace apod. Dostupné literatury je i našich podmínkách nyní již poměrně dost a dá se již v ní i dobře orientovat. Z nastudovaného i praktického ověření v praxi bych chtěl ukázat, co jsem používal a s jakými výsledky. U výsledků obecně bych se ještě trochu zastavil. Pokud trénuji kondici nebo techniku mám daná jasná kriteria růstu výkonu. To je vidět a dá se to případně i měřit. Stav mysli měřit nemohu a projevy se jen těžko interpretují . V první řadě musím získat důvěru hráče a musí se mnou spolupracovat. Jsou doporučené ověřené techniky jako např. posilování víry v sebe, nastavení cílů, zlepšování koncentrace, používání obrazů, překonávání překážek, úzkosti, strachu a jiné. Základním předpokladem pro spolupráci trenéra a hráče je chtít se zlepšovat. Vypadá to jasně a jako samozřejmost, ale mnohdy tomu tak ve skutečnosti není a potom sebevětší snažení je zbytečné a nakonec to degraduje i samotné metody. Výchozím momentem je samotný vztah trenér – hráč jako vztah partnerů a spolupracovníků byť v hierarchii nadřízený – podřízený. Tolik na úvod. Příště bych stručně zopakoval fungování mozku z fyziologického pohledu a jak se toho dá v praxi využít.

Vysočina, 25. 5. 2007