Rada: Jestliže řeknete: „toto je 1. krok nebo 1. úkol“, musí být zároveň řečeno, že před tímto začátkem „volejbalového života“ něco bylo. To, co bylo „před volejbalovým narozením“, má svůj význam pro volejbalový trénink. V prvních volejbalových krůčcích se provádění podobných aktivit okamžitě projeví.

Nezažil: To by jste musel říct, co máte na mysli pod pojmem „podobný“.

Klíčové výrazy:

první kontakt s míčem, elementární vzorce herního řešení, předchozí spontánní aktivity, vzorce vnímání, herní představy, herní myšlení, časování pohybu.

 

Rada: Jestliže řeknete: „toto je 1. krok nebo 1. úkol“, musí být zároveň řečeno, že před tímto začátkem „volejbalového života“ něco bylo. To, co bylo „před volejbalovým narozením“, má svůj význam pro volejbalový trénink. V prvních volejbalových krůčcích se provádění podobných aktivit okamžitě projeví.

Nezažil: To by jste musel říct, co máte na mysli pod pojmem „podobný“.

Rada: Pod pojmem „podobný“ myslím podobnosti ve smyslu pohybu nebo podobného, jak bych to řekl, vzorce vnímání.

Doskákal: Vzorce vnímání …? Co to je?

Rada: Hráči (zejména chlapci), když začínají s volejbalem, mají za sebou zpravidla určité zkušenosti s jinými míčovými hrami. Využívají toho, že se z dřívější činnosti naučili vnímat a vyhodnocovat například dráhu letu míče vzhledem k vlastnímu pohybu.

Nezažil: V rané fázi učení je cílem vykonat úspěšně první pokusy. Musíme hráčům sdělit, co dělat a co nedělat, jak se postavit, jak se rozběhnout, jak odrazit a jak zasáhnout míč.

Rada: Jako trenér vycházím z toho, že hráči postupně zvládají odbití, zpravidla v pořadí prsty, bagr, útočný úder a že v každém následujícím nácviku uplatňují informace z předcházejícího učení. Dále využívají dovednosti z předchozích spontánních aktivit, například:

• při nácviku odbití prsty: „… jako když házíš míč oběma rukama nahoru“
• při nácviku útočného úderu: „… je to něco podobného jako když házíš kamenem…“.

Nebo třeba z možných hráčových představ, například:

• prsty: „…jako kdybys chtěl chytit míč do košíčku…“
• bagr: „…jako kdyby tvoje paže vytvořily stoleček, kterým se nesmí hýbat…“
• smeč: „… zatáhni loket dozadu, jako když Železný hází oštěp…“.

Doskákal: Já bych se ještě jednou vrátil k těm vzorcům vnímání. Vysvětlete mi, k čemu mi je to jako trenérovi takový výraz dobrý?

Nezažil: Vy trenéři používáte často výrok: „to je hráč ..“  nebo „to bylo hráčské“, ale nevím, jestli jste schopni říct, co to znamená.

Doskákal: Prostě hráč správně jedná, správně se rozhoduje, dělá ve hře správné věci, ve správnou chvíli.

Nezažil: To souhlasím, ale jak to, že to tak dělá?

Doskákal: No protože správně čte hru, předvídá, rychle a správně reaguje.

Nezažil: Vidíte, říkáte „čte hru“, tedy vnímá. To se někde narodilo a vyvinulo. Nebo myslíte, že ten hráč vždycky četl dobře hru?

Doskákal: Myslím, že je to hodně dané. Někdo to má a někdo to nemá.

Nezažil: I s tím souhlasím, ale u každého se toto „čtení hry“, jak říkáte, nějak vyvíjí. Od začátku tréninku v rámci 1. učebního úkolu se rozvíjí právě jakési vzorce vnímání (senzorické, percepční), což jsou určité herní obrazy (seskupení herních podnětů v určitých souvislostech), které se hráč učí vnímat jako důležité či naopak nevnímat jako nepodstatné.

Rada: I když jako trenér vím, že se ve volejbalu všechno děje ve vazbě na spoluhráče, v tomto počátečním stádiu nelze očekávat, že je hráč schopen vnímat něco jiného než míč a vlastní tělo. Je tedy nutné mluvit o nějakém herním vnímání?

Nezažil: Samozřejmě. Schopnost zasáhnout různým způsobem letící míč závisí na naučení společných rysů letu míče, které jsou založeny na fyzikálních principech. Naučit se něco vnímat v jedné situaci zajišťuje přenos vjemů do jiných situací, kde jsou prvky vnímání (percepční) podobné. Vzorce vnímání jsou příbuzné všem míčovým hrám.

Rada: Aha, vy chcete asi říct, že v začátečnickém období má všechno, co se točí kolem kontaktu s míčem v jakékoliv hře, pozitivní význam pro volejbalového začátečníka.

Nezažil: Ano, ale nejen kvůli tomu kontaktu samotnému, ale především kvůli vnímání s ním spojeným.

Doskákal: Takže, když hraju basketbal, tenis nebo ping pong, tak se vlastně učím číst hru i pro volejbal.

Nezažil: V tomto stádiu rozhodně. Později vlivu jedné hry na druhou ubývá. V dospělém volejbalovém věku už mají příbuzné míčové hry pouze relaxační účinek.

Rada: Ale my jsme nějak zkysli u vnímání, jsou tu přeci další psychické procesy: herní myšlení a herní představy. Ty se přeci podílejí na programování a přípravě cílového pohybu.

Doskákal: Ale vy jste mluvili pouze o kontaktu s míčem..

Rada: Cílem elementárních vzorců herního řešení v tomto stádiu je zatím pouze zvládnutí kontaktu s míčem, přičemž hlavním a nejnáročnějším úkolem je vyřešit načasování pohybu vzhledem k letu míče.

Doskákal: A co taktika? Dá se nějak rozvíjet v tomto úvodním období?

Rada: V tomto stádiu se nedá ještě mluvit o taktice v pravém slova smyslu, jedná se spíše o jakési zásady taktického jednání v interakci vlastní tělo + dráha letu míče, a jsou to například:

• Obecně
  • Uč se číst dráhu letu míče!
  • Nauč se získat vládu nad míčem!
• Konkrétně pro bagr a prsty
  • Zastav svůj pohyb před odbitím!
  • Dostaň se míči do cesty!
  • Najdi místo pod míčem!
  • Začínej „nadbytečným“ pohybem a přejdi k účelnému pohybu!
• Konkrétně pro smeč
  • Snaž se mít míč stále před sebou!
  • Zrychluj závěr rozběhu!

Tady se rodí základní kameny taktického uvažování. Myslím tím, že před realizací pohybu předchází vždy nějaké rozhodování. V tomto stádiu jsou aktéry pouze hráč a míč. Žádní spoluhráči, žádní protihráči, žádná souhra.

Doskákal: A už jsme u toho… Říkáte žádný soupeř, takže žádná hra v tréninku?

Rada: Z hlediska učení by se opravdu zdálo účelnější nezařazovat hru v tomto období, kdy hráči mají potíže s elementárním odbitím a o správné technice ještě nemůže být ani řeči. A přesto bych zařazení hry doporučil. Jednak proto, abychom hráčům ukázali, k čemu se ta odbití učí. Dále proto, aby především chlapci, kteří vždy radši hrají, než trénují, neztratili hned v úvodu zájem kvůli nedostatečnému hernímu prožitku. Chápete mě?

Doskákal: Aby nám neutekli k fotbalu nebo k florbalu, kde si vlastně hru užívají od začátku, i když ještě skoro nic neumí. V tom s vámi souhlasím.

 

 Doporučení do kapsy:

ü       Jasně a konkrétně hráčům sdělit, co dělat a co nedělat, jak se postavit, jak se rozběhnout, jak odrazit a jak zasáhnout míč.

ü       Podpořit zkušenosti hráčů z předchozích činností s míčem (fotbal, přehazovaná, ping pong …)

ü       Nezaměstnávat hráče ničím jiným než kontaktem s míčem (spoluhráči, soupeř)

ü       Využívat průpravnou hru pouze jako motivační prvek

ü       Podpořit u hráčů rozvoj herního vnímání (v tomto stádiu ve vztahu hráč – dráha letu míče)

ü       Podpořit u hráčů vytváření představ (jako kdyby …)