Menu
  • Kategorie: Učení a trénink

JAK UČIT SPORTOVNÍ HRU

Rada: Pánové, než se dostaneme k modelu pana Nezažila, navrhuji probrat si některá obecná volejbalová témata, především z oblasti učení. Tak například, myslíte, že umíme učit sportovní hru nebo, že jenom zkoušíme různé metody a doufáme, že naše postupy zapůsobí a hráči se naučí hrát …?
Nezažil: Nejprve byste pane kolego musel definovat, co máte na mysli termínem „hrát“. Jestli myslíte herní způsobilost, kterou rozumíme realizaci osvojené dovednosti, řešit herní situace, zapojovat se do týmových činností a projevovat požadované herní chování ve hře, pak se můžeme začít bavit konkrétně. Jenom ještě připomínám, že  podle Jiránka (1968) je  dovednost „učením získaný předpoklad ke správnému vykonávání nějaké činnosti“. Jenom, aby bylo jasno.


Klíčové výrazy:

Herní dovednosti, řešení herních situací, otevřené dovednosti, pohybové chování, herní chování, kognitivní.


Rada: Pánové, než se dostaneme k modelu pana Nezažila, navrhuji probrat si některá obecná volejbalová témata, především z oblasti učení. Tak například, myslíte, že umíme učit sportovní hru nebo, že jenom zkoušíme různé metody a doufáme, že naše postupy zapůsobí a hráči se naučí hrát …?

Nezažil: Nejprve byste pane kolego musel definovat, co máte na mysli termínem „hrát“. Jestli myslíte herní způsobilost, kterou rozumíme realizaci osvojené dovednosti, řešit herní situace, zapojovat se do týmových činností a projevovat požadované herní chování ve hře, pak se můžeme začít bavit konkrétně. Jenom ještě připomínám, že  podle Jiránka (1968) je  dovednost „učením získaný předpoklad ke správnému vykonávání nějaké činnosti“. Jenom, aby bylo jasno.

Doskákal: Hoši, nedělejte z toho vědu: „hrát“ je prostě složit míč na jedny ruce, stát v poli v místě, kam letí míč a čapnout ho do čepice, nenechat se „odrbat“ na bloku, vyhodit míč „o kytky“, když je potřeba, a tak …, zkrátka dělat správné věci ve správný čas.

Rada: Já myslím, že tady zazněla důležitá věc: totiž, že bychom se měli bavit jednak o schopnosti řešit herní situace a jednak o herních dovednostech. V tom má pan Nezažil pravdu, že musíme jasně vymezit, o čem se tu bavíme. Začněme třeba herními dovednostmi.

Nezažil: Obsahem volejbalu jsou převážně tzv. dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Další charakteristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová kontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde se jedná o dovednosti zavřené a kde je kontrola pohybu maximální. Tento rozdíl se zásadně projevuje do přístupu k učení a tréninku.

Rada: Mělo by se to chápat tak, že volejbalista, na rozdíl třeba od gymnasty, nevěnuje například při smečování pozornost svému pohybu. Provádí ho snad automaticky?

Nezažil: Ne zcela. Částečná kontrola je věnována pohybu, ale větší část pozornosti je zaujata čtením situace a přípravě taktického řešení.

Doskákal: Když přeci vidím blok a rozhodnu se bouchat do diagonály, je to jiná smeč, než když bouchám do lajny, tak se snad musím soustředit na pohyb nebo ne?

Nezažil: Kontrola pohybu a tvorba řešení jsou samozřejmě propojeny, není možné je izolovat. Ale ve sportovních hrách je většinou o podobě pohybu rozhodnuto předem a v rámci řešení herní situace se pohyb upravuje jenom v detailech.

Rada: To má logiku. My často trénujeme nějakou činnost (třeba nahrávku) jako izolované odbití, ale ve hře je vlastně jakákoliv činnost spojena s vnímáním a rozhodováním. I když jsou některé dovednosti jako nahrávka či přihrávka z hlediska techniky poměrně stabilní, je nutné je chápat jako dovednosti realizované ve stále se měnících podmínkách (jak říká pan Nezažil „otevřené“), a tudíž vše, co ve volejbalovém tréninku zavání „skleníkovými podmínkami“, to znamená činností bez rozhodování, je nevhodné.

Doskákal: Já tedy nejsem žádný odborník, ale řekněte mi, jak je to s malými dětmi? Ty se také nemají učit, jak vy říkáte „izolovaný“ pohyb? Vždyť nic neumí, jak to mají udělat, jak se mají třeba naučit bagr?

Rada: Na to bych odpověděl: pro absolutní začátky si musíme pomoci nácvikem v neměnných podmínkách, abychom umožnili hráčům první úspěšná odbití. To máte správný názor. V dalším tréninku však musíme nacvičovat převážně v měnících se okolních podmínkách.

Doskákal: Tedy, pro nás normální lidi to znamená, že v neměnných podmínkách je to jenom nanečisto, ale v proměnlivých podmínkách je to jako ve hře?

Rada: Když vám hodím míč a vy ho odbijete bagrem, neřešíte nic jiného než odbití. Jestliže vám ale řeknu, aby jste po nahrávce zaútočil úspěšně proti družstvu na druhé straně sítě, pak musíte kromě útočného úderu bleskově vymyslet a zrealizovat řešení, jak vyzrát na obranu soupeře. V prvním případě tedy pracujete v neměnných podmínkách a ve druhém v proměnlivých podmínkách.

Nezažil: V poslední době teorie sportovních her bere stále více na vědomí fakt, že se musí zajímat o psychiku hráče, tzv. kognitivní stránku a přehodnocovat model zaměřený pouze na výsledný pohyb.

Doskákal: Zase cizí slova, proč nás trápíte? „Kognitivní“ … nemůžete to říct česky?

Nezažil: Kognitivní znamená zaměřený na zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesů chápání.

Doskákal: Tedy poznávací, to nemůžete říct rovnou?

Nezažil: Zjednodušeně řečeno, je to tak. Pokud chceme mluvit o učení ve volejbalu, musíme si představit, jak fungují nejpodstatnější sub-systémy komplexního systému zvaného „pohybové chování“ hráče (volejbalisty). Jsou to vnímání a zpracování informací, programování a organizace pohybové odpovědi.

Rada: Pro mě jako trenéra je tedy důležité, že se za volejbalovými dovednostmi, které vypadají zvenku celkem jasně, skrývá ještě něco, co navenek není vidět, ale má zjevně zásadní význam …


Shrnutí do kapsy


ü      Obsahem volejbalu jsou převážně tzv. dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím.

ü      Kontrola pohybu ve volejbalu je pouze částečná, větší část pozornosti je zaujata čtením situace a přípravě taktického řešení.

ü      Vše co ve volejbalovém tréninku zavání „skleníkovými podmínkami“, to znamená činností bez rozhodování, je nevhodné.

ü      Teorie sportovních her se stále více zajímá o psychiku hráče, tzv. kognitivní stránku a přehodnocuje model zaměřený pouze na výsledný pohyb.

ü      Učení ve volejbalu se snaží vycházet z funkce sub-systémů komplexního systému zvaného „pohybové chování“ volejbalisty. Jsou to vnímání a zpracování informací, programování a organizace pohybové odpovědi. Jakákoliv činnost ve volejbalu je spojena s vnímáním a rozhodováním.

5.2.2008  ZH