Už jsem se do problematiky české sportovní vědy chtěl „opřít“ dříve, ale stále jsem čekal na ten správný okamžik. Ten nastal dne 23. ledna 2008, kdy proběhla vědecká konference na téma „Současný sportovní trénink“. Obrovská akce pod křídly pražské FTVS a Českého olympijského výboru, přinesla účast největších autorit z vědecké oblasti v oboru, jemuž se říká kinantropologie, desítky odborných příspěvků v jednotlivých sekcích, diskuse … Mému záměru zpochybnit vědeckou práci v oblasti sportovních her a to přímo v jejím lůně, nenahrál ve svém úvodním příspěvku nikdo menší, než sám děkan FTVS Prof. ing Bunc CSc. Kritizoval stav současné sportovní vědy, a to konkrétně v následujících bodech ... (foto: Doc. Dovalil, předseda organizačního výboru konference)

Už jsem se do problematiky české sportovní vědy chtěl „opřít“ dříve, ale stále jsem čekal na ten správný okamžik. Ten nastal dne 23. ledna 2008, kdy proběhla vědecká konference na téma „Současný sportovní trénink“. Obrovská akce pod křídly pražské FTVS a Českého olympijského výboru, přinesla účast největších autorit z vědecké oblasti v oboru, jemuž se říká kinantropologie, desítky odborných příspěvků v jednotlivých sekcích, diskuse … Mému záměru zpochybnit vědeckou práci v oblasti sportovních her a to přímo v jejím lůně, nenahrál ve svém úvodním příspěvku nikdo menší, než sám děkan FTVS Prof. ing Bunc CSc. Kritizoval stav současné sportovní vědy, a to konkrétně v následujících bodech:

• Vědecký výzkum je soustředěn pouze na fakultách
• Výstupy z výzkumů neposkytují potřebné přínosy reálné praxi
• Do výzkumů nejsou zapojení špičkoví trenéři
• Výzkum se děje pouze v několika sportech (mj. fotbal, plavání, atletika …)
• Výzkum je realizován pouze v biomedicínckých a přírodovědných disciplínách, zatímco výzkum v oblasti sociálně-psychologické je zcela zanedbán

Než se dostanu k podstatě svého záměru, vzal bych si za příklad přístupu k vědě na našem webu čerstvé diskutované téma: podíl ruské smečařky Gamové na postupu Ruska na OH. Napsal jsem minulý týden ve svém příspěvku „ …doufal jsem, že se podaří Polkám volejbalem porazit Gamovou, ale nestalo se. Prostě jediná obrovská smečařka, která útočí z nahrávek, jež prolétají střešní konstrukcí, nakonec vyřeší postup na olympiádu“. Luboš Bednář zareagoval včerejším příspěvkem „Omyl nebo pravda Zdeňka Haníka“. Aspoň znovu vidíte, že nejsme domluveni a že náš web je otevřenou necenzurovanou názorovou platformou. Můj výrok jsem pojímal, jako jakési názorové shrnutí dojmů z utkání ve velmi zhuštěné formě. Jeho formu, přestože na obsahu trvám, pokládám spíše za bonmot, názorovou zkratku, rozhodně ne za odborný výrok. Za odborný výrok ale nepokládám tvrzení Luboše Bednáře, přestože se jako odborné tváří, jelikož je doplněné mnoha statistickými údaji.

Za správný pokládám tento postup, například:
„Kouření způsobuje rakovinu plic“, tento výrok je chybný, jelikož by muselo platit, že každý, kdo kouří, onemocní rakovinou, a to není pravda.
„Kouření je jedním z faktorů, které způsobují rakovinu plic“, tento výrok by se dal vzít jako vědecká hypotéza, která by se začala příslušnými postupy zkoumat. Zřejmě by byla potvrzena a vedle ní by bylo třeba definovat další faktory vzniku rakoviny (délka kouření, denní počet vykouřených cigaret, genetické vlivy atd.). Síla vlivu kouření na vznik rakoviny by se tedy dala nějak pravděpodobnostně definovat. Se sportovní hrou je to daleko složitější, jelikož počet faktorů, které mají vliv na konečný výsledek velmi mnoho. A tak ani jeden z výroků, jež vyplývají z protikladných názorů:

„Gamová byla rozhodujícím faktorem vítězství Ruska“

„Gamová nebyla rozhodujícím faktorem vítězství Ruska“

nemůže být brán jako seriózní odborný názor, natož pak hypotéza, jelikož platnost jednoho či druhého nelze jednoduše dokázat. Kdyby se do toho přesto někdo chtěl pustit, musel by vedle statistiky zkoumat další intervenující vlivy. Jak ovlivňuje přítomnost Gamové na hřišti sebevědomí nahrávačky Ruska a celého týmu, co znamená Gamová jako narušitel sebevědomí Polska, jak je ulehčena pozice ostatních smečařek Ruska (z hlediska obrany soupeře) vedle dominantní smečařky, jak bere Gamová síly obraně soupeře, což může způsobovat deficit jiných míst obrany, jak by Rusky řešily útok, kdyby Gamová nehrála atd… Myslím, že není potřeba pokračovat a případ „Gamová“ můžeme klidně nechat s otevřeným koncem (nic jiného nám ani nezbývá) a já se vrátím k tomu, co mě trápí na české sportovní vědě.
Tak tedy 23.1.2008 cca 16.15 hod vystupuji v kongresovém sálu FTVS se dlouho připravovaným útokem na prospěšnost výzkumu ve sportovních hrách. V sále již ubyla nejméně polovina posluchačů, jelikož většina přednášejících přijíždí pro „čárečku“ za příspěvek na vědecké konferenci, aby mohli získat titul PhD. či doc., nikoliv za možností polemizovat či konfrontovat své názory a poznatky. Zkrátka přečtou své příspěvky, v nichž posluchače zahrnou čísly a grafy, přehledem poznatků a metod, předají své příspěvky pro tištěnou formu sborníku a „mažou“ domů. V prořídlém sále však zůstala řada „podstatných“ lidí, kteří jsou důležití pro českou sportovní vědu. Možná proto, že už mě trochu znají a že byli zvědaví, jak to zase rozčísnu. Informoval jsem krátce o svém výzkumu, o programu Data Volley a jeho využití a modelu statistiky, jakou provádíme v extraligách mládeže. A rychle jsem pospíšil k tomu, co jsem měl hlavně na srdci; „hodil“ jsem totiž do fóra jako závěr svého vystoupení následující otázky (už během jejich čtení mi nemohlo uniknout hrobové ticho nabité třaskavinou):

• Kdo má užitek z tohoto („bohulibého“) semináře? Pro koho jsou závěry jednotlivých vystoupení, pouze pro sborník? Kdo tyto poznatky potřebuje, když o nich praxe neví a nepracuje s nimi? Není snad základním postupem ověření teoretických poznatků v praxi?

• Kde jsou trenéři (vyjma těch, kteří zde získávají „body“ pro kariéru na fakultách)? Kde jsou lidé, kteří jsou pro volejbal nejdůležitější ze všech – trenéři? Proč je nezveme? Proč neděláme konference, kde se konfrontuje teorie s praxí? A na druhé straně, jaká je komplexní vzdělanost trenérů?
• Znají teorie a praxe vzájemně svou práci a své problémy, které řeší? Znají se vůbec lidé, kteří pracují v obou oblastech mezi sebou navzájem? Mluví vůbec stejným jazykem? Nejsou to náhodou dva světy, které se vzájemně vůbec nepotřebují?

A ejhle, po hrobovém tichu sál ožil vášnivou diskusí … Doc. Josef Dovalil, Prof. Rychtecký, PhDr. Buzek, i kolega Přidal, někdejší trenér reprezentace Slovenska, jeden diskusní příspěvek za druhým, moje kontry … po 15. minutách předsedající PhDr. Vladimír Süss podle zvyklostí ukončil diskusi, přestože diskuse má být na podobných seminářích tím hlavním a jenom z diskuse bych dělal sborník … No, ale já jsem outsider ve vědecké komunitě …
Proč vám to píšu? Protože z jsem informován, že věda i v oblasti sportovních her v zahraničí jede na plné obrátky. Znám činnost německé skupiny kolem Fröhnera v beachvolejbalu a jeho úspěchy na OH, četl jsem velmi zajímavý příspěvek trenéra německé fotbalové reprezentace Klinsmanna o využití různých odborníků při práci s německou fotbalovou reprezentací. Domníván se, že věda je potřebná, jde ovšem o to, co si kdo pod pojmem „věda“ představuje.
Mezi volejbalovými praktiky ovšem vzniká skepse vůči možnostem výzkumu v týmových sportovních hrách. Poukazuje se na to, že sportovní věda stále trvá na svém pohledu „odshora dolů“ a neptá se „praxe“ na její zkušenost. Naproti tomu praktikové dávají větší důraz na použitelnost výsledků sledování v praxi. Nečetné výzkumy v oblasti volejbalu bohužel v minulosti nevyhověly požadavkům praxe a praktici (k vlastní škodě) často rezignovali na víru v prohloubení úlohy teoretického pohledu na volejbal i vlastní teoretický růst. Důsledkem je vzájemná nedůvěra někdy dokonce ignorace. Má se za to, že vědecké poznání je neúplné, neuzavřené a nevěrohodné, že nevyčerpává veškeré bohatství života člověka-hráče či problematiky reálného života týmu a to, co řeší, není pro volejbal podstatné. Kolegové, volejbalisté, potřebujeme vědu? Co vy na to?

V Nymburce, 28.1.2008           Zdeněk Haník