Před čtrnácti dny proběhl volejbalový kemp mládež v Liberci, o němž jsem již psal. Napsal nám jeden z jeho účastníků a rovněž náš pravidelný čtenář Pavel Řezníček. Část jeho dopisu uveřejňuji, jelikož téma, jež rozebírá, vybízí k reakci. Tady je dopis a moje reakce. „Jako účastník 11. kempu Zdeňka Haníka jsem si odnesl spoustu zajímavých ponaučení a zážitků, touto cestou se s vámi rád o dva nejvýraznější podělím. Hned první den mne překvapila forma, kterou se mladí svěřenci měli naučit  hernímu chování - konkrétně radovat se z bodu. Jednou z podmínek k zisku bodu při hře byla nutnost "oslavit bod", tým který neprojevil radost povykem si bod nepřipsal. Tato metoda se mi zdála jako nepatřičná, zvláště po větě "vy neprojevujete spontánní radost, žádný bod nebude" (foto: www.pankiv.cz)

Opakovaně se na našich stránkách objevila diskuse o technice herních činností, a to především v komentářích pod články Jiřího Zacha. V podstatě se rozdílné názory točily kolem otázek jako: Co je optimální technika? Existuje jediná správná technika? Je nutné trvat za všech okolností na správné technice? Existuje něco jako individuální pojetí techniky? Je nedodržení správné technikou natolik fatální chybou, že se nedá nijak kompenzovat? Atd. Rád bych se k tomu vyjádřil a v závěru článku shrnul svůj názor do deseti doporučení. Začněme definicí z nejautoritativnější publikace z oblasti tréninku od docenta Dovalila z roku 2002 Výkon a trénink ve sportu.... (foto: www.pankiv.cz)

Nějak se nám ty výzvy množí … Dnes mám pro naše čtenáře dvě. Jedna se týká knihy, kterou chystám k vydání a druhá možnosti výjezdu na některé zajímavé zahraniční volejbalové akce. Dříve než se k nim dostanu, připomenu, že výzvu nadačního fondu Volejbalové akademie jste využili ve formě šesti projektů a žádosti o dvě zahraniční stáže. Jednotlivé aktivity, resp. finanční dotace na ně ještě nebyly schváleny, ale ve všech šesti případech se jedná o velmi zajímavé a podnětné aktivity a všechny by v případě úspěšné realizace znamenaly přínos pro český volejbal. Průběžně vás s nimi i seznámím. A teď již k těm avizovaným výzvám... (schéma: lepší kvalita - klikni na obrázek)

Medzi dôležité prvky správneho a hlavne EFEKTÍVNEHO využitia svojich fyzických schopností patrí využitie fyzikálnych zákonov v spojení s možnosťami ľudského tela. Už v mnohých učebniciach, metodických listoch či rôznych odborných príspevkoch boli popísané zákonitosti kinematiky útočného úderu. V tomto príspevku sme sa rozhodli poukázať na niektoré vybrané, ale dôležité kinematické zákonitosti vo všeobecne prístupnej forme. Zároveň by sme radi ukázali niektoré spojitosti v kondičnou prípravou.

Komplexní obsah přípravy sportovce lze znázornit pomocí pyramidy (viz schéma). Základnu tvoří kondiční příprava, nad ní je technická, potom strategie hry (taktická příprava). Následuje oblast, která se věnuje týmové práci a vrchol pyramidy vyplňuje individuální i týmová mentální a emocionální odolnost. Postupně bych se chtěl věnovat této „nadstavbě“. Pyramida je to proto, že čím blíže základně, tím větší má uvedená oblast procentuelní zastoupení. Tím se ovšem nesnižuje význam a důležitost vyšších a užších pater pyramidy. Ba právě naopak. Jednou z důležitých otázek v kolektivním sportu je: „tým nebo jednotlivec“? Filosofií trenérů je týmová práce....

Nezažil: Vážení kolegové, chtěl bych vám, představit svůj model postupu při tréninku (nácviku a rozvoji) herní činnosti ve volejbalu. Je to 7 učebních úkolů, které dávají návod, jak rozvíjet volejbalové dovednosti od techniky pohybu až po týmový herní výkon. Rada: Moment, já jsem volejbalový trenér již dvacet let a vím, že trénink je plynulý proces s jistou logikou, ale mnoha překvapeními, novými okolnostmi, slepými cestami, návraty, opravami, korekcemi, reorganizacemi, v němž hlavní roli hraje člověk. Neustálá přítomnost lidského faktoru způsobuje, že logika tréninku dostává náhlé trhliny a jednoduchá cesta typu: po kroku A následuje krok B, je v „pravdě tělocvičny“ poněkud komplikovanější….

Rada: Pánové, než se dostaneme k modelu pana Nezažila, navrhuji probrat si některá obecná volejbalová témata, především z oblasti učení. Tak například, myslíte, že umíme učit sportovní hru nebo, že jenom zkoušíme různé metody a doufáme, že naše postupy zapůsobí a hráči se naučí hrát …?
Nezažil: Nejprve byste pane kolego musel definovat, co máte na mysli termínem „hrát“. Jestli myslíte herní způsobilost, kterou rozumíme realizaci osvojené dovednosti, řešit herní situace, zapojovat se do týmových činností a projevovat požadované herní chování ve hře, pak se můžeme začít bavit konkrétně. Jenom ještě připomínám, že  podle Jiránka (1968) je  dovednost „učením získaný předpoklad ke správnému vykonávání nějaké činnosti“. Jenom, aby bylo jasno.

Rada: Jestliže řeknete: „toto je 1. krok nebo 1. úkol“, musí být zároveň řečeno, že před tímto začátkem „volejbalového života“ něco bylo. To, co bylo „před volejbalovým narozením“, má svůj význam pro volejbalový trénink. V prvních volejbalových krůčcích se provádění podobných aktivit okamžitě projeví.

Už jsem se do problematiky české sportovní vědy chtěl „opřít“ dříve, ale stále jsem čekal na ten správný okamžik. Ten nastal dne 23. ledna 2008, kdy proběhla vědecká konference na téma „Současný sportovní trénink“. Obrovská akce pod křídly pražské FTVS a Českého olympijského výboru, přinesla účast největších autorit z vědecké oblasti v oboru, jemuž se říká kinantropologie, desítky odborných příspěvků v jednotlivých sekcích, diskuse … Mému záměru zpochybnit vědeckou práci v oblasti sportovních her a to přímo v jejím lůně, nenahrál ve svém úvodním příspěvku nikdo menší, než sám děkan FTVS Prof. ing Bunc CSc. Kritizoval stav současné sportovní vědy, a to konkrétně v následujících bodech ... (foto: Doc. Dovalil, předseda organizačního výboru konference)

Doskákal:
Pánové, pojďme si dneska probrat úplné začátky učení volejbalu. Vrátil jsem se z trenérského školení a nic jsem se tam k tomu nedozvěděl. Nevím, jestli to můžeme srovnávat, ale dočetl jsem se, že tenisté kladou v tréninku začátečníků důraz na koordinační cvičení s raketou a míčem, které mají ještě málo společného s konečnou technikou. Vše se točí kolem  momentu kontaktu s míčem. V té knize, kterou jsem louskal, se píše, že hned na začátku nemá být snahou učení finální techniky (cílového stavu)... (Foto: www.pankiv.cz)